Tak jsem se včera dočetl, že pokud se chce Izrael dál považovat ze jedinou demokracii na Blízkém východu, musí mezi Izraelci najít pachatele zohavení mrtvého palestinského mladíka Muhamada Abu Khdaira, jinak je vše jiné špatně. Jasné konstatování, nic o tom, že existuje presumpce neviny, která říká, že pokud nebyla prokázána vina, musí být obviněný považován za nevinného. Palestinci uznávají jediné; Izrael je za všemi hříchy světa. Ovšem, pokusme se podívat pravdě zpříma do očí; zloděj volá, chyťte zloděje. Kdo viděl, že Muhamada Abu Khdaira zabili zrovna Izraelci? Že netřeba takových důkazů, jelikož Palestinci už stejně sami vědí, kdo je vinen. A i když policie najde vraha, tedy i mezi Židy či Palestinci, bude to stejně v očích palestinských demonstrantů Izraelec; o jakou spravedlnost tedy vlastně jde?

Břetislav Olšer – publicista

 O žádnou, ve hře není trest, ale pouze msta, ať oprávněná či nikoli. Pomsta a tečka. Oko za oko, zub za zub… Co když to ale opravdu bude odplata za smrt tři izraelských studentů? Ale stejně tak ho mohli zavraždit islámští fundamentalisté, co tvrdí, že homosexualita je zločin na trest smrti. Babo raď…

Proto vše v červenci 2014 dál pokračuje dle již naplňovaného palestinského scénáře; po pohřbu mladých Izraelců se konala demonstrace, na níž asi dvě stovky lidí požadovaly tvrdou odplatu za smrt studentů. Situaci uklidnila až přivolaná policie. Na třicet protestujících policisté zatkli. Zoufalé Židy izraelská policie zatýká, palestinské vrahy propouští na svobodu. Paradox. Izraelská policie našla včera v ranních hodinách v lese u Jeruzaléma tělo mladíka, které bylo ohořelé a neslo stopy násilí; jednalo se o šestnáctiletého Mohammada Abu Khdaira. Očití svědci viděli, jak ho únosci donutili nastoupit do automobilu u jeruzalémského supermarketu. Bratranec uneseného dodal, že se snažili únosce dohonit ve dvou automobilech, ale ti jeli příliš rychle. Hned z toho byla palestinské protesty, pokusy o lynčování kolemjdoucích Židů, házení kamenů po policistech a devastace okolí.

Motiv vraždy byl nakonec objasněn. Tato krutá smrt hrozí muslimským gayům za to, že jsou všeobecně nenáviděnou komunitou a ostudou svých rodin. Izraelská policie dopadla tři muslimy prchající ve stíhaném autě a obvinila je z vraždy. Šaría je vůči gayům nesmlouvaná; od islámské revoluce v 1979 bylo v Íránu popraveno přes 4000 homosexuálů. V Saúdské Arábii zaměňují trest smrti za bičování, vězení nebo peněžitý trest. Alternativní tresty praktikují také v Bahrajnu, Kataru, Alžírsku nebo na Maledivách. Mnoho mladých mužů se stane homosexuály, protože je snadnější najít si mužského partnera než ženu. Podobná situace je mezi mladými ženami.

Nelidské zákony a obávaná morální policie, která zakazuje schůzky mezi mladými muži a ženami, jsou ve skutečnosti hlavními faktory, které je v mládí dotlačí k homosexualitě. Mnoho mužů se ovšem vrací ke svým milencům i po svatbě, obzvláště když je jejich žena těhotná nebo má menstruaci. Představitel současných norských muslimů Fahd Qureshi, za podpory několika tisíc přítomných, kázal, jak je správné zabíjet homosexuály a trestat smrtí další spáchaná provinění vůči islámskému právu šaría. Takový je dnešek; současný judaismus žádné takové trest kamenováním, bičováním či popravou za homosexualitu nemá. Naopak před měsícem se Tel Aviv stal světovým městem homosexuálů a lesbiček. Tisíce lidí se 7. června 2014 shromáždily u příležitosti letošního pochodu izraelské komunity gayů a leseb, festivalu Gay Pride.

Izraelské levicové hnutí Mír hned – Šalom Aschav má heslo: „Mír lze uzavírat pouze s nepřáteli“. Krásná teze, ovšem co hnutí trvá, mír mezi Židy a Palestinci žádný neexistuje, naopak je čím dál vzdálenější. Možná nějaký takový existuje, ale já neznám Izraelce, pokud to není zrovna voják či vojačka, který by se odvážil cestoval do Betléma, Hebronu, Nazaretu či Ramalláhu, Pásmo Gaza je absolutní tabu. Též mně tam bylo mrazivo. Je to už skoro deset roků, když zatkli izraelští vojáci v Šechemu 36letého teroristu Hajmana Zabena z jednotky Tanzim. Zaben je jedním z vrahů, odpovědných za krvavou smrt izraelských záložníků Vadima Norsiče a Josiho Avrahamiho na stanici palestinské autonomní policie 12. října 2000 v Ramalláhu.

