Na druhém pólu se nachází brutální varianta. Základní poučení z dějin 20. století totiž říká, že hranice mezi kulturním životem a koncentračními tábory je překvapivě tenká. Vstřícné pochopení, s jakým přijali západní vzdělanci i ty nejbrutálnější způsoby prosazování politiky nejvýše jednoho dítěte v Číně, nebo současná lhostejnost k vyvražďování náboženských menšin na Blízkém východě dává tušit, že i „herodovská“ varianta by mohla být dobře průchodná.