Ilustrační snímek

Ke všemu dezertovalo 40 ukrajinských vojáků z 51. mechanizované brigády. Přešli hranici Ruské federace. A téměř stejný počet civilistů byl raketou Grad ukrajinské armády zabit v Horlivce u Doněcku… Hrdinná EU, co byla pečená vařená na barikádách Majdanu, bere zpáteční dráhu a devět jejích států odmítlo zavést sankce proti Rusku, poněvadž by jim to zničilo obchody s Moskvou. Na oko ale dělají, že sankce zpřísňují, ovšem pokud by Brusel na seznam zařadil také krymské přístavy Sevastopol a Kerč, které po anexi poloostrova získalo Rusko, celé by to vypadalo dosti směšné. Sankce k ničemu.

Putin se totiž den po finále MS ve fotbale zúčastnil summitu BRICS (Brazílie, Rusko, Indie, Čína, JAR) v brazilském městě Fortaleze, kde už jen doladili, jak budou budovat dopravní koridor mezi Ruskem a Čínou přes Kerčský průliv až na Krym. Čína chce na poloostrově vybudovat i přístav a ekonomickou zónu, čímž vznikne nová Hedvábná stezka. A aby toho nebylo málo, místopředsedkyně Levicové strany Sahra Wagenknechtová obvinila Angelu Merkelovou z toho, že klame své obyvatele a podporuje banditský režim, jehož představitelem je prezident oligarcha Petro Porošenko, který svou předvolební kampaň financoval ze svých nakradených miliard a za pomoci své vlastní televize. A jiní ji ironicky nazývají paní Ribbentropovou, že se dala do holportu s Putinem po vzoru smlouvy Ribbentrop – Molotov…

K tomu zcela jasný zpáteční chod zařazují i přední vojenští jeřábi a strůjci studené války, aby si před koncem politické kariéry napravili svoji pověst a zanechali po sobě alespoň dobrý dojem. Nebudu tedy již sám ostrým kritikem USA, jak praví „hoši z mokro-malinové čtvrti“. Minule jsem vzpomněl knihu „Velká šachovnice“ a jejího autora Zbigniewa Kazimierza Brzezińského, který byl považován za šedou eminenci americké zahraniční politiky; bezpečnostní poradce amerického prezidenta Cartera a nyní zahraničněpolitický poradce Obamy. Podle něj „ruská letadla nepřelétávají nad územím Ameriky, ale naopak. Americké vojenské jednotky, i když zatím v omezené míře, jsou na území Ukrajiny, nikoliv ruské na Kubě nebo v Mexiku…“

Zrovna se přidal i bývalý americký ministr zahraničí Henry Kissinger, jenž ve svém textu pro The Washington Post zkritizoval západní politiky za to, že „očerňují“ ruského prezidenta Vladimira Putina. Píší o tom veškeré globální sdělovací prostředky bez cenzury. Kissinger také navrhl vlastní plán regulace krize na Ukrajině. Kissinger se zná s Putinem lépe, než kterýkoliv jiný Američan, o zinscenovaném puči na Ukrajině řekl, že Ukrajina je generální zkouškou na to, co chce Západ provést v Moskvě; tedy změnu režimu. A že se Henry, lišák starý, nějak vyzná; vidí totiž Spojeným státům do karet…

Podle jeho slov démonizace Putina není cílenou politikou Západu, ale je to jen ubohý alibismus, kterým chtějí ospravedlnit svou nekompetentnost a neschopnost. Slova byla patrně mířena na B. Husseina Obamu. Popularita amerického prezidenta v USA je velmi nízká a sám Vladimir Putin je v USA populárnější nežli Obama, kdy prezident Ruské federace je podle mínění Američanů nejmocnějším mužem světa. „Ukrajina by neměla být jablkem sváru mezi Východem a Západem, ale mostem mezi nimi,“ píše Kissinger. Zároveň si myslí, že Ukrajina by se neměla připojit k NATO nebo být pozorovatelem v Alianci. Avšak může spolupracovat se Západem ve většině otázek a zároveň se vyhýbat politice, kterou Rusko může považovat za nepřátelskou. EU už odmítá, aby vztah USA k Evropě byl charakterizován jako americký protektorát, kde spojenci připomínají vazaly a poddané z dávných dob; EU už nechce být v roli, že potlačuje Rusko i za pomoci neofašistické pučistické vlády na Ukrajině…