Norsičovi měli dva syny – Michaila a Vadima, kteří se přistěhovali do Izraele ze Sibiře. A Vadim byl čerstvě ženatý s Irinou. A právě očekávali svého prvního potomka. Pět dnů po svatebním obřadu dostal Vadim jako voják v záloze povolávací rozkaz pro nástup do armády jako řidič. Bylo 12. října 2000 ráno, když se Vadim Norsič vydal svým autem a s dalším vojákem – Josi Avrahamiem – ke své jednotce na Západním břehu Jordánu. Rozhodli se, že si cestu zkrátí přes arabské město Ramalláh. Izraelští vojáci je pustili, protože si mysleli, že jedou jen do tábora asi sto metrů od kontroly. Vpustili je také o dva kilometry dál i palestinští policisté, kontrolující vjezd do Ramalláhu. Další kontrola je posléze zatkla a odvedla na místní policii pro nepovolený vstup a jako údajné agenty z elitní jednotky rychlého nasazení Sajeret Duvdevan…

Situace se začala vymykat zpod kontroly. Dav vtrhl do budovy hlavními dveřmi, mnozí útočníci vlezli okny, včetně Azize Salhy, muže, který poté z okna policejní stanice ukázal rozvášněnému davu na ulici vítězoslavně své od mučení Izraelce zakrvácené ruce. Fanatický dav se nadšením roztančil, jako při náramné kratochvíli; oknem z prvního patra policejní stanice bylo Vadimovo polomrtvé tělo vyhozeno na chodník, kde se na něho sápal rozlícený dav. Ve slunci se leskly nože, jimiž Palestinci bodali Vadima. A ještě do něho kopali a bili ho do hlavy a břicha tyčemi a vším, co jim přišlo do rukou. Šílený dav Palestinců pak za nohy zavlekl těla Židů na hlavní náměstí, kde je pověsili a zapálili. Na druhý den byly zohavené pozůstatky vydány jejich pozůstalým…

Scházeli jsme z kopce nad Jeruzalémem ostražitě, kolem byly pořád cedule s nápisy: “Pozor, miny!” Věřit jim, nevěřit? Ani třináct roků po druhé intifádě…? Kousek dál trčelo zchátrale k nebi zbořeniště kdysi rozestavěné židovské osady – byla opuštěna, protože muslimové tam kladli miny i v těchto dnech. A mysleli jsme na světskou nespravedlnost, když Aziz Salha byl sice zatčen v roce 2001, ale o deset let později ho z vězení propustili v rámci výměny vězňů za uneseného Galida Šalita… Kdo by si pomyslel, že Palestinci zase využijí smrti mladého Palestince k možnému zahájení třetí intifády – vzpoury kamení. Důvodem té první se stala dopravní nehoda izraelského a palestinského automobilu, při které zahynuli čtyři palestinští Arabové. Napadlo mě, kolik intifád by muselo být v Česku kvůli vysoké nehodovosti…

Druhá intifáda se zrodila po vstupu Žida Ariela Šarona, šéfa strany Likud, na Chrámovou horu, kde pouhou svojí přítomností znesvětil jako Žid mešitu Al-Aksá. Muslimové poté vyslechli z úst jeruzalémského muftího výzvy k útokům na Židy; začali házet předem připravené balvany na Židy modlící se u Zdi nářků. Násilí se rozšířilo na celé území Palestinské autonomie a Izraele. Přes 66 let permanentní války s Araby, to je historie Izraele, se sedmi vážnými vojenskými konflikty. Než byla postavena bezpečností zeď, oddělující Izrael od Palestinské autonomie, byly desítky krvavých atentátů muslimských sebevrahů, po jejím postavení ani jeden; je totiž kombinací plotu, ostnatého drátu, příkopu a betonových desek. Po svém dokončení má měřit přes 700 kilometrů. Zeď na některých místech chrání až šedesátimetrová nárazníková zóna.

Izrael má nyní už “pouze” čtyři unesené vojáky. Jsou to kromě Gilada ben Aviva – Šalita, loni byl živý propuštěn po pěti letech věznění, a Ehuda ben Malka (Goldwasser) a Eldada ben Tovu (Regev), kteří byli nedávno vráceni v rakvích, ještě Guy ben Rina (Hever), nezvěstný poblíž syrsko-izraelské hranice na Golanských výšinách od srpna 1997, Ron ben Batya (Arad), zajatý, později zabitý po sestřelení letounu v Libanonu v říjnu 1986, Cvi ben Finahl – Feldman, Jekutjel Jehuda Nachman ben Sarah a Zecharia Šlomo ben Miriam, všichni zajati v bitvě u Sultán Jákub v Libanonu 11. června 1982…

Inu, bude Izrael demokratický pouze v případě, že obviní Izraelce z vraždy palestinského mladíka Muhamada? Dilema; byl Abu Khdair zabit, že byl gay, nebo to byla jen msta za smrt studentů…?

Zdroj: Blog autora