Petr Hájek

Smrtící „drzost“Bakalovým (kdovíproč stále ještě titulem Hospodářským) novinám samozřejmě nelze věřit ani dobrý den. Toto ovšem určitě ano. Jejich napojení na americkou ambasádu v Praze je podobně „intimní“ jako napojení nejvyšší pražské prokurátorky Lenky Bradáčové, plukovníka Roberta Šlachty či olomouckého nejvyššího prokurátora Ivo Ištvana. Byl to právě tento „jejich“ zastupitelský úřad, který je „zaúkoloval“ svržením vlády Petra Nečase.

Informovali jsme o tom nejednou – narozdíl od HN, Mf DNes či LN a dalších mainstreamových médií – od počátku kauzy, která převrátila na hlavu celý český politický svět. Máme-li to připomenout pár slovy: Dlouho u nás platilo – za vším hledej Temelín. US ambasáda byla místem, odkud se měla dostavba Temelína zúřadovat ve shodě s americkými hospodářskými zájmy v České republice, respektive strategickou zainteresovaností ve Střední Evropě vůbec. Takový „malý radar“, když ten „velký“ nevyšel.

Petr Nečas o svém osudu, osudu ODS i celé vlády rozhodl v okamžiku, kdy této  konstrukci naboural „statiku“. Absurdně nevýhodná a technicky chabá nabídka americké firmy Westinghouse se premiérovým rozhodnutím měla stát předmětem regulérní soutěže s nabídkou česko-ruského konsorcia. Bláznivý nápad muže, který na okamžik zapomněl, že nejsme suverénní zemí. Vrcholem „úletu“ bylo, že Petr Nečas slíbil regulérní soutěžení o tuto zakázku při své návštěvě v Moskvě – a zděšené tajné služby o tom okamžitě referovaly centrále ve Spojených státech.

Nepřipravený převratV opravdové soutěži samozřejmě neměl Westinghouse proti ruské konkurenci šanci. A protože o vítězi se mělo rozhodnout již o několik měsíců později, dostala prokurátorsko-policejní mafie z ambasády pokyn k okamžité akci na „ochranu zájmů Spojených států“ podle známé metody: K vládnímu puči. Mělo k němu sice dojít tak jako tak, protože již téměř rok bylo jasné, že od nástupu Nečasovy vlády šance Westinghousu klesají. Jenže nyní bylo třeba jednat rychle. Tato vláda se prostě dostavbou Temelína už vůbec zabývat nesměla.

Co způsobilo, že boj amerických divizí tajných služeb ve spolupráci s místními kolaboranty tentokrát nevyšel? Na straně jedné je to nečekanou odhodlaností některých soudců, kteří se prostě odmítli podřídit tlaku, který na ně vyvíjela média – a jednali jako soudci.

Spiklenci tak byli postaveni před složitý úkol: Přestože odposlouchávali všechny a každého dnem i nocí, zdaleka ještě neměli nic, co by jejich operaci alespoň zčásti „legalizovalo“. Zkušenější soudruzi „poradci“ z Washingtonu je však přesně instruovali: Úder musí být dramatický, šokující a brutální. Média jako vždy potvrdí oprávněnost „akce proti korupci“ – a na zbytek už potom bude nekonečný čas. Veřejnost, nadšena, že politici „na nejvyšších místech“ půjdou „do tepláků“, to spolkne i s navijákem. A tak se také stalo: Stovky policistů vtrhly na úřad vlády, do bytu paní Nagyové, pozatýkaly trojici bývalých poslanců ODS, rabovaly v bankovních sejfech, odnášely desítky kilogramů zlata a milióny korun – prostě Hollywood. Přesto to nakonec dopadlo fiaskem. A to je jediné, nač má smysl se ptát, je: Proč?

Plán, který selhal„Dubnovým zrušením tendru na Temelín se pro Eisena uzavřela jedna z nejdůležitějších částí jeho české mise – obhajoba soutěžní nabídky Westinghousu. (…)

Norman Eisen se až příliš soustředil na tendr na dva nové bloky Jaderné elektrárny Temelín. To je téma, které v nejbližších letech nejspíš nebude znovu otevřeno, a nebude tak odvádět pozornost a energii.“

To prosím není komentář Protiproudu, ale opět Bakalových HN. Právě těch novin, které se po vládním puči naší „temelínské stopě“ – podobně jako jejich spřátelené mainstreamové noviny – vysmívaly. Dnes to klidně napíší – a nic se neděje. Všichni přece už zapomněli. O to horlivěji dnes mainstream kritizuje prokurátora Ivo Ištvana, kterého ještě nedávno vynášel do nebes. Jenže primárně to nezpackal on – ale právě velvyslanec Eisen. Jistěže stále platí Havlíčkovo „nechoď Vašku s pány na led, mnohý příklad známe, že pán sklouzne – a sedlák si za něj nohu zláme,“ ale i tak by neškodilo trochu sebereflexe i od novinářů. Na ně se totiž onen aforismus rovněž vztahuje – jen některým z nich zatím nedopadl na hlavu.