Kissinger byl chráněnec rodiny Rockefellerů; stavěný na to, aby se stal nejen ministrem zahraničí USA, ale také jedinečným vojenským jestřábem. V říjnu roku 1969 zamířily na Nixonův přímý rozkaz bombardéry B-52 s vodíkovými pumami na palubě k hranicím Sovětského svazu. Obří „vzdušné pevnosti“ prolétávaly několik dnů podél sovětských hranic. Nálože, které nesly, byly stokrát silnější než ty, které zničily Hirošimu a Nagasaki. Nixon prohlásil, že „pokud mu Moskva nevyjde v otázce Vietnamu vstříc, USA si vyhrazují právo jít svou cestou a použít vlastní metody k ukončení války. Chci, aby věřili, že jsem dosáhl bodu, kdy mohu udělat cokoli, abych zastavil válku. Ho Či Min pak bude sám za dva dny v Paříži žebrat o mír…“ V Kremlu měli ale silnější nervy. Americký poker není ruská ruleta. A tak se po třech krizových dnech americké bombardéry obrátily a zamířily zpět na své základny. Když se o 35 let později zeptali Kissingera, proč USA sáhly po tak riskantním kroku, měl šéf americké diplomacie jediné vysvětlení: „Bylo třeba něco dělat.“ Později se vyjádřil též k Blízkému východu.

“Izraelci jsou jedni z mála národů, jejichž přežití je skutečně ohroženo, proto by zřejmě více, než kterákoliv jiná země současnosti, mohli použít své jaderné zbraně,“ poznamenal Henry Kissinger 19. 7. 1969 v odtajněném podrobném memorandu prezidentu Richardu Nixonovi. Oba měli společné krédo: Moc je to nejlepší afrodisiakum! Heinz Alfred Kissinger, zvaný Henry, americký diplomat německého původu a laureát Nobelovy ceny míru. Pracoval jako poradce pro národní bezpečnost a později současně i jako ministr zahraničních věcí v Nixonově administrativě. Jako ministr zahraničí působil i v administrativě prezidenta Geralda Forda po Nixonově rezignaci. Kdo by si nevzpomněl. Aféra Watergate… Kissinger ji přežil…

Rozmluvu mezi Nixonem a jeho bezpečnostním poradcem po návštěvě izraelské premiérky Goldy Meirové v březnu 1973 zachytilo tajné nahrávací zařízení, které si prezident nechal nainstalovat v Oválné pracovně. „Emigrace Židů ze Sovětského svazu není cílem americké zahraniční politiky,“ řekl tehdy Kissinger. „Jestli v Sovětském svazu posílají Židy do plynových komor, není to starost Ameriky,“ dodal protřelý diplomat. „Já vím, nemůžeme kvůli tomu přece vyhodit svět do povětří,“ souhlasil se svým poradcem Nixon.

Nyní velmi starý muž a protřelý politik vidí jako na zlatém podnose, co a proč se odehrává na Ukrajině. Zdlouhavý konflikt vyčerpal její finanční prostředky pro represe proti separatistům na jihovýchodě Ukrajiny. Hrozí, že vojáci už nebudou od 1. srpna 2014 dostávat žold. Oznámil to ministr financí Alexander Šlapak na zasedání parlamentu; pro další vedení války je třeba víc než 9 miliard hřiven. Poslanci však dokument ministra financí nepodpořili a Titanic se dál potápí. Ke všemu nyní západní politici se svými zlostnými sankcemi jen „ostrouhají mrkvičku“. Podpisem dohody o masivních dodávkách ruského plynu Číně se totiž jejich časté pohrůžky energetickým bojkotem Ruska, který by měl být citelným obchodním trestem za politiku Kremlu v ukrajinské krizi, změní jen v další prázdná slova. Putin podepsal v Šanghaji na třicet dohod. Rekord. Navíc se setkaly hlavy států Ruska, Běloruska a Kazachstánu, aby zlepšily svoji spolupráci v oblasti ekonomiky.

Čínský president Si Ťin-pching předvedl, jak moc si cení vztahů s Putinem tím, že svou první zahraniční návštěvou loni poctil Rusko. Obchodování v jüanech, jejichž oficiální název je žen-min pi, se přitom za poslední tři roky více než ztrojnásobilo. Letos obrat obchodů v čínské měně dosáhl průměrně 120 miliard dolarů (asi 2,4 bilionu Kč) denně. V roce 2010, kdy banka uskutečnila předešlý průzkum, to bylo asi 34 miliard dolarů. Tehdy jüan figuroval na sedmnácté příčce. Čínská měna se nyní poprvé dostala mezi deset nejobchodovanějších měn světa. Ukazuje to zpráva Banky pro mezinárodní vyrovnání plateb, podle které jüan překonal švédskou korunu i novozélandský dolar a vyhoupl se na deváté místo.

