Položit ty správné otázky, to stálo pot a úsilí. Řadoví členové ČSSD se mohou poprvé v historii podílet na směřování strany. Sobotka to považuje za přelomový krok. Jenže ne všichni mu to žerou. V historicky prvním vnitrostranickém referendu položilo vedení ČSSD celkem tři dotazy. V tom prvním se socialisté definitivně přiznali k tomu, že poměrně početná členská základna neměla a doposud nemá sebemenší skutečný vliv na sestavování kandidátek do voleb. To když se zeptali, zda členové souhlasí s tím, aby o kandidátkách nově rozhodovali v přímém hlasování všichni členové strany v příslušném volebním obvodu. Když to prý projde, bude podle Sobotky ČSSD první politickou stranou v České republice, kde kandidátky budou sestavovat všichni členové svým hlasováním. Nepotřebuji provozovat portál demagog.cz, abych věděl a konstatoval, že Bohuslav Sobotka lže. ČSSD nebude první ani omylem.

Bloger František Matějka

Ve druhém dotazu se vedení českých socialistů ptá členů, jestli jsou pro to, aby podle stanov alespoň 40 procent všech kandidátů na kandidátkách do krajských a sněmovních voleb tvořily ženy. Pokud to neprojde, uslyším spadnout Sobotkovi kámen ze srdce pěkně daleko, protože kdyby ta pitomost, která staví všechny české socialistky do pozice „sama jsem bez pozitivní diskriminace neuplatnitelná“, prošla, bude mít pěknou honičku. Ono totiž sestavit kandidátku v souladu s kladnou odpovědí, kterou lze očekávat, na předchozí otázku, a přitom dát všem členům už předem mantinely v podobě pevně stanoveného podílu žen na té samé kandidátce, to fakt nebude řádná řiť.

Bez zajímavosti není ani fakt, že třetí otázka vnitrostranického (!) referenda ke kumulaci funkcí se netýká ČSSD. V ní jen probíhal boj mezi jednotlivými křídly o to, zda funkce kumulovat nebo ne, když se, sakra, přece před volbami slíbilo, že se kumulovat nebudou. A kumulují. Jak to pak vypadá, no ne? A tak se mají členové strany vyjádřit k tomu, zda má ČSSD navrhnout zákonné omezení kumulace placených veřejných funkcí. Ne pro ČSSD, ale pro všechny.

V budoucnu by prý mohli řadoví čeští socialisté dokonce rozhodovat o programu strany. Na první pohled to nevypadá zle. Konečně se budou moct, možná, řadoví členové podílet na politickém směřování strany, do které sypou příspěvky. Něco jako konec politbyra? V případě socialistů ne. V případě socialistů jen alibismus jako prase a upevnění pozic. Když uděláte něco blbě bez souhlasu členů, hoří vám koudel za zadkem. Když uděláte něco na základě jejich přání, byť by to dopadlo blbě, jste z obliga a jedete dál. Ostatně v případě politického programu není podle mě o čem rozhodovat. I proto nejsem zastáncem tzv. programových sjezdů, protože s politickým programem politická strana vzniká, a pokud po něm není poptávka ze strany voličů, také i zaniká. Ohýbat politický program podle toho, odkud fouká vítr, to je jedním ze základů úpadku skutečné politiky. To tu dělá drtivá většina.

Referendum k opravdu důležitým otázkám je jistě dobrá věc. Já osobně jsem zastáncem takové jeho formy, která dává příležitost občanům rušit blbá rozhodnutí zákonodárců. Dělat však vnitrostranické referendum k tomu, zda dostanou členové strany možnost konečně sestavovat kandidátky (čekal bych, že to je základní pilíř politické strany, a pokud tento princip ve stanovách nemá, potichu ho rychle zavede), zda dá ženám ve straně nálepku „nikdo mě v soutěži nechce a potřebuju kvótu, abych se dostala nahoru“, nebo zda kvůli vlastním vnitřním problémům navrhnout zákon pro všechny ve věci kumulace funkcí, to je vážně úlet. Úlet, který ve finále udělá z řadových členů tupce, i kdyby to Sobotka prodal do médií jako zlatý tele s mašlí.

Zdroj: Blog autora