Chci – li řídit auto musím mít fakta o poloze auta, o průběhu a stavu komunikace a o svém cíli. Chci li činit cokoliv musím znát fakta. Chci – li řídit stát musím znát fakta. To je můj názor. Jiní lidé mají jiný názor. K řízení státu stačí názor. Zajímavé je, že chci – li se jako občan vyjadřovat k něčemu například ke státnímu rozpočtu, stavbě jaderné elektrárny, ekologii, k historii atd, stačí abych měl názor. Fakta jsou často nepotřebná. Nová duševní choroba – vlastní názor.


Člověk by měl mít snahu poznat pravdu, nebo aspoň fakta. Místo toho lidé dnes projevují až neurotickou snahu mít názor. Nevadí, že přitom o dané věci, problému atd. nic nevědí a neznají fakta. Hlavní je, že mají názor. Někteří si vytvoří názor z názorů jiných, někteří z dezinformací, někteří z náhodně vybraných faktů vytržených ze souvislostí atd. Názor je často vytvářen vzhledem k tomu jak jeho autor chce aby byl vnímán svým okolím. Někdo chce být vnímán jako silná nezávislá osobnost, někdo jako demokrat, někdo jako liberál, ekolog, děd vševěd, v opozici, jako kombinace předchozího a třeba i dalšího atd. Názor je také vytvářen podle dalších skutečností.

Zkrátka názor je subjektivní a může být i podjatý a fakta jsou objektivní. Proč má být společnost řízena podle subjektivního přístupu, a proč ne podle objektivního? Jaký smysl má pro přežití společnosti mít názor a jaký smysl má znát fakta? Dnešní společnost klade důraz na vlastní názor. Je to celkem pochopitelné protože názor se dá snadněji ovlivnit než fakta. Fakta se dají často špatně zfalšovat, ale poměrně snadno dezinterpretovat, vytrhnout z kontextu, názorem označit za například zfalšovaná, učinit nepotřebnými atd. a to už jsme v oblasti názorů. A to zejména vlastní názor. Je otázka jestli důraz na vlastní názor je prospěšný pro ekonomii společnosti. Mám názor, že tomu tak není.

Společnosti, které se řídí názory úspěšně likvidují průmyslovou výrobu, prodávají továrny, svůj majetek, občané a firmy prodávají svůj majetek zahraničním firmám, bankám atd., zadlužují se, zadlužují se jejich občané, neřeší problémy ve společnosti, ale vytvářejí nové. Zkrátka dělají totéž jako krachující firma, nebo společnost. Když bude jedinec žít podle svých názorů a neuživí se, zadluží sebe a své potomky, tak bude prohlášen za blázna nebo podivína.V některých případech bude zbaven svéprávnosti, získá pobyt v blázinci nebo ve vězení.

A co společnost, která se neuživí? Společnosti se nestane nic. Dluhy zaplatí potomci anebo pitomci, kteří si to včas nezařídí například emigrací a lidé s vlastním názorem si ho včas změní. A nějaký nesvéprávný blázen může zatím v blázinci uvažovat o tom jak to mohlo být krásné kdyby parní stroj v parní lokomotivě místo zpětné vazby byl řízen názorem získaným demokratickým hlasováním cestujících. Jakých jízdních výkonů mohly tehdy vlaky dosahovat. I když kdysi jsem četl v historických novinách jízdní řád rychlíku Praha – Bratislava. Netrvalo mu to tak dlouho jako v letech kdy se začala budovat společnost založená na názorech. A protože názory musí být vyvážené připojím ještě jeden svůj názor – dnes jezdí vlaky na modelech železničních tratí rychleji.

Zdroj: Blog autora