Kauza „Michaláková“ a protikuřácký zákon – západní pokrok (?) a východní zaostalost (?)

Před časem jsem na internetu četla článek, který jsem si hodně zapamatovala a který shodou okolností vyšel takřka na den přesně v předvánočním čase, ovšem v roce 2013. Tehdy ještě mohl vyznívat značně optimisticky, ale jak se naše doba „vyvíjí“ tempem v lidské historii nevídaným, po uplynutí třech let už ani země bývalého Východu nejsou za Západem „zaostalé“ (tedy kromě výše platů).

Na článek jsem si vzpomněla jak v souvislosti s kauzou dětí Češky Michalákové, tak v souvislosti s téměř již hotovým protikuřáckým zákonem a vkládám jej tak, jak vyšel na slovenských stránkách.

Sme zaostalí a je to super!

Štatisticky až 2,8 milióna Slovákov žije v zahraničí. Neúmerne vysoké číslo. Mnohých, hlavne mladých ľudí láka zahraničie lepšími platmi, kvalitnejšou životnou úrovňou, novým začiatkom… Len do Británie minulý rok emigrovalo vyše 50 tisíc Slovákov. Mňa do zahraničia vylákala vidina úspechu, lepšieho využitia potenciálu, a tiež „vytiahnutia“ sa nad ostatnými v životopise. Už po prvých dňoch pobytu v Británii ma táto krajina ohúrila. Avšak čím dlhšie tu som, tým viac si uvedomujem, že svoje deti by som tu vychovávať nechcel a ako dieťa by som odtiaľto utekal kade ľahšie. Britská spoločnosť je na môj vkus až príliš moderná.

Poznáte Marka Christensena, toho Američana, autora piesne „Deväť“, čo sa tak zamiloval do Slovenska? Nie je jediný. Asi každý Američan, o ktorom viem, že strávil nejaký čas na Slovensku, si osvojil podobný postoj. To, na čo sa tak na Slovensku neustále sťažujeme, Američania (a nielen oni) na našej krajine tak veľmi milujú. Môj najlepší priateľ je Američan. Prišiel na Slovensko z Bostonu vyučovať na gymnáziu v Banskej Štiavnici. Tak sa mu u nás zapáčilo, že sa intenzívne začal učiť slovenčinu, aby čo najlepšie zapadol. A podarilo sa mu to. Teraz je na rok v Peru a stále sníva o tom, že sa raz vráti do Štiavnice. Myslí to vážne. Čo ho sem tak láka?

Napriek všetkým štatistikám a štúdiám, Slovensko je oveľa slobodnejšia krajina ako ktorákoľvek západná krajina. Myslím, že je to práve preto, že sme „zaostalí“. Nie sme tak „tolerantní“, že sa vzdávame vlastného názoru v mene politickej korektnosti. Nemáme tak rozvinutú techniku, že nás vlády sledujú na každom kroku, nemáme také „pokrokové“ zmýšľanie, že s radosťou prijímame regulácie „health & safety“, ktoré nám jak dementori z Harryho Pottera vysajú šťastie zo života. Toto si zaslúži krátke pozastavenie.

Zabudnite na poldeci. Maximum, čo vám tu pri silnom alkohole a likéroch nalejú, je 25 ml, pričom vám odmietnu „dvojité“. Ak ste príliš opitý, už si od nich viac v ten večer nevypijete a pošlú vás preč. Navyše alkohol je tu tak drahý, že to čo Slováci doma len tak popíjajú popri robote, by tu liali len na top udalosť roka. Napriek tomu Briti štatisticky konzumujú viac alkoholu ako Slováci, ibaže to majú oveľa zložitejšie. Ak sa chcete ísť prejsť do lesa, nenapadne vás tam medveď, ale slávna britská sociálka. Dieťa sa nesmie šplhať po stromoch, lebo by si mohlo ublížiť, a to je podľa „modernej“ spoločnosti zločin. Ak si natrháte huby, zatknú vás za krádež. Skutočne, akákoľvek aktivita vás napadne, tam sú regulácie „health & safety“. Všetko je obmedzené, regulované, kontrolované. Všade máte centrá. Tamto je športové centrum, toto je oddychové centrum, hentam komunitné, tam sa učí, tu sa pracuje… všetko má svoje pravidlá, organizáciu. Všetko je tak perfektne usporiadané, až si po čase uvedomíte, ako neuveriteľne nudné to v skutočnosti je. Z britskej spoločnosti zmizol život z ulíc. Jediné, čo tu môžete ísť von robiť, je nakupovať, ísť do knižnice alebo fitness centra. Mali by sme si vážiť slovenskú kultúru a folklór ako ten najdrahší drahokam a viac ho vpúšťať do ulíc.

