Jiří Hermánek – Bloger

Případ první: Klecová lůžka. To je podle mého laického názoru absolutně z prstu vycucaná aféra. Mám dojem, že ji začala jistá Joanne Rowlingowá, kterou fenomenální úspěch jejích knih a přebytek volného času donutil „páchat dobro“.

A protože nevěděla kam zrovna jet dobro páchat a k africkým dětem s nafouklými bříšky se jí nechtělo a nechtělo se jí ani do Asie, kde osmileté děti 12 hodin denně tvrdě pracují, tak se rozhodla pro Česko.

Letecké spojení s Anglií je naprosto skvělé a to nejen přes hlavní města. A tak sedla na éro a všichni se zde mohli poprdět, že k nám tak významná spisovatelka zavítala a servilně ji ukazovali naše blázince.

On asi žádný blázinec s těžkými pacienty nikde na světě není žádnou procházkou rájem, ale, jak říkám, zde je příjemné klima a milí lidé a tak se soudružka spisovatelka, rozhodnutá páchat třeskuté dobro, vydala do blázinců našich.

A tam, světe div se, omezují lidská práva pacientů. Mně omezil má lidská práva jeden pan profesor, když mi v roce 1990, po srážce s automobilem zakázal vstávat z lůžka a cítil jsem se velmi poníženě, když mi, před vyšetřením ledvin dávala moc hezká, sedmnáctiletá žákyňka  klystýr.

A co jsem mohl dělat? Držet hubu a krok a to „ponížení“ vytrpět, protože to prostě záchrana mého života a zdraví vyžadovala. Celá věc měla nakonec komický nádech. Protože na počátku mého pobytu ve špitále se mluvilo o „ex“ a doktoři nemysleli ex manželku a po týdnu jsem odcházel po svých, absolutně bez nálezu. To jsou ty slovenské geny, pán Béreš.

Psychiatrický pacient, často ve vegetativním stádiu prostě nějak omezen být musí. Šlo by ho také periodicky udeřit dřevěnou palicí omotanou filcem do hlavy, ale to by asi také nebylo to pravé orechové.

A kupodivu, těm zpozdilcům kurtování vůbec nevadí. Asi se na ta lidská práva dávají jen nějací pomatenci. Já netvrdím, že ta lůžka nejsou legální. Já jen občas poslouchám rádio a tam zrovna dnes kdosi anglicky proti těm lůžkům pindal. A bylo mu velm nasloucháno.

A prostor článku se krátí a proto ještě dvě věci. Chemické kastrace nebo taky „ukaž pytlík fešáku a šmik, šmik“

Prostě pachatel těch nejzávažnějších kriminálních trestných činů by měl mít právo požádat lékaře, aby ho toho neodolatelného nutkání zbavili a on mohl zbytek života dožít alespoň trochu důstojně.

Ale to hned nastoupí oni „obránci“, kteří asi nemají nic jiného na práci a jenom lidem otravují život s tím že to nelze a že má použít oblíbenou metodu kastrace velbloudů. To neznáte? Je to dvěma cihlami, ale občas to bojí. To když tam zapomenete prst.

A třetí věc, kterou jsme kdysi zaslechl, je že se nám zakazuje provádět na žadatelích o azyl z důvodů homosexuality test homosexuality na falopletismografu. Jistě, jde to i jinak.

Jistý Daniel Cohn-Bendit se z toho vypsal. Tedy ona pedofilie není přímo homosexualitou, ale testuje se stejně. Své o tom ví Woody Allen. Ale Mia Farrow tehdy ostrouhala mrkev, protože byl zjištěno, že je „na baby“ a nikoli na děti. Zajímavá mašinka ten falopletismograf.

A zde konečně ta citace (Je z ČT, takže 100% důvěryhodná):

„Máslo na hlavě ale mají i dnešní stranické špičky. Flirtování s dětmi si pochvaloval taky prominentní europoslanec Daniel Cohn-Bendit – v době, kdy pracoval v mateřské školce. „Když se malé, pětileté děvče začne svlékat, je to fantastické. Je to hra, neuvěřitelně erotická hra,“ prohlásil například v roce 1982.