Jak západní impérium, pro které dlouho platilo „Všechny cesty vedou do Washingtonu“ dospělo ke svému vrcholu a ke stejnému konci, jako když přestalo platit „Všechny cesty vedou do Říma“, i ono chce stavět zdi kolem svých hranic v naději, že své impérium uhlídá. Jak ukazuje úvodní video, tehdy zvítězili „barbaři“ (tehdy se jim říkalo křesťané) a žádná římská božstva nepomohla.

A v čase, kdy se opět lámou Věky (tehdy začínal Věk Ryb, nyní jsme na počátku Věku Vodnáře), se historie opakuje jako přes kopírák, nyní ovšem dostává mnohem větší rozměr, protože na planetě velmi razantně ubylo místa, resp. přibylo lidí. Proto dnes není možné vybudovat obdobnou říši někde jinde na planetě, ale naplno vyvstává potřeba nějak se o planetu (a její zdroje) podělit se všemi, kteří na ní žijí.

A tím jsme u zásadní otázky – nabízí někdo na planetě filozofii, která by tento problém řešila a to obzvláště v posledních sto letech, kdy se počet lidí zvýšil z nějakých dvou miliard na cca osm miliard, kdy technologický pokrok nabral tempo v lidských dějinách nevídané a kdy svět poté, co zlikvidoval feudalismus, zažil „-ismy“ všeho druhu, od kapitalismu přes fašísmus, komunismus a socialismus až k demokratismu  (přičemž všechny stály a stojí na ropě, resp. na přírodních zdrojích) ?

Ne, nikdo s filozofií, která by problém lidstva a jeho přežití na planetě řešila, nepřišel. Místo toho vidíme jen tažení Západu – pokračovatele Říma – na Východ, přičemž posledních tisíc let, tzn, od doby, kdy vzniklo Rusko, tažení na Rusko.  Křižácké výpravy, osmanské tažení, švédské, polské, napoleonské, hitlerovské, majdanovské – stále jen tažení na Rusko a s jediným cílem: aby impérium mělo dostatek zdrojů pro své přežití. Jestli se toto impérium dlouhý čas skrývalo za masku USA a nově se ukazuje, že jde o impérium velmi starobylé, mající kořeny až někde v Egyptě a snad Atlantidě, nic to nemění na skutečnosti, že jde o moc nad planetárními zdroji, protože ta zaručuje moc nad celým světem. Nic jiného tato moc neřeší a poslední, co ji zajímá, je lidstvo a jeho nějaká harmonická existence nejen mezi národy, ale především v souladu s přírodou, přesněji s životem na planetě Zemi.

Od dob konce Říma tato moc už ovládla celý svět (nemalou měrou díky tomu, že´oficiálně uznala barbary-křesťany a přímo v tom Římě, který ukřižoval Krista, jim vystavěla stolec pro zástupce Krista na Zemi, což je mazanost nejvyššího kalibru), přesto je jedno místo, kde neustále naráží na odpor – Rusko!

Opomenu, že v Rusku nepochodil Řím (schizma 1054) či nepochodili Švédové a jiní a že vším vždy šlo o ruské zdroje (video zde) a zdůrazním dva poslední důkazy nejen o tom, že v Rusku prostě nejde zavést to, co jinde ve světě, ale také důkazy, že Rusko války nezačíná a jen je ukončuje. A na mysli mám tažení Napoleona a Hitlera, dvě tažení, která zdevastovala Evropu a která zastavilo až Rusko, přesněji téměř na vlas stejně Moskva pár kilometrů před jejími hranicemi.

První prohra Napoleona:

A repete – první prohra Hitlera:

Evropa by si tuto skutečnost měla uvědomit o to více, že Spojené státy nemají ani potuchy o tom, co je to válka a nemají ani potuchy, že zatímco ony budovaly americký sen, sovětské Rusko zažívalo toto hlášení (více zde):

A v čem je souvislost mezi úvodním a dalšími videí, přesněji mezi současností a minulostí? Místo Napoleona a Hitlera je na Evropu (a na Rusko) nově vytvořeno „tažení uprchlíky“. Jako za Napoleona a Hitlera se z toho Spojené státy opět radují, dnes ovšem mají smůlu, protože toto tažení se týká i jich (to by ale bylo na jiný článek). Především Evropa by si ale měla uvědomit, že jako ji před Napoleonem a Hitlerem ochránilo až Rusko, i dnes je Rusko její jedinou nadějí.

Ale aby pointa článku byla úplná, zbývá dopovědět, co s novodobými „barbary“, muslimy. Jak ukázala historie, zdi byly před barbary k ničemu i v dobách, kdy místa na světě bylo dost a co teprve nyní, když díky informačním technologiím již nelze před „barbary“ tajit, jak se žije jinde – ba co víc, z jejich zdrojů! A jsme u toho, že stavění zdí a plotů je krátkozraké a že řešení je třeba hledat v respektu a spolupráci. Tedy žádné násilné vnášení demokracie a kultury na způsob, jakým je bílý člověk vnášel původním obyvatelům Ameriky či předtím Římané Evropanům (César a jeho „Přišel, viděl, zvítězil“, což jsou tolik oblíbená slova Clintonové), ale místo toho respekt a spolupráce. A je na planetě někdo, kdo chce takovou filozofii realizovat? Je a je to Rusko!

Na závěr ještě kousek Terezy Spencerové, která se nedávno vrátila z Aleppa :

„Myslím, že tady z Evropy se neustále snažíme rozhodovat, kdo se jak má chovat, aby se nám to líbilo. To je ale prostě jen neochota akceptovat situaci – ve stále větším počtu zemí na Blízkém východě je čím dál víc šumák, co si tady říkáme a jaké změny režimů požadujeme. A když Západ odmítá pochopit realitu, tak Rusové tento uvolněný prostor zaplňují. Neřekla bych ale, že by syrská válka byla Putinovým vítězstvím ve vojenském smyslu. Výsledek války je samozřejmě důležitý, ale současně je pro arabské státy mnohem důležitější sledovat, že Rusko spolu s Čínou k regionu nepřistupují jako ke svým koloniím. Místo toho nabízejí něco jako respekt, partnerství. To se samozřejmě musí líbit a ve finále to jen ruskou a čínskou pozici v regionu posílí a vynese je přinejmenším do role mezinárodních velmocí. Vlastně nejpozoruhodnějším dokladem postavení Západu v Sýrii byla nedávná žádost Johna Kerryho vůči Sergeji Lavrovovi, aby prý Rusko vůči „umírněným“ ve východním Aleppu projevilo alespoň „malé smilování“. Takhle žadonit u Rusů o život pro teroristy je fakt síla. Nebo důkaz naprosté nemohoucnosti a bezmoci, chcete-li.  – celý text zde

-Pozorovatelka- 19.12.2016