Také já mám svá skromná jubilea; dnes jsou to dva roky, co jsem se setkal s Milošem Zemanem, tehdy ještě kandidátem na prezidenta ČR. Měl jsem možnost natáčet s ním rozhovor. Nepostrádal jsem značnou výhodu nebýt jako nezávislý novinář v žádné politické straně, nikdy jsem se nezúčastnil žádných voleb, ty prezidentské nevyjímaje. Nevolil jsem proto před rokem 1989, ani po něm, abych „nezpíval píseň toho, koho chleba jím“. Potom 20. června 2012 oznámil Miloš Zeman, že získal potřebných 50 tisíc podpisů českých voličů. Již v květnu mu přitom vyjádřilo podporu potřebných 10 senátorů. Povídali jsme si několik hodin. To jsem ještě netušil, jak jsem si zavařil; znenáviděla mě voličská část, jež hlasovala v přímé volbě pro Karla Schwarzenberga. Tolik závisti a zákeřné zášti jsem nikdy nepoznal, nejhorší bylo, že mě zatracovali i lidí do té chvíle mně blízcí. Ani jsem raději ve svých textech nezveřejňoval fotografii, jak si třesu pravicí s Milošem Zemanem, abych zbytečně neprovokoval již tak šílenou hysterii nadávek.

Břetislav Olšer – publicista

Urážky na moji adresu mně tolik nevadily, ale bylo mi trapné, že by měl být kvůli mě špiněn ještě víc i Miloš Zeman. Zvláště, když se stal hlavou státu, co si zasloužila důstojnou akceptaci. Zato na moji hlavu dopadaly patologicky zvrácené reakce. Čas oponou trhnul, prezidentské peripetie má prezident Zeman za sebou a stále víc lidí v něm konečně vidí skutečnou naději pro český Ovčákov. Stále víc lze v přímé konfrontaci mezi jeho a Schwarzenbergovými výroky rozeznat zdravý úmysl a pragmatické myšlení od mírně degenerativních záchvěvů člověka, který spí, kam si sedne. Narkolepsie léčí, jako každý spánek. Připomenu nyní zásadní myšlenky těchto dvou matadorů; přidám své texty, kdy jsem v duchu své žurnalistické nezávislosti psal dle úsloví „padni komu padni“.

Zeman uvedl, že se nechce vměšovat do vnitřních záležitostí Ukrajiny, ani vyjadřovat svoje osobní sympatie či antipatie k jednotlivým kandidátům na novou ukrajinskou hlavu státu. Ve své řeči v Moldavsku však nepřímo zmínil svého času vězněnou Tymošenkovou, která je známá svým světlým copem. „Andílek s plavými copy nemusí být nutně andílkem,“ varoval Zeman; je však charakter a omlouvat se v žádném případě nemíní za svoji charakteristiku islámu jako anticivilizace, což mu vyčítají čeští obchodníci se Saúdskou Arábií, jimž jsou milejší peníze než lidská práva. Ale ne ta, co si vymýšlejí vyvěšovatelé tibetské vlajky, ale ta, při jejichž porušování se popravuje za čarodějnictví a odpadlictví od islámu a jiné „zločiny“.

„V politice není zneužívanějšího pojmu, než je pojem morálka,“ sdělil Zeman a připomněl část tibetské historie, kdy do roku 1951 měla vláda lámů podobu kombinace feudalismu s otroctvím. „Lidé byli naprosto běžně přikováni k řetězu, občas jim byly vylupovány oči. To jsou historická fakta, to není můj výmysl,“ prohlásil. Podle něj by si měl každý, kdo vyvěšuje tibetskou vlajku symbolizující nezávislost a návrat do zmiňované historické fáze, rozmyslet, zda si přeje nezávislost, anebo zda si přeje autonomii Tibetu, tak jako v případě Hongkongu. Až si u nás každý udělá pořádek ve svém městě či obci, může se věnovat zemím tisíce kilometrů vzdáleným. Připomněl bych jen, že „morálka neexistuje, pouze osobní disciplina“, jak řekl psychoanalytik Fridrich Nietsche.

Státníci se vyjádřili k oběma tématům, tedy k Rusku a Ukrajině, resp. k Číně a Tibetu. Připomeňme si nyní Schwarzenbergovy výroky k rozsudku nad Pussy Riot: “Velice vás obdivuji. Držte se. Rusko získá svou důstojnost a svobodu. Všichni na vás myslíme. Pokouším se je podpořit, poněvadž ty holky jsou opravdu báječné, já je opravdu obdivuji. Je dobré upozornit ruské politiky, že někoho zavřít kvůli představení je v dnešní době opravdu poněkud mylné.”

