Už od roku 2012, kdy jsme poprvé odhalili, že největším problémem zamořujícím evropský finanční sektor je více než $2 biliony mizerných dluhů v účetnictví evropských bank (což nejsou naše čísla, nýbrž od MMF), tak je jasné, že jediným způsobem, jakým se může Evropa vyhnout úplnému rozsypání finančního systému spojeného s rozpadem jednotné měny je ten, při němž bude moci neustále udržovat ty řečené mizerné dluhy v reinvesticích (a je jasné, že jediným způsobem, jak se to dá udělat, je vytvořit duhovou bublinu epických proporcí, která povede manažery peněz jiných lidí k idiotským věcem, jako nakupování španělského dluhu při sazbě 2,75%). Proto nejenže v roce 2013 japonská centrální banka přišla s