Opičák Darwin

Historie v genechRozdíly v lidské DNA mohou být zkoumány napříč populacemi a etnickými skupinami za použití mnoha technik. Jedna z nich, která v tomto smyslu podává nejvíce informací, se zabývá analýzou variací DNA v oblastech genomu, kódujících proteiny. Proměnlivost v takových oblastech je nižší, než mnohem početnější genetické odchylky, ke kterým dochází v regulačních, nekódujících oblastech. Badatelé mohou statisticky kombinovat tyto informace s demografickými daty, které získají z růstu populace napříč celým světem, a tím dostanou časové rámce (měřítka) vztahující se k lidské genetické diverzifikaci.

To, co dělá tento typ výzkumu unikátním, je, že pokud zkoumají minulost lidstva  evoluční vědci, typicky začlení obrovské časové rámce, které dostanou od kolegů paleontologů, či jiné dlouhé časové scénáře, aby tak „kalibrovali“ modely genetických změn během času. Ale studie, založené na vypozorované dynamice světové populace, nespoléhají na tuto „předchůdnou myšlenkovou strukturu“, a jsou proto mnohem přesnější a realističtější.

Stopy NoemovyVe zprávě z roku 2012, publikované v časopisu Science, referují genetici o tom, že analyzovali sekvence DNA 15 585 úseků genů, kódujících proteiny v lidském genomu u 1 351 Euroameričanů a 1 088 u Afroameričanů, aby odhalili málo časté variace DNA. Tato nová studie zpřístupnila řídce kódující variace v 15 336 genech u 6 500 lidí – což je téměř třikrát větší rozsah dat ve srovnání s předchozími studiemi.

Výsledky publikované v Nature přinášejí druhé velkolepé potvrzení informací z Bible. Jak již zmíněno, vědci potvrdili, že se lidský genom začal prudce diverzifikovat ne dříve jak před pěti tisíci roky. Navíc zjistili, že význačné hladiny variací jsou spojeny s degradací lidského genomu, nikoli se vzestupným evolučním procesem. To přesně zapadá do výzkumu provedeného genetikem Johnem Sanfordem z Cornellovy univerzity, který biologicky realistickým genetickým modelováním populace ukázal, že genomy ve skutečnosti „deevolvují“ během času prostřednictvím procesu, který se nazývá genetická entropie.

Evoluční antropologie je jedna z nejchaotičtějších oblastí celé evoluční dějepravy, kde se hypotézy mění rychleji než počasí a vědci spolu hádají ještě více než v jiných oborech.

Podle Bible byla předpotopní celosvětová populace redukována na Noemovy tři syny a jejich manželky, což vytvořilo „efekt hrdla láhve“, k němuž můžeme vystopovat veškeré dnešní lidstvo. Záhy po potopě bychom proto očekávali rychlou diverzifikaci, pokračující až do současnosti. Podle Písma tento proces nezačal dřív jak před pěti tisíci lety. Také bychom očekávali, že lidský genom bude devalvovat či degradovat v důsledku hromadění nevratných genetických chyb. A dvě – materialistické – výzkumné studie nyní potvrzují tyto biblické předpoklady.

Zoufalé spory evoluční antropologie

Takže si to shrneme. Archeologický výzkum potvrzuje, že veškeré velké civilizace (Babylón, Egypt, Asýrie atd.) začaly přibližně před pěti tisíci lety. Dále potvrzuje, že před námi nežili žádní primitivní hlupáci, ale lidé s vyspělejší civilizací a technikou než máme my dnes (za příklad postačí stavby, které bychom nepostavili, i nálezy ukazující na vyspělou techniku).

Paleontologický výzkum potvrzuje, že všechny zkameněliny jsou buď naprosto lidské, nebo patří opicím. Těch lidských zkamenělin (kostí a koster), ať už kostí Neandertálců či jejich výrobků, nebo nálezů kostí domněle vědecky vytrubovaných předků člověka, je zoufale málo na to, aby se tím dal věrohodně vyplnit pobyt rozumného člověka na zemi po údajné stovky tisíce let. Nedávné výzkumy lidských lebek z Gruzie, Dmanisi, tento fakt znovu jasně potvrdily a vyvrátily mnoho let trvající evoluční fantazie o různých druzích člověka vyvíjejících se na zemi. Evoluční antropologie je jedna z nejchaotičtějších oblastí celé evoluční dějepravy, kde se hypotézy mění rychleji než počasí a vědci spolu hádají ještě více než v jiných oborech.

