„Je tu komplikovaná historie událostí, jako je Československo roku 1968, kdy údajnými důvody vstupu do země byla ochrana tamních obyvatel. Musíte se zeptat Poláků, jak se cítili, když byli ‚chráněni‘ po celé ty roky.“ Tolik slova ministra zahraničí USA na adresu světa po posledním veřejném projevu Putina. Mnoho lidí, kteří zaspali dobu, trvají na starém dělení světa na dobrý západ a zlé Rusko a odmítají vidět fakt, že podmínky ve světě se mění každý rok stále rychleji. Trpí představou, že rok 1968 se připojením Krymu k Rusku vrací. Všimli si toho i v USA, zalistovali v análech (ten dvojí význam se sem hodí téměř dokonale), a oprášili bolestnou část naší historie.

John Kerry – Hlupák, idiot, nebo jen sprostý lhář?

Ať hledám, jak chci, nevzpomínám si, že by nám dal tehdy někdo šanci vybrat si. Už vůbec si pak nevzpomínám, že by měl zvací dopis či odůvodnění invaze cokoli byť oficiálně společného z „ochranou tamních obyvatel“, natož snad rusky mluvících. Jediné, o co tehdy jak oficiálně tak ve skutečnosti šlo, byla ochrana komunistického systému. A ptát se Poláků, jak se cítili, když byli ‚chráněni‘ po celé ty roky? Milý Johne Kerry, kdybyste vložil hlavu do análů o něco hlouběji, zjistil byste, že vojáci Polské lidové republiky se účastnili invaze do naší země právě po boku vojáků CCCP.

Obyvatelé Krymu se rozhodli. Rusko rozhodnutí přijalo. Je na místě, aby všichni ostatní tuto vůli respektovali, byť jim tento projev vůle nevyhovuje. Tečka. Mimochodem, podle Ottova slovníku naučného je anexe legitimní, pokud je založena na výsledku předchozího referenda (což se stalo), kdežto pokud se děje jednostranným prohlášením anektujícího státu (což se nestalo), je hrubým porušením suverenity státu. Politici EU a USA by se měli vrátit k osvědčeným ustáleným významům pojmů a nemrvit je. Nerad bych kvůli politické korektnosti viděl další přepisování slovníků, ten Ottův naučný nevyjímaje.

Je pravděpodobné, že John Kerry je pouze demagog. Ačkoli s vědomím, že přední představitelé USA v minulosti nebyli mnohdy schopni nejen pojmenovat správně státy, jejich představitele a určit jejich správnou polohu na globusu, je docela možné, že je to jen hlupák, nebo ho něco píchá. Ostatně největším ohrožením lidí na světě, co se státního násilí týče, nebývají obyvatelé států, ale politické ambice a denně posilované ego těch, kteří mají moc a zároveň mluví rychleji, než domyslí důsledky svých slov – a tedy stav, kdy veřejné sdělení nějakého stanoviska neumožňuje vzít zpátečku a udělat něco jiného, aby ego nedostalo veřejně na prdel. Inu… „Pak tě začne něco píchat. To si s tebou hraje pýcha. Ser na pýchu. Pýcha jenom bolí.“ Tragédií je, když pýcha jednoho bolí hromadu jiných a daleko od vlastního zadku.

Zdroj: Blog autora