V našem případě však bude příčinou téměř úplného selhání plánu na kriminalizaci svrženého Petra Nečase ještě něco jiného: Osoba aktuálního amerického velvyslance Eisena. Jeho tupost je přímo „zázračná“.

Co se stalo? Obvodní soud pro Prahu 1 v podstatě smetl „argumenty“ Ištvanovy žaloby se stolu a rázem jsou média plná „odvážné kritiky“ mentálně i intelektuálně poněkud „deficitního“ prokurátora. Mouřenín posloužil, bude – dříve či později – zlikvidován. Už to sám tuší. Zatímco dlouho si užíval světel reflektorů, chodil na Hrad na schůzky s prezidentem, nyní za sebe raději posílá před média svého zástupce. Pravý to hrdina.

Odskáčou to frajtřiKdekdo se nyní „odvážně“ věnuje „zasvěceným rozborům“ od počátku ubohoučké konstrukce onoho packala z Olomouce. Snad jen advokát Vlk udělal v LN o malý krůček víc. Zatímco se Ištvan absurdně proti rozhodnutí soudu odvolal, aby trochu oddálil svůj neodvratný pád (těší se na něj i paní Bradáčová, hlavní „americká spojka“, která, jak jinak, zůstává zcela mimo pozornost novinářů), některá média ještě zkoušejí zachránit, co se dá. Advokát k tomu říká:

„Je fascinující reakce politických komentátorů, kterým nebyla a není sympatická ODS, paní Nagyová a tzv. kmotrovský a korupční systém vládnutí. Prý se má věc projednat veřejně, aby lid viděl. Přesně nevím, co by lid měl vidět, ale veřejné projednání tady není kvůli lidu – to bylo v časech procesů s Miladou Horákovou. Veřejné projednání je tady jako záruka na spravedlivý proces pro obžalovaného.

Nicméně zdá se, že nás veřejné projednání nemine, když Vrchní státní zastupitelství v Olomouci avizovalo podání odporu proti trestnímu příkazu. Pokud to myslí vážně, vyjde najevo tristní obraz práce orgánů činných v trestních řízeních. Vrchní státní zastupitelství bude veřejně obhajovat svoje spíše společenské než právní názory, a to u soudu, u kterého by se to nemělo ani objevit.

Pro právní laiky – státní zástupci si odpory do trestních příkazů podávají málokdy, v řádech procent, a účast Vrchního státního zastupitelství jako veřejného žalobce u Obvodního soudu pro Prahu 1 lze přirovnat k útoku pěti divizí armády Spojených států amerických na dědečka, který v newyorském Central Parku hodil plechovku od piva místo do koše na zem. I když cesty justice jsou nevyzpytatelné a ještě uvidíme, co se bude dít.“

Srovnání s americkými divizemi je mimochodem docela případné. Ono to totiž tak bylo. Jenže po prohře, narozdíl od opaku, nebývá generály vidět. Ani – či zvláště – ty americké. Odskáčou to frajtři. Mají-li maďarské jméno, tím lépe. Jednoho takového ostatně zrovna zatkla policie v Paříži. A to byl – býval – prezidentem. Také zklamal. „Arabské jaro“ se mu jaksi nevyvedlo a Američany to rozzuřilo. A volby ve Francii se blíží a stávající prezident Hollande, oddaný Obamův sluha, je na tom špatně. A Sarkozy hrozil návratem. Trocha oblíbených odposlechů – a šup s ním do tepláků!

Otázka zůstává: Proč?Co způsobilo, že boj amerických divizí tajných služeb ve spolupráci s místními kolaboranty tentokrát nevyšel? Na straně jedné je to nečekanou odhodlaností některých soudců, kteří se prostě odmítli podřídit tlaku, který na ně vyvíjela média – a jednali jako soudci. S tím Eisen, krmený informacemi od paní Bradáčové, určitě nepočítal. Ona také ne, o Ištvanovi ani nemluvě. Můžeme proto za tím vidět i skrytý boj mezi represívním aparátem, jehož významní představitelé mají řídící centrum na ambasádě zámořské velmoci a částí justice, která o tom ví a nechce být jen „užitečným idiotem“ v jejich ušpiněných rukou.

