Vše probíhalo normálně, dokud Tuháčková znovu neotevřela ústa, protože tuto Ódu na radost označila za slovenskou hymnu. „Teď ale zní ještě hymna Slovenské republiky,“ ohlásila žena bez uzardění, když odezněly první tóny Ódy na radost. Když skladba dozněla, dáma nepovažovala za nutné svůj ostudný přešlap opravit a poklidně pokračovala dál v popisu toho, co nás čeká na sjezdu.“