Dějiny jak známo dozrály do všeobecné zvrácenosti, což je neklamný znak jejich naklonění. Falešní vykladači z mainstreamového fejkometu kolem sebe vytvořili kulisáckou demokracii a kapitalismus a dalším generacím svých nástupců namluvili, že toto je realita.
Mají sice pořád za to, že ještě vládnou a netuší, že ty jejich dezinformační zbraně hromadného ničení již ztratily svou moc. Podařilo se jim odnaučit své obecenstvo vnímat, že to vůbec nejsou oni, kdo skutečně drží prst na tepu doby a ví, co bude následovat. Měli zabít autoritu. To byl cíl jejich loutkovodičů, přesvědčit lidi, že svět na počátku třetího tisíciletí je rozkvetlá zahrada a že žádný Mesiáš nepřijde. A ti bioroboti je poslechli.
Díky těm, kteří jejich falešnou hru první odhalili, už dnes stále širší okruhy lidí vědí či alespoň tuší, že právě institucionalizovaná přeplacená média v tomto zákonitě selhala a lidé naprosto logicky musejí sami hledat ve změti internetu, k čemuž ale nastartovanou touhou po pravdě (je jen jedna) mohou získat jediného spolehlivého průvodce, což je pravý důvod a cíl dnešního infosouboje hodných a nehodných.
Bourání starých (ne)pořádků je jistě spojeno s celkovou nejistotou, ale kdo se právě v této době všeobecného zmaru cítil jako ryba ve vodě a má strach z vypuštění rybníka, má problém, protože se bude muset tohoto nečestně nabytého postavení vzdát a přijmout adekvátní roli. Celebritizovaní redaktoři jako první. Byli a jsou to falešní proroci. Zejména díky jejich (ne)vědomému počínání se ke vlivu a mamonu – po stamilionech shrbených! – ještě nikdy nelezlo tak snadno, jako v posledních letech a desetiletích, a proto tato smrtonosná hra musí skončit, což bude mamonáře bolet. Sdílet s nimi ale při tom jejich kvikotu i jejich strach je pošetilost. Není se rozhodně čeho bát, jak nám nakukali, je tomu přesně naopak! Musíme se „jen“ vyrovnat s jejich otrockou mentalitou, která se zejména v posledních cca 50 letech rozšířila po světě jako mor a kobylky.
V loňském roce jsme v rámci pádu tohoto Babylónu zažili několik stejně převratných jako nenáhodných událostí, jejichž společného jmenovatele představuje zejména morální vítězství zodpovědného plémě a říše při obraně drahocenného Damašku, což zvrátilo vývoj na celé planetě. Byly přitom nasazeny všechny zbraně moudrých, ovšem včetně i těch konvenčních, a byla při tom dobyta rozhodující kóta – informační základ. Rozhodující zbraní byla moudrá ábelovská zdrženlivost a … víra! Víra, o níž tito Polabští nemusejí mluvit, protože jí rovnou žijí své životy. Víra přetavená ve vědomí, co se děje skryto většině lidí a co se má stát.
I to má své příčiny, o nichž nemá smysl v tuto chvíli psát cokoli bližšího, ať si nevěrníci, rozumbradové a nevědomí nabíhači na vidle najdou lepší příležitosti k tomu, aby se sami znemožnili, což je jediná medicína i na jejich obrácení. Veškeré dopady trpělivosti, neústupnosti a ryze osudového „Nejsme jako oni“ ztělesněné ve slovanském nikoli jen euroasijském prostoru, jsou mnohem širší a zcela se teprve odhalí.
Už jsme ale byli svědky rozhodujícího pukání ledů zejména v podobě Brexitu, osamostatnění Turecka, a události prvního řádu – pádu impéria zla, resp. ztráty jeho hlavního stanu, z níž už se neoklepe (papeženci se už rozutečou sami, protože papež nemá žádné divize). Ještě než k tomu uvedu pár poznámek z vlastního pohledu – a nikoli neprůstřelnou analýzu – vypomohu si znalostí jiných. Dvakrát zde bylo publikováno astrologické ohlédnutí ohledně USA. V jejich rodokmenu je vítězství v boji za nezávislost, šíření dobré zprávy po půdách neoraných a hrozivé zklamání z toho, jak to všechno skončilo. Tato story zatím neskončila happy endem, ale ten mají Američané natolik zakódovaný, že je teprve čeká. Sami na něj právě rozhodující měrou zadělali.
