Současné dramatické změny v americké domácí a zahraniční politice se mohou někomu zdát jako střípky informací, které daleko za mořem plní titulní stránky novin. Ve skutečnosti události, které probíhají v USA, mají přímou souvislost s Evropu, s následky loňského Brexitu a na co se zapomíná, mají souvislost s Arabským jarem z roku 2011, od něhož se datují současné krátkodobé procesy ve světovém řízení. Abychom mohli pochopit souvislosti, probereme si několik klíčových faktorů a seznámíme se podrobněji se scénářem Nové Evropy (Das neue Europa) a upozorníme na úskalí, která tento proces s sebou ponese, protože vyhnout se mu nedá, je to proces záchranného charakteru a globalisté do něj vrhnou veškeré své síly, prostředky, moc a vliv. To, co se nám odehrává před očima, to je krizový management NWO, který vykolejil před cílovou stanicí a nedobrovolní pasažéři z vlaku začali prchat zpět. Někteří z nich budou chyceni, jiní zastřeleni a jiným se podaří z vlaku NWO opravdu utéct. Tento příměr si záhy vysvětlíme.
Letos oslaví levicová internacionála velký svátek. Bude to přesně 100 let, kdy v carském Rusku proběhla Velká Říjnová Socialistická Revoluce (VŘSR) a k moci byli dosazeni lidé, které financovalo Německo. Vladimir Iljič Uljanov, později Lenin, byl vyslán z Německa, aby zajistil pád carského Ruska a jeho stažení se z frontových linií I. sv. války. Německo potřebovalo uvolnit ruce na východě a vrhnout je na západní frontu. To se opravdu podařilo, po svržení cara bolševická vláda uzavřela s Německem separátní mír. Nástup marxismus k moci v Rusku byl největší geopolitickou změnou v Evropě 20. století a nyní, přesně po 100 letech, se bumerang vrací tam, odkud byl před 100 lety vyhozen.
Není vůbec náhodou, že Evropská unie je ve stavu, v jakém je. Celkem 27 zemí se snaží desítky let o politiku, která vede k jedinému cíli, i když mnozí se to boji nahlas vyslovit: ke společnému státu. A to je přesně vize Adolfa Hitlera, který se ke stejnému cíli chtěl dostat vojenskou silou. Proti tomuto plánu by nikdo nevedl žádné protesty, kdyby Adolf Hitler pochopil, že prosazování ideálů skrze vojenské útvary, divize, letectvo a tanky vyvolá odpor a nikoliv souhlas. I přesto, že Německo bylo na hlavu poraženo, západní elity začaly ihned Německo obnovovat, ale důsledně dbaly na ideologické očištění Německa a jeho přeprogramování pro účely multikulturalismu. A německá důslednost je nekompromisní. Němci dnes považují multikulti teze za stěžejní prvek své multirasové společnosti. Ovšem jedna teze se nezměnila. Role Německa, která má dovést celou Evropu do jedné společné tisícileté říše, i když to nebude říše třetí, ale čtvrtá.
Všechny procesy EU jsou k tomu nastaveny. Máme tu loutkový evropský parlament, který je fíkovým listem na zakrytí skutečné podstaty EU. Parlament nemá na nic vliv. Skutečnou moc drží nikým nevolená Evropská komise, která našla svůj vzor v Nejvyšším Sovětu bývalého Sovětského svazu. Veškerá rozhodnutí komise se zdají konsenzuální, ale když se podíváte, kdo stojí v čele komise, najdete tam nikoliv osobnost, ale závislého alkoholika a šaška, který za svého mládí zapaloval ve Štrasburgu při mládežnických levicových nepokojích auta bohatých obchodníků. Na svá mladická léta vzpomíná, že šlo o neuvážlivost a mladickou chybu. Dnes je z něho nejmocnější muž EU, ale každou chvíli je opilý. Mnoho lidí se ptá, proč ho tam nechají. Odpověď je stejně tak děsivá, jako je nepochopitelná. EU neřídí Juncker, ale Berlín.
