Globalizace má metafyzické tělo, jehož organismus funguje jako u člověka. Proč bez Ruska a USA nelze dokončit realizaci NWO? Proč globalisté nenechají padnout americký dolar? Kdo utíká na východ, ocitne se na západě!

V diskusích a emailech, které dostávám do redakce, se v poslední době objevují dotazy na samotné existenční základy globalizace a je v nich patrné, že mnoho lidí spatřuje v USA a jejich roli nějaký kámen na cestě k celosvětové globalizační nirváně s názvem NWO. Už dlouho jsem se chystal napsat podobný článek a z reakcí prostě vidím, že je třeba vysvětlit zásadní a klíčové vztahy, zejména mezi Čínou a USA. Pokud mluvíme o globalizaci,  tak máme na mysli celosvětový systém ani ne tak cíle a stavu, jako spíš procesu přenosu národních tezí na úroveň globální. Pokud jsme dosud hovořili o vládě ve smyslu národních vlád, v globalizaci dochází k přesunu pravomocí do rukou nadnárodních těles. Každý systém, který má nějakým způsobem fungovat v delším časovém horizontu, potřebuje základní principy života. Globalizace je v podstatě metafyzická entita, která překvapivě funguje jako lidské tělo a tento model je aplikován do samotného fungování globalizaci. Co bude v následujícím textu popisováno, může některé lidi šokovat, ale alternativa se nesmí bát informovat o věcech, které jsou nepříjemné.

V posledních měsících a letech se hovoří o USA jako o zemi, která plundruje planetární zdroje kvůli své vysoké spotřebě. Spojené státy jsou koncipovány jako spotřební společnost a tuto funkci zajišťují historicky dvě tělesa, z nichž o jednom se hovoří neustále a o druhém se mlčí. Prvním tělesem americké spotřeby je tzv. petrodolar. Pro ty, kteří přesně nevědí, co to je a jak funguje, to jenom krátce vysvětlím. Arabské země sdružené v organizaci OPEC, které distribuují drtivou většinu světových zásob ropy, jsou ve skutečnosti zeměmi vnitřně velmi nestabilními. Sociální smír v těchto zemích zajišťuje pouze jediná komodita, a to je americký dolar. Schválně jsem neřekl ropa, protože ta v tom je úplně nevinně. Aby šejkové a vládcové těchto arabských zemích nemuseli čelit strachu ze státních převratů, občanských nepokojů a protestů v ulicích, které budou žádat takovou nesmyslnou věc, jako jsou demokratické volby, potřebují na svojí straně ochránce.

Petrodolar překvapivě jako krev globalizace

Musí to být ochránce vojensky silný, ale zároveň dostatečně otrlý a bezskrupulózní, kterému nebudou vadit středověká zvěrstva šejků páchaná na vlastním obyvatelstvu jako je bičování nebo kamenování žen, obchod s ženami, sekání rukou a jiné reality nereformovaného arabského světa. Tímto ochráncem zemí OPECu jsou Spojené státy. Možná si řeknete, kolik peněz za tuto ochranu arabské země platí? Odpověď je překvapující, ale tyto země neplatí USA vůbec nic. Zadarmo to ovšem není. Američané počátkem 70. let minulého století pod vládou prezidenta Nixona udělali majstrštyk, který dodnes nemá obdoby. Prezident Richard Nixon v roce 1971 oznámil konec zlatého standardu a skupina Bilderberg přišla s nápadem krýt dolar ropou namísto zlatem.

