Německý vicekancléř vyzval ke vzniku 2-rychlostní Evropy, což by ale znamenalo konec Lisabonu a s tím i konec EU v dnešní podobě. Německý projekt „Das Neue Europa“ nabírá reálné obrysy. Brusel končí?

Je to trochu příznačné, ale německé politické vedení v Berlíně má zřejmě stejné informační zdroje jako naše redakce. Právě včera jsem zde na AE News uveřejnil článek o dopadech oslabování pozice globalistů v USA a v Evropě a o snaze globalistů transformovat současnou EU do nového subjektu, kterým je německý model IV. Říše, který v Berlíně v několika pracovních verzích koluje v Bundestagu jako projekt „Das neue Europa“. V centrále EU tento německý výraz opravdu neslyší rádi (hlavně Francouzi) a tamní úředníci projekt nazývají jako „2-rychlostní Evropa“. Tento termín jste už určitě někdy slyšeli i z mainstreamových médií. Pravidelně se vrací, pokaždé, když Evropa je v krizi a když řídící procesy EU nefungují.

Vicekancléř Sigmar Gabriel (SPD), druhý nejmocnější politik v Německu hned po kancléřce Merkelové, vyrukoval s dosud nejtvrdším prohlášením pro list Handelsblatt [1] ohledně osudu dnešní EU, a to v jasné reflexi na hroutící se globalistický chrám v Evropě a v USA. Jde o jedno z nejdůležitějších prohlášení v EU za několik posledních dnů a dopady může mít toto stanovisko opravdu dalekosáhlé. Pouze tím ale Sigmar Gabriel potvrzuje informace, které naše redakce získává z USA ze zdrojů okruhu realizačního týmu Donalda Trumpa. Současná EU je zbytnělé těleso, které se musí transformovat stejně, jako se transformují USA pod Donaldem Trumpem, jako se transformuje Rusko pod Vladimirem Putinem. Pokud nedojde k transformaci, těmto celkům hrozí nekontrolovaný rozpad a chaos, což hrozilo právě v Rusku v roce 1999, když Boris Jelcin pochopil, jakou roli mu přisoudili globalisté a že cílem je rozbití Ruska. Dosazení Vladimira Putina bylo zatažením národních elit za záchranou brzdu před globalizací. Tu samou roli a tou samou brzdou bylo zvolení Donalda Trumpa do pozice amerického prezidenta.

Německo chce „další Evropu“

Podle Sigmara Gabriela, který pracuje i jako ministr hospodářství Německa, je naprosto nevyhnutelné, že se země musí přeorientovat na asijské trhy a Čínu, ale zejména šokoval výrokem, že nepotřebujeme více Evropy, ale další Evropu, uvedl v rozhovoru pro list Handelsblatt. „Když všechny země nechtějí pokračovat v integračních krocích EU stejně rychle (tzn. společná měna, společná migrace, společné daně, společné rozpočty, společná armáda a hlavně společná vláda a ústava), tak potom je třeba přemýšlet o dvourychlostní Evropě“, dodal Gabriel. To by prý vedlo ke snížení napětí v Evropě, ale jádro EU by to ohromně posílilo. Tím pouze potvrzuje to, o čem jsem tady včera psal. Globalisté se rozhodli de facto „zahradničit“, tzn. ořezávat suché větve globalizace, odřezávat škůdce (Velká Británie, USA) a šlechtit globalistický strom, který bude mít sice v nové podobě méně větví, méně košatou korunu, ale bude plodit větší jablka.

Dnešní EU je jako nemocný strom, který má mnoho větví. Potřebuje proto mnoho živin, ale toto přerozdělování nevede k větším plodům, úrody jsou skromné a malé, neboť strom spotřebuje spoustu živin na růst větví, které nerodí žádné plody. Na některých větvích bují dřevní mor, který se rozšiřuje do dalších větví. Odpor vůči migraci, proti německému multikulti. Posilování morových ideologií, Le Pen ve Francii, Wilders v Holandsku, Hofer v Rakousku, strana Právo a spravedlnost v Polsku, Orbán v Maďarsku. Morová rána zasahuje další a další větve evropského globalizačního stromu. Brexit lze přirovnat k větvi, která se odlomila vlastní tíhou od stromu poté, co její ukotvení ke kmenu stromu bylo oslabeno anti-migračním morem.

Začalo odřezávání suchých větví globalizačního stromu

Německo vždy mělo velké dominanční ambice a snaha o dvourychlostní Evropu je pouze rétorickou zástěrkou, aby partneři ve Francii a v dalších zemích se nezděsili, že v německém kancléřství se už plánuje, jak realizovat model Das neue Europa, což bude model pod kompletní kontrolou Berlína. A rychlost bude udávat kancléřství. Tou rychlostí jsou myšleny evropské integrační kroky. Das neue Europa bude chtít všechno hned. Nebo ve velmi krátké době. Kdo bude chtít být součástí Nové Evropy pod správou Německa, bude muset obětovat vlastní státnost, suverenitu a národní identitu, protože nic z toho nebude Das neue Europa povolovat. Společná migrační politika a kvóty mandatorně stanovené společnou vládou Nové Evropy. Společná fiskální politika. Společná ústava.

