Jednou před 5000 lety kdosi hodil kostkou….Stal se z toho už takový pražský kolorit. Když má parta místní aktivistů tu v jedné, tu v druhé části Prahy pocit, že už o sobě nedala dostatečně dlouho vědět a že bez jejich rýpání to není ta pravá havlovská občanská společnost, začne bojovat o místní referendum. Je celkem jedno, o co v něm má jít – důležité přece je, že občané budou moci přímo projevit svůj názor. A ona partička samozvaných aktivistů se zase náležitě předvede jako ti jediní praví zastánci skutečné demokracie.

Jiří Janeček – OKS

V poslední době se záminkou pro konání místních referend stal problém, který obyčejným lidem dělá „mimořádně velké starosti“. Ne, netýká se třeba zdravotnictví, nejde ani o problémy s dopravou či nedostatek bytů a míst ve školkách. Jde o něco mnohem důležitějšího – o to, zda se mají v jednotlivých místních částech zakázat herny s automaty. A když už, tak samozřejmě s nulovou tolerancí. Nulová tolerance je ideálním podhoubím pro mafii, která okamžitě vyplní díru na trhu. Otázka zní, kdo a proč a z jakého důvodu se snaží zlikvidovat legální herny, které jsou pod dozorem státu a platí se z nich daně.

Že nechápete, jak se právě vás existence či naopak zrušení heren týká? To ale přece není vůbec důležité, bojovníci za občanskou společnost mají své téma. A některé politické strany – například lidovci, kteří se v mimořádných volbách vrátili z parlamentního hrobu přímo do vlády – se na tom ochotně přiživují a snaží se ze zákazu heren vytřískat politický kapitál.

Normální člověk by mohl mít snadno chuť přejít celý uměle vyvolaný problém s hernami poklepáním na čelo a zabývat se raději násobně důležitějšími věcmi. Ostatně, když se někde referendum k takové věci koná, skončí prakticky vždy tak, že ho naprostá většina lidí ignoruje.

Jenže pozor! Nebezpečí není v tom, že herny v Praze (a ve stovkách a tisících dalších měst v Česku i v zahraničí) existují. Skutečná hrozba spočívá v tom, aby se je jednou skutečně nepodařilo zakázat. Co by se totiž v takové chvíli stalo?

Zkušeností je nepřeberné množství, nicméně pro představu poslouží nejlépe ta, kterou znají v té či oné podobě rozhodně všichni – jde o americkou alkoholovou prohibici v první polovině 20. století. Nejen, že se podle řady studií v Americe nikdy nepilo tolik, jako právě v době prohibice, ale zákaz legálního prodeje alkoholu se stal ideálním prostředím pro obrovský rozmach organizovaného zločinu, horentní daňové úniky, naprostou ztrátu kontroly státu nad prodejem a konzumací alkoholu…

Zrušení heren by přineslo naprosto stejný výsledek. Místo oficiálních, veřejně označených heren, které musí odvádět daně, splňovat řadu pravidel, omezení, lze je kontrolovat, dohlížet na ně, by vznikly herny tajné, podzemní, ovládané gangy a mafiemi. U zboží a služeb, po kterých je poptávka, nikdy nepomohlo jejich postavení mimo zákon. Nepodařilo se vymýtit drogy, neuspěla kriminalizace prostituce, o alkoholu už byla zmínka o pár řádek výše…

Těžko lze chtít od těch, kdo po zákazu heren volají, aby vzali rozum do hrsti. Opakovaně ukázali, že vlastní zviditelnění je pro ně důležitější, a to obzvláště v době, kdy jsou za dveřmi komunální volby. Míra populismu přitom pro ně není důležitá, každý prostředek je jim dobrý.

Normální lidé by si ale měli uvědomit, jak se situace opravdu má. Co by zahnání heren do ilegality skutečně přineslo a hlavně jaký je skutečný motiv těch, kdo se za jejich zákaz tak vehementně veřejně derou. Podle toho by se pak také měli zachovat, až jim domů přijdou volební lístky. Bezpochyby na nich najdou některé z těchto bojovníků proti odpovědnosti každého člověka za vlastní osud, proti právu na samostatné rozhodování dospělých svéprávných lidí a prosazujících naopak nikde nekončící zákazy, regulace a omezení.

S takovými volebními lístky pak může každý rozumný člověk udělat jediné – roztrhat je a zahodit, stejně jako by to udělal s prohrávající sázenkou, kterou by mu po zákazu heren někde v průchodu pokoutně vystavil ilegální bookmaker.

autor je předseda Občanské konzervativní strany