V roce 1973 na konferenci Bilderbergu upozornil mluvčí Walter Levy, že tento systém bude akumulovat v rukách Arabů obrovské zásoby dolarů, a proto je třeba Arabům používání dolarových assetů kontrolovat, nejlépe prodejem amerických zbraní, amerických ropných technologií, rafinérií a investičních titulů v USA. FED zároveň musel uvalit objemové blokace na pohyb dolaru kvůli zabránění celosvětové inflace. Samotný systém petrodolaru proto začal fungovat až o 3 roky později v roce 1974. Petrodolar je celosvětový systém zobchodování ropy výhradně a exkluzivně v amerických dolarech. Systém používá tzv. agregovanou politiku obchodů s ropou, což znamená, že dolary uvolněné na nakup ropy od Arabů neopustí americký rezervní systém FEDu. Tím je zabráněno nastartování nezměrné inflace dolaru. Ropná nadprodukce je navíc využita pro krytí amerických dluhopisů. FED emituje dolary naproti budoucím nákupům ropy, která ještě nebyla vytěžena. Bývalý šéf FEDu Bernanke uvedl v roce 2005, že FED již několik let po roce 2000 emituje americké vládě „securities“ naproti „zásobám hluboké ropy“ na Arabském poloostrově (deep oil reserves), což je právě ta ropa, která je hluboko v podzemí a nezačne se těžit čerpadly dříve, než za nějakých 50 až 75 let.

Arabské země tak za svoji ropu dostávají dolary, ale musí je držet v amerických bankách skupiny FED a mohou investovat takto získané peníze pouze kontrolovaným způsobem, tedy po odsouhlasení FEDu. Arabové jsou tak doslova vazaly amerického FEDu a nemohou volně nakládat se svými zisky z ropy. Agregace jsou ovšem tak vysoké, že to arabským vládnoucím rodinám nijak nevadí, protože to, co FED z agregátních účtů uvolní, dalece přesahuje možnosti představ, za co by šlo peníze utratit. Z toho ovšem vyplývá děsivé zjištění, že na celosvětovém trhu nikdy nebude v oběhu tolik dolarů, kolik ropy bylo zobchodováno od roku 1974. To znamená, že všechny státy světa si musí znovu a znovu půjčovat od amerického FEDu další nové a nové dolary, aby s nimi mohly obratem zaplatit Arabům za novou ropou. Půjčené dolary se ovšem ihned převádí na agregátní účty Arabů v USA a nedostanou se tak do oběhu.

Petrodolar lze zničit tak, že by arabské země přestaly pro prodej své ropy používat exkluzivně dolar. Pokud by k tomu došlo, USA by přestaly vojensky chránit vládnoucí režimy před domácí opozicí, mezi které patří fundamentalistické islamistické skupiny jako Al Kajda, které by region převrátily do chaosu, jaký dnes vidíme v Somálsku, v Lybii, v Iráku a donedávna ještě v Sýrii. A kdo financuje Al Kajdu? USA. Pokud šejkové vrhnou na USA křivý pohled, propukne jim v zemi další Arabské jaro nebo Barevná revoluce řízená USA. Nikdo jiný arabským šejkům nedokáže poskytnout vnitřní ochranu. Tady je tedy odpověď na otázku, kdy padne petrodolar. Padne ve chvíli, kdy vládnoucí klany v arabských zemích se rozhodnou spáchat sebevraždu a rozejdou se s americkou ochranou anebo ve chvíli, kdy dojdou zásoby ropy. Obojí je v nedohlednu. Zde je třeba opět poskytnout určité vysvětlení, jak je to s koncem ropy.

Pasivní a aktivní těžba ropy

V současné době se celosvětově těží ropa tím nejméně nákladným způsobem, a to je tzv. pasivní těžba. Do země anebo mořského dna se vyvrtá díra a ropa začne pod obrovským tlakem tryskat ze země. Pasivní těžba je to proto, že po navrtání ropné kapsy začne ropa samovolně proudit na povrch a těžaři mohou jen pasivně přihlížet a počítat peníze na bankovním účtu. Ropa tryská ze země jenom díky jedné věci, a tou je zemní plyn. Ten je přítomný v každé ropné kaverně a tlak zemního plynu vytlačuje ropu tlakem na hladinu ropy v podzemní kaverně. Tento způsob těžby má ale jeden háček. Proud ropy postupně klesá s tím, jak klesá tlak zemního plynu v kaverně kvůli klesající hladině ropy. K ukončení těžby dnes dochází ve chvíli, kdy průtok ropy klesne cca. pod 30 barelů za minutu. Takový vrt už není ekonomicky výhodný, a proto se zakonzervuje na pozdější dobu.

