Zní to téměř neuvěřitelně, ale přesně před deseti lety, 17. března 2004 začal na území vyspělé Evropy jeden z největších pogromů posledních desetiletí. V jihosrbských provinciích Kosovo a Metohije, kde i v té době srbští obyvatelé čelili takřka každý den perzekucím ze strany albánských radikálů, byl právě 17.3.2004 zahájen obří, propracovaný a svým provedením evidentně pečlivě dlouho naplánovaný pogrom. Srbové byli násilně vyháněni, majetek jim byl ukraden, domy kompletně vyrabovány a zapáleny a nejinak dopadla i řada staletých pravoslavných chrámů, kostelíků i klášterů.

Hashim Thaçi – Terorista, vrah, válečný zločinec v žoldu USA

Ze strany albánských teroristů (nešlo o úzkou skupinu, ale o tisíce albánských obyvatel Kosovo a Metohije) o dobře promyšlenou akci, jak zahladit další stopy o tom, že toto území vždycky patřilo srbskému národu. I proto byly likvidovány rovněž památné pravoslavné chrámy, které před staletími založili významní srbští panovníci.

Na celém pogromu je smutným paradoxem, že v té době už na Kosovu působily mezinárodní vojenské složky, kterým celý zločin samozřejmě neunikl. Vojáci jen přihlíželi. Jeden konkrétní příklad za všechny: Němečtí vojáci měli střežit starobylý klášter svatých Archandělů u Prizrenu. Když se ke klášteru blížli dav stovek, možná tisíců, Albánců s cisternou hořlaviny a začali kláštar napadat, Němci neudělali nic. Zbraně měli, ale nereagovali. Pouze vzali auta, naložili do nich přítomné duchovní, odvezli je do bezpečí na základu a nechali albánské radikály, aby klášter vyplenili, zbořili a kompletně celý zapálili. Podobné smutné scény se odehrály na mnoha místech. Přestože nešlo o nějakou spontánní, ale pečlivě naplánovanou akci, ani po deseti letech za to nebyl nikdo (!) potrestán.

Můžeme si myslet, že žijeme ve vyspělé době, kde takovéto násilí nemá místo. Jak ale vidíme, opak je pravdou. Bohužel. Sami k vyšetření tohoto největšího zločinu v Evropě v 21. století přispět nemůžeme, stejně tak těžko dostaneme viníky před spravedlivý a objektivní soud. Jediné, co v tuto chvíli sami zmůžeme, je na to nezapomenout a neustále si to připomínat a seznamovat s tím všechny známé v okolí.