Väčšina slovenských skautských vodcov, pedagógov, učiteľov, vychovávateľov a rodičov, by v Británii skončili za mrežami. Keď si spomínam na tie zlaté časy, ako som ako najmenší krpec behal po uliciach za kamarátmi a hrali sme sa, kde sa dalo, lebo žiadne „detské centrá“ sme nemali, maximálne priestor medzi bytovkami, až sa mi slzy hrnú do očí. Ešte viac pri pohľade na tie znudené britské deti, ktoré ak nehrajú futbal, floorball alebo rugby, tak môžu sedieť doma a čakať, kedy si ich pracujúci rodič nájde čas vyjsť si s ním na detské ihrisko, lebo ak by sa tam vybral sám, od toho dňa by už svojich rodičov asi neuvidel. A to ja si nespomínam, či by som niekedy pri mojich detských hrách vonku bol s rodičmi (teraz nerátam rodinné výlety, ale klasickú „strieľačku“ s kamošmi).

Možno trochu preháňam, ale toto je presne cesta, ktorou sa moderná spoločnosť vydáva. Vysoká životná úroveň tu znamená, že „každý“ si môže dovoliť smartfón alebo tablet, aby na ňom virtuálne zabíjal čas, lebo vonku už pomaly nič nemôže robiť. Aj keď sa deje nejaká udalosť, vždy má v jednom momente minimálne polovica ľudí v skupine v rukách mobily, neustále, plný sústredenia, sa venujú nejakej „zmysluplnej“ aktivite. Toto sa už pomaly začína diať aj na Slovensku a preto píšem tento článok.

Už aj pre mňa bolo na Slovensku ku koncu ťažké zohnať tých pravých kamarátov, ktorí netrávia viac času na „sociálnych“ sieťach ako reálne vonku s priateľmi. Dnes je už všetko virtuálne. Elektronické bankovníctvo, pošta, administratíva, peniaze… to je všetko je fajn, ale malo nám to slúžiť, aby sme mali viac času byť skutočne spolu. No sme stále menej skutočne spolu, pretože do virtuálneho sveta informačných technológií sa presunulo aj naše socializačné správane. Priateľstvo, zábava… už ani hry sa nehrajú vonku ale za špičkovými multimediálnymi počítačmi a hracími konzolami.

Na Slovensku sa vôbec nežije zle. Slováci si vlastne nikdy nežili tak dobre ako dnes. Mám pocit, že si viac sťažujeme len preto, že sa vždy máme s kým porovnávať. No a teraz sú to z nejakého dôvodu tí najlepší na svete: Nemci, Rakúšania, Kanaďania, Austrálčania, Nóri, Švajčiari… aj keď sú na Slovensku oproti týmto veľmociam mizerné mzdy, myslím, že život je tu oveľa šťastnejší. Tie klasické hádky v krčme, ktoré nikdy nič nevyriešia, prosté myslenie, jednoduchý život, žiadne globálne starosti… Život nie je o peniazoch, ale o šťastí. A s týmto presvedčením chcem pokračovať na svojej ceste. Na Slovensku sa žije šťastne, občas tvrdo, často z ruky do úst, ale stále lepšie, ako vo vyprahnutej „modernej“ spoločnosti. Slováci sú totiž ešte stále ľudia s ľudskou tvárou a nie ekonomické jednotky s naordinovanými pohybmi modernizácie. Naša kultúra nie je tak doničená modernizáciou a tou zvláštnou postmodernou ideológiou. Zo skúsenosti iných sa môžeme rozhodnúť ísť lepším smerom. Aj to jedna z výhod nebyť vo všetkom prvý.

Keď u nás vyhrá skorumpovaný politik, tak to naštve pár ľudí a týmto zhasne. Keď sa zvýšia platy učiteľov iba jedno percento, nejako sa s tým uspokoja. Za tri mesiaca štúdia na univerzite v Aberdeene som už zažil viacero štrajkov jednotlivých fakúlt ak nie rovno celej školy,  lebo ich platy sa zvýšili iba o 5 alebo 10 percent. Každý sa tu za niečím naháňa, hľadá šťastný život, ale akosi zabúda ten život proste žiť, bezstarostne, hoci s ťažkým vrecom na chrbte (slovenská babička).