Poznámka první se ale týká právě této části nikoli pouze Amerických, ale i světových dějin, která se kryje s otáčkou jedné malé, ale šikovné planety celým zodiakem. Začalo to vítězným bojem za nezávislost a končí to D.J. Trumpem.
Končí nebo spíš začíná?
I proto se teď ptám, jak je možné nadále vycházet ze starých předpokladů a rovnic těch, kteří svou neschopnost rozlišovat institucionalizovali do orwellovského ministerstva pravdy? Kde je i po těchto kruciálních a rozhodujících událostech důvod i nadále uvažovat mentalitou lidí, kteří drtivě a definitivně zklamali? Kdo chce bránit tomu rozhodujícímu kroku – spolupráci Slovanů a Anglosasů – „na vyrovnání stezek“?
Když se bavíme o druhém osvobozování USA, zahoďme včerejší otrockou a tmářskou premisu o nekonečné moci těch vzadu a o tom, že USA jsou ti, kdo tento „darebácký“ stát žijící ve lži – a nás s ním –řídili proti jiným. Neustále se zde člověk v diskusi dočítá o tom, jak se dědci zase nechají omladit transfúzí dětské krve a karavana jede dál. Den ode dne přitom ztrácejí půdu pod nohama.
Myslet si, že oni „mají největší moc“ je fatální omyl! Největší moc má lid, jak to především po Rusech právě ukázali také Američané ve své zemi! Protože jsou tyto dvě velké země po letech stavění proti sobě konečně na jedné lodi a hlásí se přitom k jednomu Kapitánovi. Jejich předáci vědí, co bylo kdysi napsáno jasně a srozumitelně, a sice že my prostí lidé budeme trpět, ale že si poté vybereme spravedlivou odměnu. Proč přestat věřit těsně před cílem?! Asi právě proto.
Říkám zde tedy autoritativně, že jakékoli uspořádání se neobejde bez lidské společnosti, bez národa, bez nešizené lidské práce a přirozeného řádu na osách rodina, kmen, národ, vlast, stát. Čili že jde v prvé řadě a především o zodpovědné lidi od rodin, o lidi, kteří se nevezou a kteří nemají od rána do večera postaráno o materiální zabezpečení a tím pádem ani čas na spiknutí. Že nadále již s tímto „materiálem“ nelze orat, ale naopak „Vláda věcí tvých k tobě se zase navrátí, ó lide (ovšem nikoli již „jen“ český)“, jak pravil Učitel národů.
Pokud se tedy s celými národy zachází jako s lénem až to začne limitně narušovat uvedené řády, musí se něco stát. Něco, na co lidská představivost nestačí, ale právě tím útlakem je to – světe div se – z těch lidí probouzeno. Na to není potřeba studovat, klanět se modlám nebo do kola opakovat bezduché mantry, k tomu stačí Němcová, Erben či Drda (Grimmové, Andersen).
V dějinách je přitom zaznamenáno množství příkladů, kdy byli zodpovědní lidé natolik zatlačeni do kouta, až došlo ke zcela nečekanému zvratu. Nečekanému právě těmi agresory a žoldáky, kteří nevědí a nevěří. Jejich zvrácenost teď bude odhalena až tak, že opravdu zůstanou nazí k hanbě všem, jak bylo napsáno těmi, co měli uši. Už to vlastně začalo. Dovolím si varovat zatvrzelce, že strojením dalších a dalších úkladů proti lidem a národům se tak akorát střílíte do vlastní nohy. A smrt už vám nepomůže, sama byla poražena (To ví i Jožo Ráž: „A smrt, ten klaun, iba ztráca čas…“).
A tyto střety, v nichž skutečně o něco šlo, nejsou „jen“ o boji proti Římu, Babylónu, Egyptu, vrchnosti, o Davidu a Goliáši, o boji jeho družin, o jiných židovských povstáních nebo o husitech či Rudé armádě, dnes VKS. Dnes se nám to trychtýřem Dějin čím dál rychleji slévá do dnešních překotných událostí, aby došlo na každého. Každé další ráno je revoluční. Začíná se již odhalovat, po čem ve skutečnosti lidská duše prahne. Chce vědět, jak to celé je a kdo a proč jí vlastně dal život a jak si jej zachovat.
Je jen jedna cesta!
