Michal Horáček oficiálně oznámil kandidaturu na Hrad. Nedostupné video a antizemanovská akce na „Staromáku“

Michal Horáček, textař, producent a bývalý spolumajitel sázkové kanceláře Fortuna, se chce na začátku roku 2018 utkat v přímé volbě o post prezidenta republiky. „Moc bych si přál, aby se země úsměšků, proměnila v zemi úsměvů,“ říká Horáček a napsal to i do svých volebních materiálů. „Mstivost je to, co musíme z veřejného prostoru odstranit,“ prohlásil.

Ze zdroje idnes, který také o zprávě přinesl článek, jsem vybrala několik diskusních komentářů, tak jak za sebou šly:

Horáček doteď prakticky na nic neřekl nějaký názor. Hezké je, že jezdí po českých zemích aby se dozvěděl od lidí, co má říkat .. +109/−31

Předstupuji před vás, abych oznámil svou kandidaturu na funkci prezidenta České republiky.

Mému rozhodnutí předcházely mnohé cesty za lidmi nejrůznějších profesí po celé zemi. Naslouchal jsem jim stejně pozorně jako těm, kteří si vysloužili respekt ostatních jako přední čeští odborníci ve svých oborech; učím se celý život a intenzivně se učil i tentokrát.

Lépe jsem pochopil, jak různorodé zájmy a názory máme, a potěšilo mě to, protože jako lidé jsme prostě různí, máme vlastní představy o své cestě za štěstím a ve svobodné společnosti musíme mít šanci své právo na jejich sledování uplatňovat. Současně jsem poznal, že řadu zájmů máme společných. A že tím nejdůležitějším je život v míru a duchovní i hmotná prosperita nás samotných i našich dětí a dalších potomků. Tu pak nechceme ohrozit ničím. Tedy ani takovými spory, které by přerostly únosnou míru, zapříčinily by vylučování zastánců jiných názorů z naší pospolitosti, a vedly tak k válce Čechů proti Čechům, tedy skutečnému ohrožení všeho, na čem nám nejvíce záleží.

Prezident, případně prezidentka našeho státu je prvním z těch, kdo může a má přispět k tomu, aby naše spory nepřesáhly meze plodného vzájemného vyjednávání. Mnohokrát jsem slyšel, že jeho povinností je nejen potlačovat to, co je v každém z nás nevrlé a malověrné, ale zároveň podporovat to ušlechtilé, vstřícné a sebevědomé. Oproti zemi úsměšků kultivovat zemi úsměvů. Přejeme si, aby hlava státu stála nad stranami, nikoho neprotežovala a nikomu se nemstila. Chceme, aby prezident přispíval k dobré pověsti naší země jako spolehlivého partnera svých spojenců a toto spojenectví neoslaboval v zájmu těch, kteří našimi spojenci nejsou. V souvislosti s tím pak i to, aby energicky plnil ústavou svěřenou roli vrchního velitele našich ozbrojených sil.

A rovněž aby dostál dalšímu ústavnímu úkolu, tedy elegantně a vynalézavě „zastupoval stát navenek“. Ano, ten stát a jeho občany, nikoli sám sebe a své ego.

Revoluční chvíle listopadu 1989. Delegace OF jedná s Ladislavem Adamcem, M. Horáček vzadu s M. Kocábem, v popředí Václav Havel

Jsou to nesmírné úkoly. Pro jakéhokoli člověka, z povahy věci omylného a nedokonalého, patrně v úplnosti nesplnitelné. Klíčové však je, že se je musí pokoušet splnit, což především znamená vědět, že mu byly uloženy. V tom případě jsme mu my, rovněž lidé omylní a nedokonalí, schopni odpustit. V opačném případě ne. Přinejmenším já k tomu nejsem ochoten, a to je i jedním z důvodů mé kandidatury.

Chci tu tedy dnes říct nikoli to, že jsem takovým úkolům schopen dostát, ale to, že je chápu, že je respektuji a že v případě pověření vynaložím všechny své síly, abych je s pomocí občanů České republiky plnil.

Čas úvah a příprav se právě završil. Mé rozhodnutí je jednoznačné. Od této chvíle nezvratné. Volbu prezidenta republiky nepovažuji za pěveckou soutěž, v níž je pěkné vyhrát, ale důležitější je zúčastnit se. Prohlašuji, že kandiduji s úmyslem od svých spoluobčanů svobodně udělený mandát obdržet.

Dovolte mi nyní o povaze zmíněné kandidatury něco uvést.

Volba prezidenta je v České republice přímá. Tu přímost chci naplnit, a to radikálním způsobem.

Mezi mnou a občanem nestojí žádná politická strana nebo hnutí, žádné sdružení či platformy, ani žádní jiní „nominující“. Chci, aby se prezident naší země nadstranickým jen neprohlašoval, ale aby jím opravdu byl.

