Jakmile uslyším „sociální začleňování“, „platforma“, „koncepce“, „závazek státu“, „dát lidem práci“, „dát lidem více peněz“, „stát musí“, nebo „obtížná životní situace“, přičemž původci těchto slov jsou z daní placení lidé, jejichž jedinou snahou je nepodříznout si větev pod sebou, zpozorním a zkontroluju, jestli je peněženka pořád v kapse. Jediným řešením, které totiž ve skutečnosti nabízí, je „dát“. Z cizího.

František Matějka

„Výdaje státu do sociální oblasti, včetně podpory sociálního bydlení, jsou dnes zcela nedostatečné. Dělat další koncepce nemá smysl, pokud tu nebude jednoznačný, a minimálně ve střednědobém rámci rozpočtu, vyčíslený závazek státu peníze určené na tuto oblast významně navýšit,“ říká předseda pracovní skupiny pro sociální začleňování Svazu měst a obcí ČR Petr Pospíšil. „Diskuze o podobě sociálního bydlení by měla probíhat v partnerství státu, měst a obcí a neziskových organizací. Stát musí na systém zajistit dostatek finančních prostředků. Spolu s Platformou pro sociální bydlení vidíme cestu ve větší podpoře standardního nájemního bydlení, nikoliv v podpoře ubytoven. Předpokladem dlouhodobé udržitelnosti bydlení jsou samozřejmě příjmy, proto je naprosto nezbytný také dostatek pracovních příležitostí.“ Podobná slova, jaká pronesla výkonná ředitelka Svazu měst a obcí ČR Jana Vildumetzová, se nesou napříč aktuálními snahami o „řešení“ problému s ubytovnami u nás.

Jasně, byznys s tzv. sociálními ubytovnami je prasárna. Jenže je to opět dílo politiků ve sněmovně a senátu, kteří to umožnili, společně s politiky komunálními ze stejných partají, kteří mnohdy sami nebo skrze své partnery vlastní na ubytovně alespoň podíl. Problém totiž není v nedostatku pracovních příležitostí, zejména ne v práci rukama, ani v tom, že by nebyly volné byty, jejichž tržní cena nájmu je nižší, než ta v ubytovnách. Problém je v systému, kdy sociální příspěvky všeho druhu se staly špinavým byznysem, který si uměle drží sociálně slabé lidi jako rukojmí.

Sociální ubytovny se stávají nežádoucími, protože se, opět a znovu, nedotkly podstaty. To bylo vzletných řečí při prosazování zákona o tom, jak se stanou nástrojem „řešení“. Jenže zrušit je bez náhrady politici nemůžou. V lepším případě by se na ně vrhla Evropská komise či Rada Evropy, protože by se zachovali „nelidsky“, v horším případě by byli okamžitě nařčeni z „rasismu“. A tak vzniká aktuálně prostor posunout sociální byznys na vyšší level. Místo sociálních ubytoven jsou na pořadu dne sociální byty. Ti, co vydělali na ubytovnách, nakoupí v lokalitě pár prázdných bytů, jejichž cena kvůli ubytovnám klesla na historická minima a nikdo je nechce. Nedivil bych se, kdyby si na to založili nějakou novou neziskovou organizaci, nějaká „platforma“ jim poplácala po ramenou, požádali si o dotace, které dostanou, a ze sociální mafie se stanou bílé límečky.

Podstatou řešení sociálních problémů je přestat lidi učit, že pomoc od ostatních je základ vlastní existence, nebo dokonce právo. A protože tohle zatraceně bolí, jediné co nám po výměně sociálních ubytoven za sociální byty zůstane, je to staré dobré „sociální začleňování“, „platforma“, „koncepce“, „závazek státu“, „dát lidem práci“, „dát lidem více peněz“, „stát musí“, nebo „obtížná životní situace“. Jen to bude dražší, protože se na tom dá fakt dobře namastit kapsa – a odložit nepopulární opatření, která nás stejně jednou čekají. Proč být „rasistou“ dnes, když tu nálepku může dostat časem někdo jiný.

Zdroj: Blog autora