Mezi poslanci EU parlamentu se říká takové přísloví, že nejprve o věci musí rozhodnout Angela Merkel, potom se to dostane na stůl Evropské komise Junckerovi, který zavolá do Berlína, jestli to mají schválit a potom to jde do komise ostatním. Evropský parlament ostrouhá. K nim se nic nedostane. Celá EU funguje nikoliv na základě evropských zákonů, ale předpisů Evropské komise. Možná jste si toho všimli, ale spíš asi ne. Důvodem je skutečnost, že předpis komise je závazný pro všechny členské země EU na základě Lisabonské smlouvy, což je multilaterální mezinárodní smlouva, která je garantována podpisy vlád. Pokud by šlo o zákony Evropského parlamentu, musely by je všechny parlamenty 27 zemí schvalovat úplně stejně, jako tomu bylo u Lisabonské smlouvy. Desítky a stovky a tisíce zákonů by musely být schvalovány ve 27 zemích. Proto celá EU vládne jen na základě předpisů a nařízení Evropské komise.
Tento systém vládnutí je dočasný. Pěkně se to ukazuje na migrační krizi, kdy se Evropské komisi nedaří prosadit migrační kvóty pro členské země. Nedaří se prosadit, protože nařízení Evropské komise nemají zákonný status legislativy. A tento status mít nemohou, protože členské země nejsou federativními státy EU, ale suverénními (de jure) státy, které tak mohou prostě evropské předpisy odmítnout. Evropská komise za odmítnutí může udělit trest, třeba zemi zastavit dotace z EU, ale tím by Evropská komise pouze odhalila svoji slabost a vnitřní rozpory. Do toho se nikomu nechce. Takže Berlín bouchl do stolu a před 3 dny vicekancléř Německa Sigmar Gabriel vyzval k vytvoření „další Evropy“, která se v kuolárech označuje jako Nová Evropa z německého Das neue Europa. Psali jsme o tom zde. To je model oné neslavné dvourychlostní Evropy, kde se EU rozpadne na dvě skupiny, tvrdé jádro směřující pod vedením Berlína ke společné federaci a ten zbytek, který v podstatě se bude dívat a buď odpadne, anebo za čas dostane rozum a k tvrdému jádru se nakonec připojí.
Nová Evropa má mít model federativního uskupení. Jednotlivé země dostanou jednoslovné názvy (Germánie, Čechie, Austria atd.) a můžete si všimnout, že globalisté v ČR minulý rok prosadili změnu oficiálního názvu země z původního Czech Republic na obyčejné Czechia. To je práce globalistů. Má to ale důležitý akcent. Odstranění názvu „republika“ (res publica – věc veřejná) byla přípravou na vstup ČR do Nové Evropy. Jenže k tomu nedojde. V polovině minulého roku došlo k něčemu, s čím globalisté v EU nepočítali. Velká Británie si odhlasovala odchod z EU. Brusel se dodnes z toho nevzpamatoval, a to už je leden 2017. Nikdo v EU teď neví, jak situaci řešit a z toho pramení i neschopnost Theresy May, premiérky Velké Británie, dohodnout se s EU na zachování společného obchodu. Theresa May si na BBC stěžovala, že v Bruselu po Brexitu je dosud takový chaos, že nikdo neví, kdo má mandát a oprávnění k jednání, nikdo tedy nechce s Theresou May jednat a všichni přehazují horký brambor jedním směrem: do Berlína. A Berlín tuto situaci využívá k jedinému účelu, k vytvoření německého snu o vytvoření říše pod vedením Německa. Bez vlivu Velké Británie a bez vlivu USA.
Druhý zásah proti globalizaci přišel 8. listopadu minulého roku. Zvolení Donalda Trumpa. Jeho kritika migrace v EU rozpálila doběla evropské politiky, francouzského prezidenta Hollanda a stejně tak Angelu Merkel. Trumpovi vzkázali, aby se nestaral o vnitřní záležitosti EU. Současně však začaly unikat informace o tom, že Donald Trump chce na post velvyslance v ČR někoho, kdo umí mj. mluvit i rusky a ČNB oznámila, že překvapivě tento rok skončí s regulací kurzu koruny, která byla na příkaz Berlína držena uměle dole, aby česká subdodavatelská výroba směřující k německým odběratelům byla pro německé firmy tzv. „za hubičku“. Na úkor českého zaměstnance a jeho skandálně nízké mzdy ve srovnání s německým dělníkem na stejné pozici, nutno dodat. Co se to proboha stalo? Odpověď je jednoduchá, Berlín přišel ve vyšších procesech řízení o kontrolu nad Českou republikou. Tuto kontrolu získají USA a Trumpova vláda. Spolu s Českem se pod kontrolu Trumpa dostane i Polsko. Německo tak bude muset ustoupit a v Evropě vznikne nový mocenský blok, který má zabránit geopolitickému spojení Berlína a Moskvy.