Mezi námi nestojí zájmy jakékoli jiné země, ani východní, ani západní, zeměpisně blízké nebo vzdálené. Česká hlava státu uprostřed Evropy nechť je na prvním místě českou a evropskou.

Náš vztah neproblematizují ani zájmy finančních nebo obchodních sil, protože nehodlám jejich podporu využívat. Prezident ať je nezávislý v každém smyslu slova – kromě toho, že musí dostát svým slibům vůči těm, kteří mu úřad svěřili: voličům.

Má-li být má kandidatura radikálně přímá, nedovolím ani to, aby se na ní podílela jakákoli reklamní agentura. Nebudu si objednávat průzkumy veřejného mínění, ani platit za nápady odborníků na manipulativní techniky. Zdržím se rozdávání pečiva, obejdu se i například bez loga. A nehodlám zřizovat ani funkci tiskového mluvčího; obracet se na vás budu vždy osobně, na vlastní odpovědnost. Pouze na této přímé, ničím nenarušované odpovědnosti mi záleží.

Prohlašuji také, že finanční náklady spojené s kandidaturou ponesu spolu se svou manželkou pouze já sám. O přispění na tyto náklady nepožádám nejen zmíněné strany nebo obchodní skupiny, ale ani nikoho z občanů, přestože mi mnozí i takovou podporu laskavě nabídli.

K tomu, abych plnění svého slibu mohl průběžně prokazovat, zřídil jsem u ČSOB zvláštní Transparentní účet, první svého druhu. Má číslo 276829741/0300. Je a bude z něj zřejmé, že jediným vkladatelem jsem já a že nikdo jiný na něj nepřispívá. A pak i to, za jakým účelem jsou tyto prostředky vynakládány. Je přístupný komukoli, kdo si účet bude přát procházet a kontrolovat. Už dnes proto můžete například zjistit, kolik jsem zaplatil za dnešní tiskovou konferenci.

Finanční podporu tedy přijímat nebudu. O podporu ve smyslu dobrovolné asistence se ovšem ucházím. A to zejména při sběru podpisů na petičních arších, které jsou podle zákona nezbytné k tomu, aby kandidatura byla uznána za platnou. Novelizace Zákona o volbě prezidenta republiky bohužel dosud neproběhla. Podpisy proto zatím sbírat nelze. Uvítám však, pokud se přihlásíte paní Karolíně Pelikánové, vedoucí mé petiční kampaně. A to s nabídkou, že tam, kde bydlíte, mi po přijetí novely se získáním podpisů od svých příbuzných, přátel, kolegů a sousedů pomůžete. Dáte tak najevo, že mou kandidaturu přijímáte, nebo považujete alespoň za slibnou.

Mé dnešní prohlášení doprovází i řada materiálů. Naleznete je na mých internetových stránkách www.michalhoracek.cz

Především je to můj politický Program, doprovázený Hlavními tématy v dlouhodobé perspektivě.

Protože nejsem příznivcem politiky provozované prostřednictvím bonmotů, čítá několik desítek stran. Je podle mého nejlepšího svědomí jasný a neuhýbavě přesný. Proto věřím, že poslouží jako solidní východisko k seznámení se s tím, jaké názory zastávám a chci vnést i do veřejného prostoru.

Dále vám předkládám také svůj Životopis, Odpovědi na nejčastější otázky, které jste mi dosud kladli a Výběr z veřejných vyjádření za poslední tři roky. A posléze i kontakty na mé spolupracovníky

Má kandidatura ovšem nebude jen radikálně přímá. Bude i radikálně transparentní. Mezi odkazy tedy najdete i rubriky „Transparentní minulost“ a „Transparentní přítomnost“.

Transparentní minulost obsahuje mé lustrační osvědčení; spis, který na mne za totality vedla Státní tajná bezpečnost a který se zachoval vcelku; a odborný posudek dlouholetého pracovníka Úřadu dokumentace a vyšetřování činnosti StB. Nadto i možnost stáhnout si zdarma knihu „Jak pukaly ledy“, s předmluvou Václava Havla, která vypovídá o tom, jaká byla hodinu za hodinou má činnost v Sametové revoluci roku 1989.

Transparentní současnost přináší obsáhlé Lékařské zprávy o mém zdravotním stavu za poslední léta a také mé plné Majetkové přiznání, doplněné několika dokumenty.

S celým materiálem se můžete seznámit i v tiskové stručnější podobě. V té ji obdržíte zdarma, obsahuje však i prosbu o dobrovolný příspěvek ve prospěch těch, na které nesmíme zapomínat ani v těch osobně nejvypjatějších chvílích: handicapovaných spoluobčanů. V tomto případě jmenovitě na účet Centra Paraple, které asistuje lidem na vozíčcích.

Přátelé Václava Havla – Horáček a Kocáb

Věřím, že službu ve funkci prezidenta České republiky lze vykonávat slušněji, kompetentněji a k lidem všech názorů vstřícněji než doposud.

Věřím v to, že každý z nás potřebuje respekt: od ostatních členů naší pospolitosti, a tím spíš od hlavy státu. Budeme-li se všichni respektovat, dokážeme toho hodně.

