Bašár Al Asad

Sýrie už je ve válce více než tři roky. Jestli jsme na začátku konfliktu mohli mluvit alespoň o nějaké demokratické opozici proti Assadovi, po několika měsících už tak nemohli  činit ani největší optimisté a lháři (až na české žurnalisty, ti často ještě ani po 3 letech nedokázali na googlu vyhledat vypálené křesťanské vesnice). Tento konflikt už dávno není povstáním syrského lidu a vlastně jím ani nikdy nebyl. Je především povstáním islamistů, kterým se snaží ze všech sil pomoct USA.

Hlavní sponzorem a tahounem v tomhle konfliktu je pak bez jakéhokoliv překvapení Saudská Arábie. Mimochodem ta Arábie, která je otevřeně islamistická a totalitní, přesto to USA tentokrát nijak nevadí ve spolupráci. Ta země, s jejímiž představiteli se zde s úsměvem fotí starosta Prahy 1 Lomecký,  zatímco vypráví o kulturní rozmanitosti těchto zemí a o jeho snu o podobné rozmanitosti. Mimochodem ten starosta, který pak zakazuje pronajmutí přednáškové místnosti francouzské anti-islámistické organizaci.

Proč  ve skutečnosti válka v Sýrii je?

Důvod proč se v takové míře západ vehementně snaží Assada zničit je především odměnou za jeho nezávislý stát. Assad byl zvolen demokraticky, v referendu, mimochodem s volební účastí o které si můžou čeští i jiní západní politici tak maximálně povídat.

Assad prosazuje nezávislou politiku, s žádným dluhem, bez pomoci mezinárodních gaunerů z Mezinárodního měnového fondu. Přesto všechno byla Sýrie silně sociální stát, který se mohl pyšnit relativně vysokou porodností. Byly zde investovány velké peníze do infrastruktury, zdravotnictví. Sýrie ale neměla žádný dluh vůči zahraničí. Tenhle příběh už známe ovšem z Iráku i Libye. V takovém případě je třeba okamžitě vytáhnout pojem diktátor.

Přípravy na válku a kdo na čí straně je?

Váleční štváči z řad žurnalistů na sebe nenechají dlouho čekat a ihned začíná propagandistické „zpravodajství“ o nutnosti humanitárního bombardování. Přestože nám média prezentovala syrský lid jako nespokojený a stojící proti tyranovi Assadovi, už tři roky (!) se naopak statečně syrský lid brání islámskému imperialismu. To by Assad bez podpory téměř většiny syrského lidu bezpochyby nezvládl.

K válečné intervenci ze strany USA nakonec nedošlo. velkou zásluhu na tom mělo Putinovo Rusko a Čína.  Američané začali podporovat syrské rebely alespoň finančně. Syrští rebelové jsou směsice různých etnik a kultur. Pokud zde má zastoupení nějaká skutečná syrská opozice, tak je marginální a bez vlivu. Spojuje je však jedna věc-islám a džihád- jak nazývají konflikt v Sýrii.

Zde se ovšem dostáváme k tomu, co by i nejvíce sebestředného Evropana mělo zajímat.

Imigranti z Evropy po boku islamistů v Sýrii

Oficiální statistiky neexistují a ty, které jsou k nalezení není možné ověřit, proto je nelze uvádět jako zcela objektivní zdroj. Přesto jsou čísla naprosto alarmující a blíží se k několika tisícům bojovníků, kteří v Evropě vyznávali islám a odcestovali bojovat do Sýrie proti Assadovi. Jedná se především o islamisty z Německa, Francie, Švédska, Španělska a Itálie. I přes rozdílné a neověřené statistiky se všechny ovšem shodují na tom, že zde působí i několik jedinců z naší země.

Nenazývejme tyto bojovníky Evropany. Nejsou Evropany ani etnicky ani kulturně, je to jen produkt Evropské unie a neuvěřitelného masochismu s názvem multikulturalismus.

Známé jsou především případy z Německa, kdy bundesligový hráč původem z Turecka zanechal kariéry a odcestoval bojovat proti Assadovi, případně německý rapper afrického původu Desso Dog, který také emigroval do Sýrie bojovat proti Assadovi. Tomu už naštěstí syrští psi akorát močí na jeho hrob.

Pokud ovšem Damašek padne, nebude to jen prohrou pro syrský lid. Bude to prohrou pro celou Evropu.

Islámští kolonizátoři povzbuzeni vítězstvím budou moci pokračovat ve svém boji i na našem kontinentu. Masochistický humanismus a Evropská unie jim umožní návrat do „svých vlastí“.

A tak budeme za pár let vídat podobné obrázky jako v Sýrii. Vypálené vesnice, uříznuté hlavy křesťanů. Doslova na kousky rozřezaná těla dívek křesťanského nebo jiného vyznání.

Na rozdíl od Sýrie ovšem mládež už není vychovávána k vojenství a vlastenectví, ale ke konzumnímu způsobu života a pohodlnosti. Taková bitva bude tedy tou skutečně poslední pro naši civilizaci.

Prohraje-li Assad, prohrajeme i my.

Zdroj: Blog autora