Už v minulosti si socialisté s ženskou kvótou pěkně zavařili, ale u těchto sociálních inženýrů je nutno prosadit „rovnost“ i kdyby byla sebevětší nerovností. Je začátek roku 2009 a sjezd ČSSD má za povinnost zvolit na místopředsednický post ženu. Výsledkem je, že se žádnou ženu zvolit nepodařilo. Po dlouhých peripetiích je nakonec s delším odstupem času zvolena Marie Benešová. Tato zkušenost socialistům evidentně nestačí. Dlužno poznamenat, že v tom naše ČSSD není osamocena, stejný trend lze vypozorovat i v EU, kde eurokomisařka Viviane Redingová prosadila cíl dosáhnou do roku 2020 zastoupení nejméně 40% žen ve vedeních podniků, a to i soukromých.

usměvavý a slintající… Prostě pako

Pokud se kvóta nedodrží, budou následovat sankce. ČSSD, která ochotně přejímá z EU sebevětší pitomost, chce zavést kvótu na ženy v politice. Socialisté chystají vnitrostranické referendum, ve kterém se mají členové vyjádřit k nápadu, aby ženy měly zajištěno 40% míst na volebních kandidátkách.

Jistě, místo na kandidátce ještě neznamená, že přesně tolik žen bude zvolených, nicméně od toho je jen krok k tomu, aby byl počet žen v parlamentu stanoven dopředu. Současná situace v parlamentu je poněkud jiná. Například klub ČSSD má padesát členů a z toho je sedm žen, tedy pouhých 14%.

Socialisty nezajímá, jak se například bude cítit schopná žena, která má veškeré předpoklady pro kvalitní práci a je lepší než mnozí muži, pokud by nad ní visela cedulka s nápisem kvóty na ženy v politice. Pro takovou ženu musí být kvóta degradující a vyvolávající představu, že je na svém postu jen kvůli kvótě a ne kvůli svým schopnostem.

Zrovna tak může být výsledkem této kvóty, že pro nedostatek žen bude zvolena osoba, která by nemohla ani řídit zápas v kuličkách a jejíž inteligence se pohybuje v mezích automatické pračky jen proto, aby byla naplněna stanovená kvóta, přičemž velmi kvalitní kandidát bude nepozitivně diskriminován.

Aby toho nebylo málo, tak vláda, aniž by bylo jasně sděleno autorství toho kterého ministra, chce pozitivně diskriminovat Romy, aby jich více působilo na vedoucích postech ve veřejné správě. „Jelikož je zastoupení Romů na vyšších pozicích nedostatečné, navrhuje se, aby všichni členové vlády na svých pozicích zohledňovali ve své činnosti potřebu zvýšit participaci Romů,“ uvádí se v dokumentu, který bude předložený vládě ke schválení do konce června, napsala iDnes.

A jsme znovu u sociálního inženýrství. Romové nejsou ve státní správě, tak budeme pozitivně diskriminovat, rozuměj ostatní negativně diskriminovat, obcházet požadavky na vzdělání a schopnosti jen proto, abychom nebyli rasisty.

Cílem strategie je zlepšit vzdělávání, zaměstnanost a bydlení Romů či jejich soužití s většinovou společností. Také je více chránit před diskriminací nebo podporovat rozvoj jejich kultury a jazyka. V materiálu je u každého z desítek navržených opatření uvedený „deadline“ a také kompetentní úřad. Například Ministerstvo školství by mělo od začátku roku 2016 podporovat nadané romské vysokoškoláky. Podle návrhu by každý z 50 vybraných studentů dostával ročně 60 tisíc korun, uvádí iDnes.

Podle nedávného zjištění připadají na 100 středoškoláků dva Romové. U vysokoškoláků je na 1000 posluchačů pouze jeden jediný Rom, tedy jen 1‰. Otázka tedy je, zda se podaří onu padesátku stipendistů vůbec najít.

V České republice je registrováno 375 romských organizací, které jsou z valné části financovány státem a jde o nemalé částky, pohybující se v řádech miliónů. Máme dokonce Radu pro romskou menšinu. A co ostatní národnostní minority na našem území? Co Ukrajinci, Vietnamci, Slováci? Ti podobnou radu nepotřebují?

Zatímco Romové jsou na našem území více než 600 let, z valné části se nedokázali přizpůsobit zdejšímu životu. Romské děti často vynechávají školu, ve které nad to neprospívají. Vietnamci se na našem území vyskytují necelých 40 let. Od dělníků, přes stánkaře až po dnešní obchodníky se smíšeným zbožím se dokázali asimilovat. Jejich děti jsou povětšinou ve školách premianty. Čím to je, že Vietnamci nepotřebují žádné státní dotace a finance na provoz vietnamských organizací ani radu pro vietnamskou menšinu?

Žádné kvóty, žádná pozitivní diskriminace nic nevyřeší. Problém je v mentalitě a v hlavách. Dokud budou naše sociální dávky tak štědré, že se nezaměstnaným nevyplatí hledat si práci a děti budou brány jen jako prostředek na státní finance, nic se nezmění.

K čemu je zapotřebí 375 organizací? Při sčítání lidu se k romské národnosti přihlásilo jen 13150 osob, tedy zhruba 35 lidí na jednu romskou organizaci. Skutečný počet se pohybuje na hranici čtvrt milionu, ale údajně se Romové bojí přiznat svou národnost. Z jakého důvodu? Vždyť často na úřadech při žádostech o podporu či příspěvky svým romstvím argumentují.

Socialisté rádi napravují „nerovnosti“, i kdyby měli diskriminovat. Rovnost pro každého je nesmysl. Nikdy nemůžeme prosadit, aby například vozíčkář skákal o tyči do výšky. Můžeme nastavit stejná pravidla pro všechny, ale jakmile začneme vyrovnávat schopnosti, dopouštíme se diskriminace.

O postech mají vždy rozhodovat schopnosti toho kterého jedince. Buď jsi schopný nebo ne. Z těch schopných se pak vybírají ti nejschopnější. bez ohledu na obsah spodního prádla nebo barvu pleti. Nemám problém s tím, pokud vzdělaný a schopný člověk bude zastávat post ministra.

Nezajímá mě, je-li to muž či žena, Čech nebo Vietnamec, Rom nebo černoch. Před několika lety se jistý Rom, který se proslavil pohlazením prezidenta Obamy nebo vystoupením v soutěži X-Factor, dožadoval soudně přijetí na právnickou fakultu a odůvodňoval to tím, že nebyl pozitivně diskriminován (při zkoušce dosáhl, tuším, na zisk 3 a půl bodu).

Buď schopnosti má či nemá. pravidla jsou stejná pro všechny. Diskriminace zůstane vždy diskriminací, ať ji nazveme třeba diskriminací pozitivní. Z toho důvodu jsou veškeré požadavky nebo strategie na počet žen, Romů, plešatých s rovnátky, blonďáků, levorukých či homosexuálů, na jejich procentuální zastoupení kdekoliv nesmyslné. Ale říkejte to těm, kteří mají svou představu rovnosti a snaží se nacpat krychli do kruhového otvoru.

Zdroj: Blog autora