Moderní věda vyvrací Darwina

Molekulární biologie a genetika postupně rozbíjejí imaginární evoluční strom života, který kreslí darwinisté už od Darwina, protože výsledné analýzy genetických sekvencí jsou zcela neslučitelné se starými, darwinistickými morfologickými daty. Evoluční paleoantropoložka Mary Leakey prohlásila už před mnoha lety: „Všechny ty stromy života s větvemi našich předků jsou jen kupa nesmyslů.“ Moderní molekulární data její výrok potvrzují.

Genetický výzkum, kombinující poznatky z demografických studií na různých etnikách se zjištěnými odchylkami DNA sekvencí kódujících proteiny, potvrzuje, že k rozrůznění lidstva došlo ne dříve než někdy před pěti tisíci lety, tedy to, co potvrzují i matematické modely růstu lidské populace.

Evoluční teorie o člověku dostala na frak také v mnoho let vytrubované maškarádě s „odpadními geny“ (junk genes), kterých měl mít dle evolucionistů člověk v genomu až přes 90 %. Jenže dnes díky vědě víme, že mají svoji funkci, a jak se ukazuje, obrovsky důležitou funkci. Evolucionisté mnoho let touto hloupostí dokládali pravdivost evoluce, která údajně (inteligentní stvořitel by to přece neudělal, říkali) zanechala v lidském genomu obrovský odpad starých, už více nepoužívaných genů. Nic z toho ale není pravda!

Převléknou evolucionisté kabát?A další problém, který zapříčiní, že evolucionisté budou muset brzy „převléct kabáty“, i když se jim zatím nechce, je dlouho vyhlašovaná podobnost mezi lidským a šimpanzím genomem (1-2 %!). Na základě této podobnosti opět „vědci“ lidem dlouho nalhávali, že člověk a šimpanz musejí mít společné předky, protože se „od sebe téměř vůbec neliší“. Zdá se, že evolucionisti by si měli občas zajít do ZOO podívat se do pavilónu primátů, jak vypadají, pak na oční kliniku, – no a neškodilo by cestou stavit se u psychiatra či faráře.

Dalo by se pokračovat tím, jak lingvistické studie lidských jazyků, znalosti řemesel a zemědělství, matematiky a astronomie a nejrůznějších dovedností, písemné a architektonické památky, stáří živých stromů, nejstarší mumie, izotopová měření pomocí 14C atd. atd. – to vše dokazuje, že lidé začali zaplňovat tuto zemi ne dříve jak po celosvětové potopě, někdy v pátém tisíciletí před námi.

Matematické výpočty mnoha vědců, modelující růst lidské populace, zcela jasně popírají časový rámec mnoha stovek tisíců let existence člověka na zemi. Kdyby zde byl člověk milión let, už by se dnes množství našich těl nevešlo ani do prostoru mezi Zemí a Měsícem – proto také mají moderní demografové obavy z přelidnění, dovedou totiž růst populace matematicky modelovat.

Matematika – nepřítel evoluceMatematika je ovšem velkým nepřítelem evoluční teorie i v mnoha dalších oblastech, např. v pravděpodobnostních výpočtech. Dr. Morris trefně píše: „/Evoluční/ nápad mívá z některých důvodů přesvědčovací kvalitu a pro mnoho lidí se jeví jako rozumný – až do okamžiku, než je prověřen kvantitativně (matematicky)!“ Ale sami evolucionisté napadli evoluční teorii z pozice matematiky už dříve (Mathematical Challenges to the Neo-Darwinian Interpretation of Evolution).

Dalo by se pokračovat tím, jak lingvistické studie lidských jazyků, znalosti řemesel a zemědělství, matematiky a astronomie a nejrůznějších dovedností, písemné a architektonické památky, stáří živých stromů, nejstarší mumie, izotopová měření pomocí 14C atd. atd. – to vše dokazuje, že lidé začali zaplňovat tuto zemi ne dříve jak po celosvětové potopě, někdy v pátém tisíciletí před námi, jak zapsala Bible – a nemá pravdu fantastická darwinistická slátanina, že člověk na této zemi existuje už mnoho tisíců let.

Aby mohl člověk vyznávat evoluční dějepravu, musí svůj rozum i vědecká fakta zašlapat do bláta darwinistického snění…

Zdroj: protiproud.cz