Jaký div, že při této kvalitě diplomatického sboru Spojené státy nerozumí tradičně ničemu, co se odehrává patnáct námořních mil za jejich pobřežím? V organizaci státních převratů a válek, jimiž prosazují své imperiální zájmy, to však stejně tradičně nevadí.

Svědčí o tom nejen rozhodnutí Nejvyššího soudu, který Ištvanovi pustil z vězení zvaného vazba trojici bývalých poslanců – a tím prakticky celou jeho zrůdnou konstrukci rozbil. Má s tím ale souvislost i kauza bývalého ministra obrany Martina Bartáka, kterého rovněž nedávno soud osvobodil z korupčního nařčení. Pramenilo, jak jinak, opět od někdejšího amerického velvyslance. A probíhající soud s Markem Dalíkem, pravou rukou někdejšího premiéra Mirka Topolánka, je ze stejného soudku: Opět je za ním „udání“ jedné americké zbrojařské firmy – a Lenka Bradáčová.

US hlupákNeodvažuji se ani spekulovat o právní podstatě těchto kauz, jedno však je jasné: Jde stále o totéž. Američtí diplomaté – a ti kdo stojí za nimi – zcela brutálně ovlivňují země, ve kterých působí. Nepřítel či spojenec, vše jedno. V případě spojenců snad ještě více, protože je to snazší. Zájmy americké administrativy a „jejích“ firem nikoli reprezentují, ale všemi prostředky prosazují. Těmi nelegálními na místě prvním. Klasickou ukázkou je nejen zmíněný pád české vlády, ale také odposlechy všech ostatních spojeneckých vlád, nebo dokonce telefonu německé kancléřky. A to jsou jen „nedopatřením“ zahlédnuté špičky ledovce.

V našem případě však bude příčinou téměř úplného selhání plánu na kriminalizaci svrženého Petra Nečase ještě něco jiného: Osoba aktuálního amerického velvyslance Eisena. Jeho tupost je přímo „zázračná“. Dal ji ostatně ještě na závěr veřejně najevo i při včerejší oslavě amerického státního svátku Dne nezávislosti. V projevu na ambasádě řekl, že český stát je zhruba tak starý jako Amerika, takže jsme prý v podstatě „stejně mladí“. Po čtyřech letech v Praze ani netuší, že dějiny českého státu se píší již tisíc let.

Vstanou noví bojovníciProhlásil také, že společně s Amerikou pochodujeme  v prvních řadách boje za homosexuály a ostatní „pokrokové“ tendence po celém světě. Myslel tím pravděpodobně také svou účast na pochodech homosexualistické lobby Praque Pride, kterou chtěl kromě jiného demonstrovat i svou (a tedy americkou)  podporu „utlačovaným“ soudruhům pedofilům. Norman Eisen byl prostě ještě větší „prosťáček“ než bývá u velvyslanců největší světové velmoci obvyklé. Obklopen v Praze zcela a výhradně Bursíky, Bradáčovými a spol., žil u nás několik let v představě, že toto jsou reprezentanti většinového názoru české společnosti. A tak o tom nepochybně informuje dodnes svého „blízkého přítele“ Baracka Obamu.

Jaký div, že při této kvalitě diplomatického sboru Spojené státy nerozumí tradičně ničemu, co se odehrává patnáct námořních mil za jejich pobřežím? V organizaci státních převratů a válek, jimiž prosazují své imperiální zájmy, to však stejně tradičně nevadí. Jen to někdy malinko zaskřípe. Vidíme to na Ukrajině, stejně jako jsme to viděli při vpádu do Iráku, takzvaném arabském jaru, v Sýrii, a tak dále, a tak dále. Jen jsme si to nedávno zažili i na vlastní kůži: Důsledkem je Babišova vláda a „intelektuál“ Zaorálek na ministerstvu zahraničí.

O tom naše média samozřejmě mlčí. Zabývají se Ištvanem, který ovšem pouze věrně pracoval podle instrukcí pana Eisena. Ten nyní oslavován odchází, Istvan možná padne. Přijde však jiný Eisen a najde si jiného Ištvana. Nebo mu ho spíše najde soudružka Bradáčová se soudruhem Šlachtou. A tak to půjde dál. Temelín se nakonec doufejme dostaví. Pokud však bude stavět někdo jiný než Westinghouse, budeme mít zaděláno na další předčasné volby. V tomhle jsou totiž naši spojenci opět Na věčné časy – jen tentokrát z Washingtonu – důslední.

Zdroj: protiproud.cz