Sigmar Gabriel varoval i před tím, co se může stát tento rok, více zde. K moci ve Francii se může dostat Marine Le Pen. V Holandsku Geert Wilders. To, k čemu v EU dochází, je důkazem toho, že nepotřebujeme více Evropy, ale nějakou další Evropu, uvedl Sigmar Gabriel. Rok 2017 bude proto rokem revolučním, plným neuvěřitelných a donedávna nemožných změn. V USA je u moci „kat globalismu“, Evropa je naplněna segregačními a hlavně protimigračními tlaky, které v Evropě prosazují pouze ty země, které globalisté ovládli nejvíce. Německo, Francii a Švédsko. Schopnost nebýt xenofobním Němcem, ale být tolerantním Evropanem, to je našim cílem, pronesla Amgela Merkel v roce 2015 k otázce migrace. Tento výrok odhaluje naprosto vše, co vlastně globalisté sledují. Zániky národních států, přeměna občanů států na občany Evropy, zánik národních tradic, jídel, pokrmů, obyčejů. Oktoberfestů, vzdělání, školství a nahrazení tohoto všeho multikulturalismem, kde nikdo nebude moci říct, že toto je moje republika, protože žádné republiky v Nové Evropě existovat nebudou.
Nová Evropa bude tvořena jediným státním útvarem, který se bude dělit na správní regiony s jednoslovnými názvy, z nichž budou odstraněny názvy a přívlastky, které by připomínaly někdejší svrchovanost. Názvy jako „republika“ nebo „království“ budou z názvů zemí odstraněny a regiony se stanou de facto správními kraji, které nebudou mít jiné, než pravomoci místní správy. Veškerá vyšší politika, domácí, zahraniční, daně, obrana, rozpočty, to všechno bude řízeno centrálou Nové Evropy, Berlínem. Název Czechia bude v blízké době opět zrušen a nahrazen názvem „Czech Republic“, ale globalisté se jen tak nevzdají své moci v ČR, budou nadále pracovat a usilovat o podporu migrace a hlubší integraci do EU a tím pádem o integraci do Nové Evropy. Různé pro-evropské neziskovky sponzorované fondy G. Sorose a fondy EU (Berlína) se o to postarají.
Po 100 letech se revoluce z Ruska vrátí do Evropy. A Německo bude opět za touto revolucí stát jako hlavní aktér. Opět se bude hrát o kontrolu mocenského rozložení vlivu v Evropě a opět to bude Rusko, které bude hlavním cílem snah o ovládnutí. Německo bude chtít ve spolupráci s Ruskem ovládnout ruský průmysl a zdroje, podobný zájem mají Američané, kteří budou v tomto chtít Německu zabránit, a to společně s Velkou Británií. Jenže Velká Británie si možná neuvědomuje, že Donald Trump bude chtít jednat s Trumpem bez asistence Londýna. A Berlín si je toho vědom, že Londýn ztrácí geopolitický vliv. Proto Angela Merkel zabouchla dveře před Theresou May, a ta bude muset provést tzv. tvrdý Brexit, bez vyjednání společného trhu s EU, což Velké Británii zpočátku velmi ublíží. Velká Británie se tak na exportu stane závislou na USA a na vůli Donalda Trumpa.
O událostech v USA a v Evropě, o změnách v Evropské unii, o plánu na budování Nové Evropy a o dalších věcech budeme hovořit dnes od 19:00 hodin v mém pravidelném pořadu na Svobodném rádiu. Všichni jste srdečně zváni k poslechu.
-VK-
Šéfredaktor AE News