Vůbec nejvíc totiž věřím v tohle: Máme na víc.

zdroj zde

Nedostupné video o uprchlících a kdo je Michal Horáček?

Svůj názor na Michala Horáčka jsem popsala v článku zde, ze kterého jsem chtěla opětovně vložit video, kde pan Horáček prohlásil „Nechtít uprchlíky je jako nechtít déšť“, video však již není dostupné (takhle začíná ta „pravda a láska“ ?!). Tak si obsah videa připomeňme aspoň takto:

Sám sebe se následně zeptal: Co to je odpůrce migrace? „To je něco jako odpůrce deště. Mohu stokrát říkat: To nechci! Nechci déšť! Ale on je, prší. Stejně tak se stalo, že vlivem válek, rozvrácených států, sucha a spousty dalších okolností se 60 milionů lidí dalo do pohybu. My to vidíme z evropského hlediska, ale z toho širšího je to tak, že 60 milionů lidí opustilo své domovy a posunuli se jinam,“ prozradil Blesku Horáček (zdroj)“.

Dále jsem svůj názor na Michala Horáčka popsala zde – to když si dělal srandu z prezidenta Zemana.

V souhrnu si ale pan Horáček to prezidentování představuje asi jako Hurvínek válku – krásné kecy o ničem, usměvaví lidé se svíčkami v rukou na zhaslém náměstí, láska k USA a k Hillary Clintonové a s tím spojená až za hrob láska k Havlovi a tak nějak bude to Česko „vzkvétat“ a žít sluníčkově s otevřenou náručí pro uprchlíky a dalajlámu. A nebude potřebovat obchody s Čínou ani plyn od Ruska a místo toho bude vítat armádu NATO a doprovázet ji až do Moskvy…

Akce na Staroměstském náměstí byla proti prezidentu Zemanovi

Co mě ovšem přivádí v největší údiv, to u Horáčka (a opakuji, že kdysi jsem jej měla za moudrého) dnes považuji už nikoliv za slepotu, ale za naprostou debilitu! Každému selskému rozumu (tzn. takovému, jakým Horáček a spol opovrhují) je jasné, že když má současný prezident podporu cca 57% obyvatel, k vítězství nad ním je nutné těch 57% lidí získat na svou stranu. A pokud si Horáček představuje, že mu k tomu pomůže naprosto jasná akce proti Zemanovi 28. října na Staroměstském náměstí, tak to nelze nazvat jinak, než debilita. Čímž jasně předvedl, čí chce být prezident a jak on chce národ „sjednocovat“.

Akce na Staroměstkém náměstí, na kterou je Horáček hrdý

Horáček, kandidát na prezidenta, moderoval akci proti prezidentovi, za kterým stojí 57% národa…

Horáček, kandidát na prezidenta, moderoval akci proti „hradní pakáži“, za kterou stojí 57% národa… 

Horáček, kandidát na prezidenta, je nadšený z davu, který má prezidenta za h..no…

Jistě, on potlesk dvou zaplněných O2 arén (tolik prý tam bylo lidí) je opojný a dává pocit moci, jen se nějak pozapomnělo, že to není celá republika. A že touto akcí Horáček počet příznivců Zemana pouze zvýšil, a to za vydatné pomoci Krause a jeho show…

Ostatně – diskusní reakce hovoří za vše a právě proto jsem jim v článku dala stejný prostor, jako vzletné kandidátské řeči Horáčka. A jen tak mimochodem – nepřednesl podobně vzletnou řeč už i Havel v listopadu 89 a lidé si ji pamatují natolik, že na podobnou už znova neskočí? Oni tihle milionáři (a s nimi většina Pražáků) nějak zapomínají,  že lidé v republice mají zcela jiné starosti, než vzájemné úsměvy se svíčkami v ruce či meditace s dalajlámou.

A to nehovořím o slepotě Pražské kavárny, která možná prozře hned 8.listopadu, až nezvítězí její a Horáčkova favoritka Clintonová…

Tak či tak – ač bych třeba přešla, jak Horáček v minulém režimu úspěšně přežíval a jak k milionům přišel, skutečnost, že jako budoucí prezidentský kandidát moderoval akci proti prezidentu současnému, to je pro mě potvrzení, že morálka je pro Horáčka naprosto neznámý pojem a že jedinou jeho motivací k zasednutí na Hrad je nabubřelé ego, kterým chce dát prezidentu Zemanovi a všem jeho příznivcům na frak. Kdyby totiž jeho kandidátské úmysly byly čestné, moderování této akce (kde nakonec působil jako tajtrlík, nikoliv jako seriozní příští hlava státu, k vidění zde) by se zdržel, obzvláště, když finančně to nemá zapotřebí. Ale ego je sviňa – a obzvláště u těch lidí znamení Lva, kteří jej ani po padesátce nemají vyřešené.

-Pozorovatelka-  3.11.2016