Když přijde ropná krize, těžaři vrt odplombují a pokračují v těžbě, i když objem průtoku za minutu je pod 30 barelů. Kritická chvíle přijde ve chvíli, kdy ropa přestane tryskat úplně. K tomu dochází v situaci, kdy z ropné kaverny je vyčerpáno zhruba 30% ropy. To je šokující zjištění. Ano, když ropa přestane tryskat ze země, nachází se v kaverně stále ještě 70% ropy. V dnešní době není ekonomicky výhodné se touto ropou zabývat. Je příliš hluboko a bez tlaku a pasivní těžby se nevyplatí jí čerpat. Ale budoucnost to může změnit. Tuto zbývající ropu lze získat tzv. aktivní těžbou pomocí čerpadel. Samotná ropa má vysokou viskozitu a svým charakterem ničí vysokotlaká čerpadla, která se používají třeba na vodu. Ropná čerpadla jsou proto realizována na bázi podtlakových čerpadel, buď člunkových (znáte je např. ze seriálu Dallas) na kyvadlovém čerpadlu anebo rotačních vývěv, což je nejmodernější technologie. Kyvadla jsou neefektivním a nejpomalejším způsobem těžby. Aktivní způsoby těžby jsou ekonomicky velmi nákladné a zejména objemově mnohem pomalejší.

Čerpat ropu pumpou vyjde opravdu draho

Zatímco u pasivní těžby navrtáte díru do země a ta se začne pod obrovským tlakem stovek a v případě silných ložisek až tisíců barelů za minutu tryskat na povrch, u aktivní těžby je třeba nad kavernou vybudovat desítky nebo i stovky člunkových čerpadel, aby objem čerpané ropy v součtu dal číslo odpovídající jednomu pasivnímu vrtu. Pokud klesne tlak ropy v arabských zemích pod kritickou úroveň (hovoří se o letech 2035 až 2055) a začne se čerpat aktivně jen pomocí čerpadel, cena ropy za barel vyletí na úroveň 350 až 500 dolarů za barel, a to do doby, než někdo najde rychlejší a levnější způsob, jak tu ropu z hlubokého podzemí dostat na povrch laciněji. Arabové už dnes čerpají aktivně, ale ne hromadně. Většina ropy je stále čerpána pasivně. Ropa na planetě Zemi je a je jí pořád opravdu dost. Je jí mnohem více, než kolik jí bylo pasivně vyčerpáno za posledních 100 let. Problémem je pouze cena těžby. Ropa je navázána na globalizaci a globální ceny zboží, práce a energií. Takto drahá ropa by způsobila chaos v celé globální civilizaci.

Druhým tělesem americké spotřeby je tzv. Doložka nejvyšších výhod. O ní se prakticky nehovoří, protože není tak skandální svým založením jako petrodolar, ale v důsledku je to nástroj, kterým USA zotročují ostatní země světa možná silněji, než skrze petrodolar. Pokud některá země chce do USA dovážet své zboží a produkci, musí se nejprve zbavit amerických ochran trhu a dovozních cel. Na to existuje v americkém ekonomickém systému tzv. Doložka nejvyšších výhod, která signatářské zemi povoluje prakticky neomezený komerční dovoz do USA. Jenže tato doložka má jednu zásadní vlastnost. Signatáře zavazuje k tomu, že veškerý dovoz bude zobchodován v amerických dolarech. To znamená, že když jste např. česká firma a vyrobíte lustr, tak ho do USA můžete prodat, ale musíte od kupujícího v USA akceptovat výhradně americký dolar. Proč je to tak důležité pro USA? Protože tím si americký dolar bere za rukojmí import cizích zemí do USA. Pokud by ostatní země např. přestaly s USA „kamarádit“, USA by jim odebraly anebo zmrazily Doložku nejvyšších výhod a firmy z dané země by musely čelit vysokým clům, čímž by export do USA ztratil na veškerém smyslu.