Připomenu; punková skupina Pussy Riot vtrhla do chrámu Krista Spasitele v Moskvě, znemožnila hlavního patriarchu Ruska Kirilla, začala předvádět v kuklách divoké tance a vydávat skřeky: „Bohorodičko, vyžeň Putina!“ Následovalo jejich zatčení za zneuctění církevního místa a trest dva roky v pracovním táboře. A opět protesty celého světa. Jak si někdo může dovolit zatknout za nevinné hopsání čtyři dívky, matku dětí…? Která ovšem s dítětem ještě ve svém lůně provádí sexuální orgie. To je projev, který si snad zaslouží “uznání” světových celebrit a duchovních: “Černá kutna, zlaté nárameníky a všichni farníci se plazí k pokloně. Zjevení svobody na nebesích… Hovno, hovno, hovno Boží…“ Co kdyby ty lepé děvy zapěly na celoříšském zasedání Ackermann-Gemeinde v Budyšíně za Schwarzenbergovy přítomnosti: „Pryč s landsmanšaftem, pryč s Posseltem, pryč a Ackermann-Gemeinde, dej Bože!“

A otázka Tibetu? Když Nečas nazval módní trend vztahu k Tibetu „dalajlámismus“, zděsil se Schwarzenberg; „Je to úlet. Ale hrozivý! Jsem z toho zděšený. Nečas má plná kaťata…“ Láteřil kníže a třeba si připustil, že kdyby měl Nečas přes třicet roků kámoše Dalajlámu, co byl několik let členem politbyra Komunistické strany Číny, učinil by z našeho premiéra bezpochyby vlastizrádce. Zvláště když svatý Tibeťan vyznává marxismus a v komunismu vidí větší duchovní inspiraci, než v kapitalismu, sám se několikrát prohlásil za marxistického buddhistu. Marxismus má dle něj morální etiku, zatímco kapitalismus je pouze honbou za ziskem…Karel Schwarzenberg, „Rakušan, který umí lépe německy než česky“, zřejmě dostal echo, že nejlíp se spí na kyjevském náměstí Majdan, kam během revoluce okamžitě odstartoval, aby demonstranty náležitě verbálně podpořil. To už měl za sebou mírný konflikt zájmů, když jako správný chlap již ledasco s ženami zažil, což ho opravňovalo v duchu toho pojmout i ČSSD jako ženu. Řekl, že „každý chlap se jednou vyspal s holkou, která neměla velké morální zábrany a trochu to leccos usnadnilo. Když vám ale holka otevřeně naznačuje, že bude spát s kýmkoliv jiným též, tak ji můžete mít na krátkodobý poměr, ale nedoporučuje se manželství, protože potom na to doplácíte po celý čas. Koalice je jako manželství, kdy se musím spolehnout na slovo, takže po dobu koalice věrnost musí být. Když zítra neplatí, co platilo dneska, tak koalice nemá smysl“. Naznačil, že ČSSD, respektive její vedení, se chová jako nevěrná, vlastně spíš povětrná holka.

Poté, co svým sprostým výpadem proti Ladislavu Bátorovi odstartoval vládní krizi, pokračuje ve svých invektivách i nadále. A tak jsme mohli slyšet, že Bátora na MŠMT je jako „pedofil coby ředitel na dívčí škole“, že „ohrožuje mravnost politiky“, a že by mohl řídit na ministerstvu akorát tak „sklad tužek“, ale rozhodně ne personální oddělení. Na dotaz, zda by omluva něco změnila na jeho postoji, podle něhož musí Bátora odejít, Schwarzenberg odpověděl, že ho úředníkovy „cancy nezajímají“. Schwarzenberg se tak ukázal jako sprosťák, který bezostyšně uráží ty, kteří mu nejsou po chuti. A někdo by mu to už měl říci: pane ministře Schwarzenbergu, jste hulvát. A Vaše průpovídky nás už začínají nejen nudit. Schwarzenberg je zkrátka nebezpečný šlofíkář s proradnými konexemi a nečistými záměry. Huhlání a rádoby vtipné bonmoty nezakryjí ani omylem jeho pravou podstatu člověka, který zrazuje kdekoho. Zavelel k uznání Kosova a náletům NATO na Bělehrad…

Tak se blížeji podívejme, kdo nám tu řídil diplomacii a kdo ovlivňuje politiku už od roku 1989, kdy si ho sem přivedl bývalý prezident Václav Havel. Uvidíme totiž, že ono přirovnání s „pedofilem v dívčí škole“ sedí především a hlavně na Schwarzenberga samotného, který ve své ministerské sesli slouží zájmům svým a zájmům zednářů z Bilderbergu. Aby mohl zrestituovat, musel i uplácet. „Dodnes z toho mám špatné svědomí,“ popsal po letech tento případ, když se „dobrovolně“ přiznal médiím. Byla totiž volební kampaň a jistý deník chtěl z toho učinit velkou kauzu. Schwarzenberg ho předešel a raději se přiznal sám, aby ostří podvodu otupil.

Nezapomenu na chvíle v srpnu 1989, kdy jsme si v naší hospůdce předávali jako vzácnost magazín „téčko“, v němž byl článek Miloše Zemana “Prognostika a přestavba”… Bylo to před čtvrt stoletím. Kníže v Rakousku v tom čase rovněž vzpomínal, ale jak žil nedaleko Salzburgu u babičky z matčiny strany, která ho živila. O několik let později se přestěhoval do bytu ve Vídni, který se brzy proměnil ve společenský salon. V mládí se Schwarzenberg totiž čile věnoval vídeňskému kavárenskému životu. A zatímco jako lázeňský švihák procházel výchovou k aristokratické etiketě, Zeman psal jako první u nás kritické články o totalitním režimu, když kníže Karel křepčil na vídeňských plesech šlechtické smetánky, arogantní buran Zeman byl prognostikem.