Prosím, ostaňme „zaostalí“. Je to skutočne super!

P.S. V Británii je minimálka 6,31 libier. Priemerná cena ubytovania na mesiac je v meste, kde študujem, Aberdeene, 1000 libier.  Väčšina zamestnancov vám tu však nedá zázračne viac než minimum. Až taká diamentrálne vyššia životná úroveň tu koniec koncov nie je. A ako ukazuje index šťastia, životná úroveň nemá nič spoločné so šťastím obyvateľstva.

P.P.S. V Nórsku stojí pohár „šmejdneho“ piva 10 €.

P.P.P.S Hej, život na Slovensku je často tvrdý a nevďačný. Ale naše tradície sú nenahraditeľné a naša krajina má nepodobnú krásu. Ostaňme pri našich tradíciách a vážme si krásu našej krajiny (a našich žien!). Stačí len, keď sa každý z nás začne starať hlavne o svoj mikrosvet (rodina, susedia, dedina/mesto) a keď sa jeden k druhému budeme chovať o čosi lepšie, celé Slovensko sa stane krajším miestom na život. A to už bude riadna pecka!

Článek převzatý ze zdroje zde

Už nejsme „zaostalí“

Článek jsem četla v době, kdy jsem se velmi zajímala o tzv. juvenilní justici a kdy jsem na toto téma sama hodně psala.

19.8.2013 jsem např. napsala toto, citují:

Pěstounství a adopce dětí – hlavní účel homo sňatků. Co se Klaus nabojoval, aby u nás podobné zákony neprošly, ale marnost – od 1. ledna jsou v platnosti. Dětské domovy a Klokánky jsou na ústupu, pěstounství a adopce na vzestupu. Pravomoci sociálních pracovníků už jsou posíleny, zbývá už jen prosadit poslední – právo homosexuálů získat děti do své péče (nejlépe pěstounské, že ano…).

Je fajn, že si toho všimli i Reportéři čt ve svém vysílání, neboť je jen otázkou času, kdy to v celé Evropě, tedy i u nás, bude vypadat stejně a ještě budeme Rusku závidět (anebo ho prosit o pomoc jako finské matky). Příběhy našich dětí, stejně jako výpovědi zainteresovaných Angličanů, jsou varující, jak ukazuje vysílání z 19.8.2013: [reportéři čt a odebírané české děti]. Konec citace z článku zde, ze kterého bych opětovně dala k pozornosti tyto odkazy:

Prezident vetoval zákon o sociálně-právní ochraně dětí – zde, Novela zákona o sociálně-právní ochraně dětí – zde, Pětina všech dětí žijících v Norsku již byla  rodinám odebrána – zde,  Zrádná juvenilní justice, chudáci české děti – zde

A protože po přijetí novely zákona o právní ochraně dětí, kde byl Klaus přes veškeré snahy o vetování přehlasován, se aktuálně řeší nejen to, v kolika letech dítě např. smí nafukovat balónek (zde), ale v Česku i to, aby právo mít děti ve své péči měly nejen ty homosexuální páry, kde jde o biologického otce či matku, ale i homosexuální pěstouni, nelze už o Česku (a zřejmě ani Slovensku a dalších zemích bývalého  Východu) říkat, že jsou „zaostalé“.

A abychom v „pokroku“ na západní způsob pokročili, máme tady protikuřácký zákon. Jistě je to ve své podstatě zákon pozitivní, problém je ale v tom, že nejde tolik o slovo „protikuřácký“ , jako o slovo „zákon“. Křičí-li senátor Kubera (kuřák, ale to je teď nepodstatné), že na všechny nekuřáky, kteří se právě radují, také dojde, protože příští zákon se na spoustu možných způsobů bude týkat jich, pak mu dávám zcela za pravdu. Protikuřácký zákon totiž není iniciativou české vlády, ale je pouze naplněním direktivy EU (a že se stejným tažením jako první přišel Hitler, to by bylo na samostatné téma!). A touto optikou nejde tolik o to, čeho se  zákon zrovna týká, ale o to, že jde o direktivu!