Globalizace je jako organismus

A teď se dostáváme k tomu hlavnímu. Mnoho lidí se ptá, proč třeba jiné země se na USA nevykašlou a nepřestanou do USA vyvážet? Odpověď na tuto otázku najdeme analogicky přímo doma v ČR. Český průmysl je zcela závislý na exportu do Německa. Říct českým firmám, aby přestaly prodávat do Německa, protože Angela Merkel dělá špatnou pro-migrační politiku, je naivní. Nikdo to neudělá. Firmy musí vyrábět, musí prodávat a Německo musí tuto výrobu odebírat a platit za ní. A s prodeji zboží do USA je to stejné. Role USA v globální ekonomice je naprosto klíčová a mnoho lidí to vyděsí. Úkolem USA v globalizaci je řízená spotřeba v globálním světě. Tímto se dostáváme k teorii tzv. ekonomického těla globalizace.

Aby fungovala globální společnost, lidé musí mít příjem a prostředky na přežití. Naivní představa lidí o globalizaci je, že jejím cílem je rovnostářství, aby všichni měli stejně (málo). To ale není pravda, to není cílem globalizace. Cílem globalismu je sociální, kulturní a ekonomický smír různých sociálních vrstev a národů a jejich konzervace a zastavení spontánního ekonomického růstu. Jde tedy o globální smír a zpomalení růstu, ne o rovnost. Chudé země se nikdy nebudou mít tak dobře, jako ty vyspělé, které nazýváme západní společností. Globalistům jde o něco jiného, o snížení spotřeby západní civilizace procesem globálního chudnutí. Cílem je zamezit ropnému kataklyzmatu a poklesu tlaku v arabských ropných polích v dohledné době. Aktivní těžba bude jinak tak náročná, že dnešní trh a svět na to není ekonomicky připraven. Lidé musí proto zchudnout, musí se vyrábět úsporná auta, prosazuje se downsizing motorů, menší uhlíková stopa. Všechno s cílem oddálit konec pasivní těžby ropy a přechod k pomalé a drahé aktivní těžbě.

Ropa je krví dnešní globální civilizace, vyrábí se z ní nejen paliva, ale hlavně plasty, léky, hnojiva, postřiky, konzervanty a stabilizační látky. Všichni dnes nenávidí éčka, ale uvědomuje si někdo, že bez konzervantů byste vůbec si nemohli koupit stovky druhů potravin, protože by se bez konzervantů a stabilizátorů zkazily ještě dříve, než by je od výrobce dovezli do obchodu? Tohle jsou základní problémy, které se přímo vážou na ropu a její funkci v moderní společnosti. Ropa je nenahraditelná a jako surovina se dá použít beze zbytku. Od paliv, přes plasty, po léčiva a zbytek se použije na asfalt, po kterém jezdíme auty obutými do pneumatik, které se také vyrábějí z ropy. Všude okolo nás je ropa, dokonce i v tom Aspirinu a Ibalginu.

Spotřeba v globalizaci je stejně důležitá jako výroba

Úloha Číny v globalizaci je další zásadní téma. Mluvili jsme o úloze USA. Ty lze označit za spotřební plíce globalizace. Naproti tomu Čína funguje jako „ústa globalizace“ ve smyslu polykání potravy a příjmu potravy. Potravou je myšlena průmyslová výroba. Čína vyrábí zboží. Aby globalizace fungovala, musí to zboží někdo koupit a spotřebovat. Tuto úlohu plní USA. Za spotřebované zboží platí dolarem. V tomto procesu něco chybí, a to jsou zdroje. Zdroje poskytuje OPEC a Arabové. Poskytují Číně ropu, aby mohla vyrábět. Na to používá Čína petrodolar, kupuje od Arabů ropu právě za něj. Dalším poskytovatelem zdrojů jsou africké země, kde se těží suroviny jako železná ruda a další materiály, ze kterých Čína vyrábí produkci. Ale největším poskytovatelem zdrojů je Rusko. Bez Ruska nelze realizovat globální plán NWO na globalizaci celého světa. Aby globalistická ústa mohla polykat, musí „ruce globalizace“ (Rusko) dopravit materiál k ústům.

Globalistické ruce proto vezmou zdroj, dopraví ho k ústům a zpracuje se v ústech a polkne. Z žaludku, který představuje v globalizaci „jednotný trh“, se živiny dostanou do tenkého střeva a odtud do krve. Krví globalizace je americký dolar a tato krev proudí do plic a okysličuje se a živiny z polknutého sousta pohání celé globalistické tělo, dávají mu energii. Plíce fungují jako okysličovadlo krve (dolaru), to je hlavní funkce USA v globalizaci, protože právě USA okysličují dolar stejně, jako kdyby šlo o krev. Bez kyslíku globalizační tělo zemře. Srdcem globalizace jsou globální elity a OSN. Mozkem je globální prediktor.