Pak kníže kancléřoval u Havla a Zeman šéfoval socialistům, brzy na to se Schwarzenberg stal spolumajitelem firmy Ringier Print, Zeman premiérem a Schwarzenberg byl u privatizace podniku Karlovarská Becherovka za 1,37 mld. Kč, poté předsedal k dozorčí radě ve firmě Jan Becher – Karlovarská Becherovka, aby ji s Kalouskem úspěšně vytuneloval. Následně gosudara Zemana zradili před jedenácti lety socaci při volbě prezidenta, začal proto raději objímat stromy na Vysočině a měl potíže s muslimskými diplomaty za své antiislámské postoje. To ale Karel Schwarzenberg v roli ministra zahraničí uchvacoval civilizovanou planetu svým názorem, že uznat vražedný Hizballáh za teroristickou organizaci je nesmysl…

V roce 2002, kdy se sebevědomý Zeman chystal na své první prezidentské volby, jeho budoucí sok se zajímal o jinačí věci; pan kníže Karel totiž právě obcházel nařízení pro ochranu před kontaminací karcinogenní malachitovou zelení – prostředku na ochranu před plísní, který byl rizikem při prodeji ryb z jeho rybníků, dokud neprojdou laboratorními testy. Schwarzenberg neváhal a ryby za miliony korun prodal účelově zřízené firmě svého správce, na kterou se už zákaz nevztahoval. Test netest, lidské zdraví nezdraví. V témže roce zažádal po státu dotace na opravy svých rybníků v rámci programu Obnova rybníků po povodních 2002 a v září 2003 získal 2,7 milionu korun na Kroupovský rybník a o dva měsíce později 1,8 milionu korun na obnovu rybníka Ždír. Holt, chudobný rod…

Posléze mlsný kocour kníže Karel, s hypotékou přes třináct mega, balil lepou venkovskou děvu Vopěnkovou. Komu se nelení, tomu se zelení. Hrdý národ má jasno; jeden je opilec, druhý proutník. Prostě Zeman je obyčejný křupan, jelikož neví, jak žijí praví aristokrati a prezidenti. Kníže dostal základ své politické inteligence už po sametu, kdy měl velkou výhodu; jednak u nás čtyřicet roků nebyl, takže netrpěl „provozní slepotou“, ani si v době po přežití komunistů nemusel doplňovat své vzdělání s maturitou na kariérního diplomata.

A pak nám vyrostl současný premiér Bohuslav Sobotka, poněkud zvláštní člověk. Jak byste ho nazvali poté, kdybyste si přečetli, co mj. řekl v rozhovoru pro HN 31. ledna 2013:

HN: A v té volbě před deseti lety jste taky volil Miloše Zemana?

Já jsem nevolil Václava Klause.

HN: Ptáme se na to, zda jste volil Miloše Zemana.

Já jsem nevolil Václava Klause.

HN: Vy nám na tu otázku neodpovíte?

Já na tu otázku teď po deseti letech odpovídat nebudu…

Vzpomeňme si na to, jak Schwarzenberg v Poslanecké sněmovně nosil odznak s nápisem „Putine, ke mně! Mazej na místo!“. Abychom pochopili jeho jednání, musíme si uvědomit, jak sám nedávno řekl německému novináři, že není Čech ale Böhme. Vždyť jde přece jen o Slovany, nikoliv o skvělou krev nadlidí Germánů. Při pohřbu Otty Habsburského, k němuž K. Schwarzenberga pojila silná pouta, pan ministr upřímně zaslzel.

Je vhodné připomenout, že Karel Schwarzenberg je zcela bez pochyby vinen porušením § 409 Styky ohrožující mír, kde se píše: „Občan České republiky nebo osoba bez státní příslušnosti, která má na jejím území povolen trvalý pobyt, jež v úmyslu přivodit válku nebo ozbrojenou akci proti České republice nebo jinému státu sama nebo prostřednictvím jiného naváže nebo udržuje styky s cizí mocí, bude potrestána odnětím svobody na tři léta až dvanáct let…“ Těmito styky ohrožujícími mír jsou kontakty prostřednictvím Trilaterální komise či Bilderbergu, ale i působení v politických funkcích, ze kterých podporuje osoby dopouštějících se válečných zločinů, ať už jde o válku na Ukrajině, konflikt v Palestině, či předchozí války v Sýrii, Libyi, Afghánistánu, Iráku a Jugoslávii.

Inu, stačilo, že se knížepán stal nejbohatším politikem široko daleko, jelikož jako Havlův kancléř dokázal i za úplatu, aby mu byl vrácen rodový majetek, zabavený komunisty a Benešovými dekrety. Za to se Benešovi pomstil konstatováním, že by patřil za své dekrety, odsunující sudetské Němce, před mezinárodní haagský soud pro zločince..

Zdroj: Blog autora