USA byly dávány za vzor díky pravému étosu, na nichž vznikly. I to tvrdím ultimativně. A právě Komenského (a Husova a tedy Kristova) stopa zde hraje ústřední roli – šlo a jde o stržení pout světské a církevní moci, které ať společně či zvlášť zklamaly na celé čáře. To, že se mrakodrapová „kultura“ materialistického rozvoje na úkor jiných takto zvrtla, je jistě vinou každého jednotlivého člověka na této Zemi, a tedy nikoliv jen Američana, i když se to právě jeho týká logicky nejvíce.
Američané skutečně chtěli žít svobodněji než v dekadentní m Londýně a nejednou pro to nasadili své krky, a že to dopadlo špatně, není primárně chyba těch podvedených pionýrů. „Jen“ podlehli svodu tak, jako každý chybující člověk v mezidobí těch dvou tisíc let. Stalo se to v globálním měřítku a oni toho byli a jsou přímými svědky. Oni si doslova hřáli hada na prsou. Nejspíš v sobě v rozhodující dějinné chvíli ztratili cosi, co přitom před sto lety nebránilo z druhého břehu Rio Grande vyslovit: „Ubohé Mexiko, tak daleko k Bohu, a tak blízko k USA!“ (Porfirio Díaz, exprezident Mexika). Mexičané věděli, protože trpěli. Američané nejen po „obamacare“ už také, a proto i oni prozřeli. A i proto také my dnes čerpáme notně z amerických nezávislých webů potravu pro své duše. Jestliže je tedy AE News na US alternativu – a jejího prezidenta! – přímo zdrojově napojen, je to skvělá zpráva pro všechny, kteří jsme zoufalí z pohledu na vládní stranu, již řídí – světe div se – protitrumpovští pohrobci (zde). Jsme s USA spojeni víc, než si myslíme (stejně jako s Ruskem). Celé lidstvo přece sdílí hřích (nevědomost).
V USA se přitom během toho čtvrtmilenia boje za člověka soustředila rozhodující „palebná“ moc (finanční, informační, konvenční…) zaměřená proti lidem celého světa a životu jako takovému a řadoví Američané, již slepě věřící ve smysl svého konání přitom vláli jako hadr na holi. Proč? Protože čelili nadlidské síle, síle nashromážděné lidské slabosti, nevíry a síle spiknutí těch, kteří už tisíce let nesou Kainovo znamení. To ale neznamená, že jsou ti utlačovaní navždy ztraceni. Naopak. Oni sami si to uvědomili a museli si přitom sáhnout na dno. A znovu dodávám – ti od pásu a od pluhu, nikoli ti z vytopené kanceláře ze šestačtyřicátého patra. Ti, kteří šli za zjevně nejistým výsledkem, ale hnalo je srdce (a)nebo rovnou nuzné životní vyhlídky, které ohrožovaly jejich rodiny.
Pokud tedy Ameriku a její bezmála 250-tiletou anabázi bereme jako dítě počaté z lásky (ke svobodě a spravedlnosti), které vlivem macešského rodinného zázemí změnilo v (prvo)třídního rváče, pak bychom mu měli pomoci a ne ho vylučovat ze školy.
Je to totiž ještě vážnější. Svět možností (třeba výběru té školy) pomalu končí a lidé na Zemi jsou na jedné lodi. Apokalypsa (tedy odhalení) běží v plném proudu. Možnosti, jak zakrýt levárnu se v době pokročilé technologie geometrickou řadou snižují a proti těm, kdo je přivedli na svět ke zničení lidí, se definitivně otočily. A nový americký vůdce se s každým podepsaným lejstrem dá rovnou vyfotit na web. No, kam to asi tak může jít dál?
USA hrají v celém globálním orchestru spolu s Ruskem, Evropou a Čínou první housle. Co způsobili (a my s nimi), to si také napraví (a my s nimi). Pro tuto chvíli si vystačme s tím, že polepšený hříšník je jako od metastáze vyléčený orgán. Nejenže neoslabuje dál celý organismus (celek), ale naopak dodává sílu i těm ostatním, pro něž byl předtím naopak zdrojem nezdaru. Právě tou vymodlenou změnou vektoru. Tím nečekaným vzepětím lidské podstaty – touhou po životě. Což nebyl horlivec nejdříve římským vojákem, pronásledovatelem křesťanů?
Nemusí nás ani děsit když Trump vyjede po Číňanech nebo po Íránu a že se v blízké budoucnosti na něčem s tím či oním partnerem neshodne. Nejde a nepůjde o vyhlašování války. Existence národa má své nejen ekonomické, ale také ideově-duchovní podmínky, které jeho předchůdci hrubě poničili. USA jsou nyní vůči Číně ve velice nevýhodném postavení, a aby Trump zachoval stát, musí narovnat (nejen) bilaterální vztahy do vzájemně výhodné úrovně.
