Chcete dokonalý obraz české reality? Tady je: Zvířátka si chtějí postavit dům, ale potřebují k tomu 35 razítek. I vyšlou na úřady lišku, protože je ze všech zvířátek nejmazanější. Liška se dlouho nevrací. Když po měsíci dorazí, všichni se dychtivě ptají, jak dopadla.

Markéta Šichtařová – Ekonomka

„Ále… Sehnala jsem třicet čtyři razítek, ale třicáté páté se sehnat nedá.“ I vyšlou zvířátka na úřady medvěda, neb má velkou sílu. Medvěd se zase dlouho nevrací. Když dorazí, vzdychá: „Liška měla pravdu, třicáté páté razítko se sehnat nedá.“ V tom se ozve vůl: „Já to zařídím!“ „A jak asi, když mazaná liška neuspěla? Ani silný medvěd!“, diví se zvířátka. Nicméně nechají ho jít. Už druhý den se vůl žene se všemi razítky, za ním bagr a buldozer. „Jak jsi to zařídil?“, žasnou všichni. „Jednoduše. Přijdu na první úřad, tam spolužák, přijdu na druhý úřad, tam zase spolužák… a tak pořád dokola.“

No a kolem nás je taktéž partička spolužáků. A tihle spolužáci právě nyní připravují zákon, že prý budeme muset povinně třídit odpad. Že budeme třídit sklo, papír, umělé hmoty, kovy či bioodpad. A aby toho nebylo málo, podle spolužáků se ještě zruší skládky a vše se bude jen spalovat. A protože nyní údajně třídíme málo, je třeba zvýšit poplatky za odpad, abychom byli k třídění víc motivováni. Ale pozor, to všechno ne proto, abychom byli ekologičtější, ale proto, že nás kvůli odpadům Evropa kritizuje. Nebudeme to dělat pro sebe, ale pro cizí.

Pravda, zatím je to jen o návrh, Bůh ví, jak to s ním dopadne. Nicméně už jen návrh mě upřímně děsí. Děsí mě, že jsme na samé hraně ochrany soukromí. Návrh totiž počítá s tím, že starosta vyčlení osoby, které budou váš odpad kontrolovat. Lézt do vaší popelnice? Co je komu do toho, co v popelnici skladujete? Čekají nás ještě kontroly nástěnek? Není to už jen krůček k šílenému – a vysmívanému – omezení svobod známému z některých států USA, kde například v Arizoně a Utahu zákon stále ještě oficiálně zakazuje orální sex?

Ale dejme tomu, že vás stát pod jakousi pohrůžkou skutečně přinutí odpad dokonale roztřídit. Ale co dál? Co bude s oním roztříděným odpadem? Jaké máme záruky, že se znovu ne sesype dohromady a hromadně nespálí? Není to pak jen, s prominutím, buzerace pro buzeraci?

A pokud si někdo myslí, že skládek ubude, hluboce se mýlí. „Skládka“ bude div ne v každé ulici, protože na každém druhém rohu bude osmdesát barevně odlišených a zajisté velmi estetických popelnic. (Překvapivě jen popelnice na kov budou všude ve sbírce chybět, protože ji hned druhý den někdo ukradne celou i s obsahem.) A samozřejmě čím bude odvoz odpadu dražší – a to bude – tím víc budou lidé hledat cesty, jak se platbě vyhnout. A bude přibývat černých skládek. Už nyní existují silnice, kde je každý patník obložen pytlem s odpadem, protože je to pro místní nejlevnější řešení. Rádoby ekologický záměr skončí zcela neekologicky.

Jdeme na to z úplně špatného konce. My i parta bruselských úředníků, která s celou kauzou vlastně začala. Sankcemi, kontrolami a novými pseudo-povinnostmi daleko nedojdeme. Musíme se smířit s tím, že čím jsme bohatší společnost, tím víc odpadu máme. Třídění by nemělo být povinné, nýbrž společensky a ekonomicky motivované. Klíčové je lidem vysvětlit, k čemu je třídění dobré. Šířit informovanost. A nikdo nesmí pochybovat o tom, zda se potom setříděný odpad stejně nesesype na jednu hromadu. Pokud ale chceme lidi motivovat ke třídění ekonomicky, pak ne pohrůžkami. Ne omezováním jejich domovní svobody. Ne vyšším placením za odvoz odpadu. Odvoz by minimálně u některých typů odpadu mohl být i zdarma: Podobně, jako to funguje s kovy, které se nikde neválí, se dá naložit kupříkladu i s bioodpadem. Kvalitní kompost si přeci lidé na zahrady kupují! Plastové lahve lze zase zálohovat, aby se lidem vyplatilo vracet je do oběhu. Místo šikany s tříděním jen stačí přesměrovat peníze v ekonomice. Místo povinnosti lze lidi motivovat ekonomicky.

A mělo by to ještě jeden efekt. Lidé se nebudou učit opovrhovat zákony a pravidly. Čím víc nesmyslných zákonů, tím míň i těch potřebných se dodržuje. Stačí se podívat na holubník na českých silnicích…

Zdroj: Blog autorky