Bez Ruska, USA a Číny nelze realizovat plán globalizace

Globalismus se nedívá na státy světa jako na samostatné oddělené jednotky, ale jako na součásti a orgány jednoho velkého tělesného organismu. Říkat proto o USA, že končí a že zkrachují, je naprosté nepochopení cílů a funkcí globalizace. Je to jako říkat, že když z těla odstraníte plíce, konečně začnete svobodně dýchat. Donald Trump je alergická reakce globalistických plic, že něco nefunguje. Americké spotřební plíce se zadřely a jde o nebezpečný stav a lze to přirovnat k autoimunitní reakci ve skutečném lidském těle. USA nechtějí už nadále fungovat jako plíce globalismu, protože USA touto funkcí chřadnou. Lidé přicházejí o práci, globalizace vede k „chudokrevnosti“ a plíce zpracovávají méně krve k vlastnímu fungování a více krve ku prospěchu jiných orgánů. Protože i plíce potřebují živiny, ale globalizace tyto spotřební plíce dovedla do stavu vlastního kolapsu. USA nemohou fungovat jako plíce globalismu a okysličovat krev, když plíce mají zápal.

Aby ruce mohly těžit (Rusko), potřebují ústa fungovat (Čína), globální trh musí pracovat (trávení) a USA musí okysličovat krev (dolar). Rusko, Čína a USA jsou hlavními pilíři globalizace a všechny tři země musí spolupracovat, aby plán globalizace NWO fungoval podle původního konceptu. Bez USA a Ruska nelze globalizaci realizovat a každý, kdo se snaží sledovat trhy v dlouhodobé perspektivě, tak musí už jasně vidět, jak moc se vzájemně tyto tři velmoci potřebují. Globalizace není o jednotě národů a stejné prosperitě, není o rovnostářství, ale o globálním smíru a globální vládě, která má za úkol snížit spotřebu ropy a uhlíkovou stopu do doby, než vzniknou technologie, jak ropu získávat z podzemí aktivní těžbou stejně lacině, jako se dosud čerpá dnes pasivní těžbou. Čína na východě je tak úzce provázána s dolarem, že investoři v Číně zjišťují, že se ocitají na západě uprostřed dolarových trhů, jako kdyby nebyli v Pekingu ale v Londýně nebo New Yorku. Kdo utíká s investicemi na východ, ocitne se na západě. To potvrzuje i vývoj juanu a dolaru.

Dolar prolomil po 14 letech paritu s Eurem

Včera odpoledne americký dolar prolomil po 14 letech paritu s EURem a je tak dražší než Euro. Odpoledne se Euro obchodovalo za 0.994 USD a očekává se další posilování dolaru. Trhy v USA ožily po oznámení FEDu, že v závislosti na Trumpově slibu mohutných daňových slev firmám, které budou dostávat za to, že vrátí své továrny do USA, nebude rezervní banka pokračovat v politice snižování úrokových sazeb a dá se očekávat jejich růst. Je to další signál návratu k dolaru mezi světovými investory, kteří se spálili v Evropě s EURem a v poslední době zejména v Číně s juanem v kurzu k dolaru, juan má značně nedobré vyhlídky kvůli ochlazení vztahů Pekingu s Washingtonem. Peking už zareagoval na Trumpa rozmístěním svých protiletadlových komplexů na sporných ostrovech v Jihočínském moři. Euro opět oslabilo, především v reakci na informace, že Brexit se komplikuje a v Bruselu začíná panovat nejistota okolo budoucnosti Evropské unie jako takové. Posilování dolaru je jasným signálem FEDu, že čas nízkých sazeb končí.

Nejen o globalizaci, historickém prolomení parity dolaru s EURem a těžbě ropy se budeme bavit dnes večer od 19:00 hodin na Svobodném rádiu. Všichni jste srdečně zváni k poslechu.

-VK-

Šéfredaktor AE News