Odřezávání suchých větví již začalo. České republice bylo dovoleno uvolnit kurz koruny, Berlín už s ČR nepočítá pro účast na projektu Nové Evropy. Ustávají také snahy Berlína vynucovat migrační kvóty na zemích, se kterými se pro projekt Nové Evropy nepočítá. Praha ještě plně nechápe, k jakým událostem došlo po Brexitu a zejména 8. listopadu v USA po zvolení Donalda Trumpa. Ty procesy mají určité zpoždění, ale nebude to dlouho trvat, změny začnou být pociťovány celkem záhy. Jakkoliv to bude znít děsivě pro sluníčkové a rusofobní organizace v ČR, Praha se stane centrem smiřování s Moskvou a vliv Ruska na Střední Evropu posílí, a to zejména na východní část. Z tohoto vlivu bude vyčleněna ČR a Polsko, které zůstanou v roli antiglobalizačního klínu mezi Německem (které bude řídící silou Nové Evropy, nebo chcete-li dvourychlostní Evropy) a Ruskem. Tento klín bude tvořit „zónu klidu“, kterou bude kontrolovat transatlantická moc.

Vstup do Nové Evropy bude bez referend

Dluhové ukotvení a dluhová past dovede Řecko k účasti na projektu Nové Evropy proti jejich vůli. Německé penzijní fondy utopily během hypoteční krize v roce 2008 v řeckých dluhopisech veškeré úspory německých důchodových fondů. Berlín umožní Athénám dluh zvládnout, ale pouze pod podmínkou integrace Řecka s Evropou v jeden federální celek, pod jednotnou evropskou ústavou. O Řecku tak bude rozhodovat v budoucnu některý z úředníků německého kancléřství, který bude do Řecka nasazen jako místodržitel např. v řecké národní bance.

Ze stejného důvodu se počítá s automatickým členstvím v Nové Evropě i pro Španělsko, Portugalsko a také Itálii. Tam ovšem došlo na konci roku k zádrhelu, Mario Renzi v referendu neuspěl a nepovedlo se mu převést z parlamentu na stranu vlády potřebné pravomoci. V Itálii dnes musí mezinárodní smlouvy dodatečně schvalovat parlament, ale nikoliv ratifikací, ale zákonodárným procesem. V ostatních zemích EU to tak není, mezinárodní smlouvy jsou platné podpisem vlády a nesouhlas parlamentů nemá na jejich platnost vliv. Renzi potřeboval „narovnat“ situaci, aby i italská vláda mohla mezinárodní smlouvy podepisovat bez obav o jejich pozdější zrušení parlamentem.

Realizace vstupu zemí do Nové Evropy proběhne stejně, jako při podpisu Lisabonu v ČR. Tzn. proces přistoupení proběhne podpisem vlády, bez referenda. Země, které mají ukotvené referenda pro tyto úkony, budou muset zákony obejít, anebo jim bude hrozit, že se do Nové Evropy nedostanou. Globalisté nebudou už riskovat blamáže s Irskem a s opakováním referenda o Lisabonu. Přesně podle teze o globalistickém stromu bude docházet k odřezávání těch větví, které globalistickému projektu neprospívají, anebo mu dokonce škodí. Z těchto procesů jasně vyplývá, že globalisté v této chvíli operují v záchranném režimu, protože prohrávají s národními, patriotickými a také nacionálními tezemi řízení jednotlivých států. Národní zájmy jsou pořád velmi silné a výsledek EU po podpisu Lisabonu je žalostný. Podpisem Lisabonu nejenom, že nedošlo k posílení evropanství, pocitu nadnárodní příslušnosti mezi obyvateli zemí EU, ale naopak Lisabon vyvolává problémy a otázky, se kterými se nepočítalo.

Nová Evropa bude federalizovaným útvarem

Ne všechny země EU chtějí integraci za „bod nula“, kterým je v Bruselu označována Evropská ústava, která nikdy nebyla dosud schválena, protože její podpis by znamenal právní zániky národních států. Bod nula jsou ochotny překročit v dnešní době 3 státy v Evropě. Německo, Francie a Švédsko. Všechny tři země jsou masivně islamizované, multikulturně zohýbané, školní inkluze dosahuje stavu 100% a ve všech třech zemích platí nejpřísnější zákony na držení zbraní na světě. Tyto 3 země jsou připraveny zbavit se národních identit, národních států a stát se Evropany, občany Nové Evropy jako příslušníky nadnárodního globalistického útvaru. Ostatní země budou do projektu Das neue Europa přijaty z nutnosti, protože jiné cesty pro ně nebude, protože např. jejich ekonomiky jsou úzce propojené s jádrem Nové Evropy.

Silné propojení Česka s německým průmyslem bude postupně zpřetrháno. To není dobrá zpráva pro české firmy vyrábějící subdodávky pro německý průmysl, ale pomůže to naopak vývozu zboží do zemí, které se projektu Das neue Europa účastnit nebudou a také do Ruska, do Velké Británie a do USA. A spolu s Čínou budou příležitosti pro český průmysl i tam. Ovšem na Čínu je třeba se dívat tak, že ta sleduje vlastní zájmy v Evropě a může se stát, že Čína bude upřednostňovat globalizační Novou Evropu před tou druhou, kterou budou kontrolovat transatlantické elity ve spolupráci s Ruskem. Projev Sigmara Gabriela však odhalil, že Německo nepotřebuje více Evropy v současné podobě, ale potřebuje nějakou další Evropu v její „hardcore“ verzi. Je dobře, že Česko, Slovensko, Polsko a další země se projektu Das neue Europa účastnit nebudou.

-VK-

Šéfredaktor AE News

Do konce měsíce zbývá 7 dnů a z částky potřebné na zachování provozu Aeronetu bylo zatím vybráno necelých 40%. Všem, kteří již přispěli, děkujeme a děkujeme i všem, kteří zde i tento měsíc přispějí tak, aby  stránky fungovaly i příští měsíc.