Také nemusíme pořád puberťácky trvat na předpokladech falešně-finančních a přírodně-zdrojových mantinelů našeho žití. Ty byly vytvořeny uměle a právě proto, aby nás v nich usmažili. Copak se to nedá změnit? Já myslím, že (nejen) Trump to ví.
Také si musíme jako probuzení Američané plně uvědomit, že ten orchestr má také autora kusu, jenž se hraje a dirigenta v jedné osobě a nemáme se bát to přiznat. Kolem inaugurace pravého vůdce se to hemžilo modlitbami, žehnáními a pastory. Donald J. Trump totiž dobře ví, čí je a ví, oč jde. Nejen on, ale i jeho rozšiřující se tým, riskoval pohodlí a mnozí, vč. jeho samotného jistě i život. Tak se nechovají spiklenci ani loutky, ale lidé, kteří přišli na to, že Ideál je nutné následovat a nezabrání jim v tom žádná ztráta, ani smrt. A vědí, že národ vzniká Božím řízením a je nutné ho chránit.
Zejména česko-slovenský prostor je stále ještě zamořený nejen duchem zmaru amerického mainstreamu, ale i toho z druhé strany. Přináší mnohé skvostné analýzy, až na jednu „drobnost“ – tito autoři nevysloví, co jsme po té listopadové revoluci (!) mohli uslyšet zpoza Atlantiku, odkud už to snad nikdo nečekal: „Musíme zůstávat v modlitbách, bojovat a ujišťovat se, že víme, že Ježíš Kristus je náš Spasitel a je jediným skutečným řešením pro náš svět“ (Michael „Mike“ Pompeo, nový ředitel CIA).
V dnešní době a zejména v Čechách něco takového zní jako sci-fi. Nic naplat, nikdy nikdo z lidí totiž nebyl jako právě On tak cenzurován. Dva tisíce let se namáhali, aby se stal pravý opak – to vy nevěrníci jste Jeho porodníci. A v tom je Jeho síla!
Takoví, kteří nesli jeho pečeť (nuzný život či oběť), tu obdobně zazněli naposled už před drahnou dobou. Jako klasik z největších a všech poctivých novinářů (pravých kněží) vzor:
„Lojolovi dědicové šálí lid,
že jsou v kompanii se mnou.
To zde prohlašuji za lež zjevnou,
anť jsem nikdy nebyl, aniž míním být;
střez se uvěřit jim, kdo je můj přítel!
Ježíš Kristus, lidstva vykupitel.
Ještě jednu citaci si neodpustím, abychom se navzájem ujistili, v jaké době žijeme, což v Moskvě a dnes už i ve Washingtonu dobře vědí, aby ukončili hru na protipóly. A „biblickým projektantům“ dobře radím, ať to raději nekomentují.
„Hlas volá v pustině: Připravte cestu Hospodinovu, napřimte v pustině cestu pro jediného Úctyhodného! Každé údolí bude pozdviženo a každé pohoří a návrší sníženo; pahorkatina se stane rovinou a útesy plání. A zjeví se Hospodinova sláva a uvidí to spolu veškeré lidstvo; protože Hospodinova ústa promluvila.“
Těm, kteří nerozumí, ale přesto dočetli až sem: Jedná se o výzvu k obrácení a pokání. Přeloženo do současniny – poslouchejte a čtěte všechny ty neplacené a bezejmenné, kteří tak jako David Goliáše porazili milionářskou značkovou a navoněnou žurnalistiku a její cinknuté zdroje. To oni je usvědčili a oni zaslouží pozornost. Teď přebírají moc ve svých královstvích, uklízejí ten myšlenkový bordel, korunují své krále a upevňují moc soustředěnou kolem nefalešných národních myšlenek. Po vzoru (nejen) Rusů, kteří k tomu také byli vyvedeni na poušti, ale také trpěli i na těle. A kteří raději moudře mlčí, než aby nemoudře halasili „My jsme Boží lid!“.
V principu je vše naopak.
Nežijeme v „post-faktické“ době, protože skutečnost, která jedině řídí naše životy ke zdaru všech a celku, se teprve odhalí. Nejsme na konci, ale na začátku.
– Jiří Fencl –