A když se vrátím k nadpisu článku – je to další bodík, jak se země bývalého Východu vyvíjejí k „pokroku“, resp. přestávají být „zaostalými“. Ta tématika „pokroku“ se v každém bodě láme na ruských hranicích, když „zaostalé“ Rusko odmítá jak homo sňatky natož homo adopce, ale pokud jde o zdraví národa, tak především odmítá GMO potraviny a pokud jde o alkohol a kouření, tam působí přes vzor autority. A v tomto případě přes prezidenta Putina. Jaký to rozdíl proti hegemonovi západního světa – proti USA, které vždy světu něco nadiktují jako „in“ (tabák, hamburgery, technologie, dravý individualismus), aby následně světu diktovaly, že je to „out“, tedy špatně….!  A proč? Protože pokrok musí vítězit nad zaostalostí….

Ale opravdu jsou zákony a direktivy pokrokem a vítězstvím? A není tomu nakonec tak, že ve skutečnosti vítězstvím lidstva bude „zaostalost“? A možná až „zaostalost“ na způsob těch „primitivních“ Indiánů, na jejichž genocidě se „Západ“ dopracoval ke svému současnému „vrcholu“? (a vrcholu v uvozovkách, protože ve skutečnosti dovedl lidstvo i planetu k naprosté sebedestrukci).

PS: Na závěr jedno možná velmi výmluvné foto:

Vlčí smečka 

Podle doprovodného komentáře má vlčí smečka na obrázku představovat tuto hierarchii: V čele jde starý alfa-samec, který smečku vede moudrostí a za to se mu všichni odměňují tím, že respektují jeho tempo. Za ním jdou další dva staří samci, připraveni se obětovat v případě ohrožení smečky. Následuje pět samic, pak „mládí“ a zcela v závěru má být vůdčí alfa-samec, který kontroluje jak vše před sebou tak za sebou. Podle jiného komentáře (zde) je tento popis obrázku polemický, obrázek jsem přesto vložila, protože jeho popis mi velmi připomíná společenský systém indiánských kmenů – ten, který Západ zlikvidoval jako zaostalý…

Ale protože ve výsledku v každé hierarchii – ať lidské či zvířecí – jde o přežití, které vždy stojí jen a jen na zdrojích a potomstvu, stále více si proto nemyslím, že pokrok (obzvláště ten technologický, který planetu drancuje na způsob rakovinné buňky, které nedochází, že zlikviduje-li svého nositele, pojde s ním) je pro lidstvo skutečně pokrokem….  A jestli nakonec skutečným pokrokem lidstva nebude nikoliv útěk několika vyvolených někam na Mars, ale návrat lidstva zpátky na stromy….

Vlci na obrázku  – není to obrázek analogický k podobě států a rodin, které budou nakonec vděčné za jakékoliv sousto, ač za to zaplatí vlastním rozpadem? 

PS2: Možná je účelem zlikvidovat lidské „smečky“ (rodina, stát) , učinit je závislými na přídělu zdrojů a současně z lidí vytvořit vykořeněné „vlky samotáře“ (viz náhledový obrázek k článku), zatímco někdo jiný se pasoval na „alfa-vůdce“ světa a vizí, že pod jeho velením se už žádné smečkové boje o zdroje nepovedou.. . A možná není náhoda, že na počátku naší euroatlantické kultury, která má kořeny v Římě, stála vlčice, která místo vlastních potomků vychovala Romula a Rema:

Socha vlčice a zakladatelů Říma Romula a Rema

A že římská kultura světu dala nejen tvrdě vědecký atomismus, kdy jen vše změřitelné a zvažitelné se počítá, dále individualismus, ale především náboženství pro tehdejší, z pohledu Říma barbary, a to křesťanství, zatímco sama se slovy Césara „přišel, viděl, zvítězil“ a s Biblí v ruce se jala dobývat svět a dovést jej do stavu, v jakém dnes je.

A že současně je vlk po celý tento křesťanský Věk (přesněji Věk Ryb), započatý na přelomu letopočtů, nejvíce démonizovanou šelmou, když je prezentován jako vlkodlak vyjící na Měsíc (symbol času) a nikoliv s povolením, ale přímo s příkazem „zabíjet!“

Tak tolik krátce k případu „Michaláková“, k protikuřáckému zákonu a celkově k západnímu „pokroku“ a k východní (dnes už především ruské) „zaostalosti“.