A vzkaz pro Obamu z Pekingu; dohoda mezi Saúdskou Arábií a Čínou o stavbě společné rafinérie v Rudém moři je v jüanech. Ze strany Saúdů jde o signál směrem ke Spojeným státům, že nehodlají spolupracovat pouze s nimi. Pokud vypořádání dodávek z této oblasti půjde mimo dolary, bude to jen další hřebíček do rakve petrodolaru. V Íránu už Čína obchází dolar, stejně jako ve Spojených arabských emirátech. Vzájemný tříletý měnový obchod mezi těmito zeměmi v rozsahu 35 miliard jüanů. A nedávno vyšlo najevo, proč američtí špióni sledovali telefonické rozhovory Merkelové přímo z jejího mobilu.

Německo totiž údajně plánuje vstup do sdružení BRICS! A právě jeho snaha o vstup do skupiny ekonomického bloku „zlých a silně proti-dolarových a proti-amerických zemí“ způsobila, že USA skrze své tajné služby začaly špehovat německou kancléřku a její spolupracovníky. Ke všemu se Západ rozhodl k nejšpinavější hře a přichystal na Putinu léčku, lépe vše vystihuje slovo „past“. Měla k ní posloužit tragédie letu MH17; ne však k rozpoutání války s Ruskem, ale jenom k vytvoření účinného klínu, který by byl vražen mezi Rusko s významné evropské země. Na prvním místě s nejbohatším státem EU – Německem.

Zatím jde pouze o teoretickou úvahu, ale je víc než jisté, že chce Merkelová asistovat Rusku ve vyeliminování dolaru ze světových trhů. Je to pro Německo politická a finanční podmínka, aby se mohlo ke skupině BRICS přidat. Nač si něco nalhávat; členové BRICS představují gigantické nenasycené trhy, které jsou hladové po nových technologiích, jsou to trhy, které jsou dostatečně nerozvinuté ve vybraných oblastech, jsou to země, kde je obrovská poptávka po investicích do reálných projektů; žádná virtuální ekonomika. A když se rozhodne pro BRICS Německo, půjde za ním celá Evropa. A to už je jen kousek od momentu, kdy Merkelová kopne „černého náčelníka“ za mořem do proloužených zad. USA je na holičkách, kam se hrabe na perspektivu zóny volného trhu s Ruskem, Čínou, Brazílií, Indií a Jihoafrickou republikou. Ani města Hirošima a Nagasaki nezažila větší katastrofu, jakou nyní pro Spojené státy chystá Merkelová a BRICS.

Hopsa hejsa do Pekingu a do Moskvy. Teď už je jasné, že vražda nevinných cestujících z letu MH17 měla nechat americký dolar bance FED, zachránit před propastí trans-atlantické dohody volného trhu a zabránit Německu vstup do BRICS, které založilo novou světovou rozvojovou banku, ničivého konkurenta Světové rozvojové banky. Putin už má nový systém platebních karet, náhradu Američany a Brity ovládaných systémů VISA, Master Card, American Express a několika dalších. BRICS se rozhodl vytvořit i vlastní oddělenou páteřní síť internetu. A tak prý Rusko zradilo Nový světový řád.

Na to Putin kašle a s čínským prezidentem Si Ťin-pchingem se oba shodli na tom, že je třeba zabránit, aby na Ukrajině obnovily gangy neonacistů genocidu ukrajinských civilistů, a ihned podepsali kontrakt na 38 miliard kubických metrů plynu na 30 let. K dalším smlouvám patří kontrakt na rozšíření moskevského metra, tedy jde o projekt největší dostavby podzemní dráhy v Evropě – 150 kilometrů podzemí dráhy se 70 stanicemi. Čína má nejvíc devizových prostředků na světě, což využívá k investicím; v Africe do těžby surovinových zdrojů, od zlata po diamantu a platinu, v Jižní Americe buduje nové přístavy, aby v nich mohl kotvit i největší čínské nákladní lodě. Ekonomická síla Číny a Ruska vzroste i tím, že do společenství BRICS nyní přibude také Indonésie, země s čtvrtmiliardovým islámským obyvatelstvem, jež nyní vykazuje největší tempa růstu v Asii. Země skupiny BRICS tvoří skoro polovinu světové populace a pětinu světového HDP. Těchto pět zemí drží zahraniční měnové rezervy ve celkové výši 3,4 bilionu euro.

Ale jsou i stinné stránky života; suma sumárum je současný svět rovněž jedním velkým masakrem; ministerstva zahraničí upozorňují, že se nemá cestovat do Egypta, nemám na mysli pláže u Rudého moře, byť ani tam není bezpečno, dále do Libye, Sýrie, Libanonu, Jemenu, Iráku, Afghánistánu, na Ukrajinu, do Izraele a vůbec nikam na Blízký východ, to nemluvím o Pákistánu, Indonésii a jiných zemí, do nichž se před dvaceti lety létalo, kdykoli se vám zachtělo. Svět se prostě řítí do ďáblovi řiti…

Inu, a to měl být v roce šedesátém šestém na celém světě mír…

Zdroj: Blog autora