Téměř půl roku máme vládu Bohuslava Sobotky a v mnohém se jedná o retro do roku 2002. Tehdy premiér Vladimír Špidla při dotazu, kde chce na všechny socialistické plány vzít peníze pronesl již okřídlenou větu „zdroje jsou“. O necelý rok později tehdejší ministr financí Bohuslav Sobotka pronesl další větu, která „vešla do dějin“ – „Předvolební sliby nebyly zasazeny do reálného rámce“. V letech 2002 až 2006 naše ekonomika rostla, dokonce až o 7% HDP, přesto tehdejší ministr financí dokázal i přes zvýšené příjmy státního rozpočtu dělat každoroční záseky do státní pokladny, přičemž výjimkou nebyly ani schodky přesahující 100 miliard.

Kromě toho docházelo k navyšování podílu mandatorních výdajů, které dnes tvoří cca 85% státního rozpočtu. Vůči Miroslavu kalouskovi můžeme mít tisíc a jednu výhradu, ale nelze mu upřít fakt, že se mu dařilo tempo zadlužování snižovat.

Výjimkou byl rok 2009, kdy na celý svět tvrdě dopadla krize. Příjmy státního rozpočtu se propadly o 90 miliard a schodek státního rozpočtu stoupl až na 192 miliard. Následovala ekonomická stagnace a za ní se podařilo schodky státního rozpočtu stále snižovat až na loňských 81 miliard, když schodek ještě stačila prohloubit Zemanova ahóóój vláda.

Máme tedy vládu Bohuslava Sobotky a dvou spíše levicových uskupení – lidovců a Babišova podnikatelského projektu ANO. Ekonomika se začíná zvedat a hned slyšíme ze strany vlády, že se nebude pokračovat ve snižování každoročních schodků, ale bude se zase vesele utrácet. Zdroje jsou.

A tak nejprve Ústavní soud zrušil stokorunu za den v nemocnici. Vláda měla rozhodnout o vrácení denního poplatku na šedesát korun, ale neudělala to. Místo toho přišla s tím, že nemocnicím tento výpadek vynahradí. Jinými slovy, půjčí si a nalije peníze nemocnicím, aby tím nahradila jejich výpadek v příjmech.

Vždyť o nic nejde, jen nějaké dvě tři miliardy. „Obyčejný člověk“ se konečně dočká a nebude muset umírat proto, že nemá na zaplacení třiceti korun u lékaře či za recept. Skutečnost, že se tím zefektivnily návštěvy u lékaře nebo přestalo vypisování laciných léků na recept socialisty nezajímá.

A tak se můžeme opět dočkat toho, že se čekárny znovu zaplní lidmi, kteří od lékaře vlastně nic nepotřebují, či si nechají jeden lék předepsat od několika lékařů. Vláda je ale hodná. Ušetří lidem třicet korun a zadluží se o další dvě tři miliardy, aby nahradila výpadek příjmů lékařů a lékárníků.

No, nekupte to! Socialisté jsou ale v utrácení pilní jako včeličky. Ministryně Marksová-Tominová (spíše by se hodilo Marxová) přišla s nápadem vyplácet porodné na druhé dítě a zároveň zvedla hranici pro uplatnění porodného z 2.4 na 2.7 násobek životního minima rodiny. Vždyť o nic nejde. Porodné na první dítě bude 13 a na druhé 10 tisíc.

O tom, že některé skupiny obyvatelstva tohoto využijí dosyta netřeba psát. Jaký bude dopad na státní kasu pro jistotu socialisté neříkají. A aby toho nebylo málo, přicházejí s myšlenkou „spravedlivého“ důchodu. Pravda, to nebude stát státní pokladnu téměř nic, jen se zvýší počet úředníků placených státem.

Prý jsou zpravidla ženy bity na tom, že se s nimi manžel rozvede a ony mají nižší důchod. A tak Lidový dům přišel s nápadem důchod zprůměrovat. Sečíst důchod dvou jedinců a rozdělit ho na stejně velké dva díly. Tak by ten, kdo vydělával hodně byl potrestán nižším důchodem za to, že se mu rozpadlo manželství, byť třeba z viny druhého v páru.

Toto opatření se má týkat i volnějších svazků. Takže bude zapotřebí budova s aspoň tisícovkou úředníků, kteří budou schraňovat údaje kdo s kým žije, kolik odvádí na důchodovém pojištění a průměrováním za dobu, po kterou byl pár spolu. Prý to funguje v sousedním Německu.

Možná ano, ale nelze přeci vytrhnout jednu věc, která je provázaná s celým systémem a zavést ji bez dalšího do systému jiného. To by se pak s ironií dalo napsat, že například v arabských státech také dobře funguje postavení ženy na roveň majetku bez hlasovacího práva a měli bychom to zavést také.

Vláda rovněž představila svůj boj s nezaměstnaností. Nalije peníze do příspěvků za dojíždění za prací (jak k tomu přijdou ti, kteří už za prací dojíždějí?) a chce přijmout další úředníky, kteří budou kontrolovat, jestli náhodou uchazeč o práci nepracuje načerno.

A tak se zaměstnají další stovky lidí, které bude platit stát, zavedou se státní příspěvky na dojíždění za prací, zvedne se porodné, bude se platit nemocnicím, lékárnám a lékařům, zkrátka bude se utrácet na dluh. Jen tak mimochodem. Rozpočet na rok 2013 byl sestaven se schodkem 100 miliard a i přes navýšení schodku Rusnokovou vládou byl konečný výsledek o 19 miliard lepší.

Na rok 2014 je plánován schodek 112 miliard a uvidíme, kolik bude dělat schodek na konci roku. Na další roky se ale chystá další růst státních schodků, a to zejména v oblasti mandatorních výdajů. Jen na důchody půjde o nějakých 8 až 10 miliard více.

Když k tomu přidáme další nesmysl z dílny socialistů, že by se měla hranice odchodu do důchodu stanovovat tak, aby člověk byl v důchodu do smrti dvacet let, pak se musíme obávat dopadu na státní finance. Pro zajímavost, pokud by to vláda skutečně zavedla od příštího roku, tak by ženy šly do důchodu v necelých jedenašedesáti a muži v necelých pětapadesáti letech.

Skokově by tak přibylo v průměru sedm ročníků důchodců, to by znamenalo o téměř milion důchodců víc při průměrném důchodu 11000 měsíčně. Dopad na státní kasu by byl katastrofální. Výdaje na důchody by se zvedly o 132 miliard ročně. Inu, sociální inženýrství v praxi. Ať to stojí, co to stojí, zdroje jsou!

Zdroj: Blog autora