Zdeněk Koudelka , uznávaný český ústavní právník, vysvětluje, kam míří obludný systém s astronomickými platy v justici, nastavený Zemanovým Ústavním soudem. Rokem 2014 končí zmrazení platů poslanců, členů vlády a některých dalších osob, účinné od roku 2008. Tuto skupinu tvořilo asi pět tisíc osob. Přes 90% z nich tvořili státní zástupci, soudci a právníci Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových a pro ně bylo zmrazení platu zrušeno v důsledku dřívějších rozhodnutí Ústavního soudu. Nyní se týká asi čtyř stovek lidí.

Zdeněk Koudelka

Úředník bohatší ministra

Nejsou-li zmrazeny, jsou platy představitelů státu vázány na průměr platů v nepodnikatelské sféře. Nerostou-li platy zaměstnanců, nerostou platy představitelů státu. Většině zaměstnanců státu mohly platy růst. Proto někteří úředníci mají plat vyšší než ministři. Vláda chce zmrazení fakticky prodloužit, když navrhuje zvýšení o 1%, přestože průměrný růst platů byl vyšší.

Mimo to Ústavní soud v červenci 2014 zrušil pro soudce platovou základnu ve výši 2,75 násobku průměrného platu a chce pro ně trojnásobek průměrného platu. Rozhodnutí bylo dopředu jasné, když někteří soudci Ústavního soudu byli dříve soudci obecných soudů. Tedy rozhodovali o platovém růstu pro své kolegy a sebe.

Ústavní soud: děsivý návrat do dob minulých

Rozhodnutí má děsivé důvody z pohledu demokrata. Ústavní soud zrušil dané ustanovení pro soudce s tím, že soudci jsou „vyšší středostavovská vrstva“. Ale právní ustanovení buď v zákoně je, nebo není. Vztahuje-li se zákon na představitele státu obecně, má být obecná i platová základna. Rasa, třída i stavovská vrstva jsou pojmy sociálními, ale v demokracii nemají být práva vyvozena z toho, že je někdo příslušníkem určité třídy či stavovské vrstvy.

To nás vrací před rok 1989, kdy příslušnost k třídě či dříve rase a stavu byla zdrojem práv či upření určitých práv. Proti tomuto elitářství se statečně postavili tři ústavní soudci – Jan Musil, Radovan Suchánek a Vladimír Sládeček, kteří zdůraznili princip občanské rovnosti před zákonem. Přitom Ústavní soud mohl dané ustanovení zrušit s demokraticky přijatelným důvodem, že není možné, aby malé skupině lidí byl plat trvale omezován a jiným ne. Omezení jiné výdělečné činnosti soudců platí i pro ministry, Nejvyšší kontrolní úřad a jiné instituce.

Platům chybí nejen vyváženost

Vztah mezi mocemi ve státě má být vyvážený. Poslanec nemá mít méně než soudce okresního soudu. Prezident Nejvyššího kontrolního úřadu nemá mít méně než vrchní státní zástupce nebo generální ředitel Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových.

V roce 2014 má poslanec plat 55 900 Kč, ministr 106 600 Kč, předseda vlády 150 100 Kč, prezident Nejvyššího kontrolního úřadu 129 400 Kč a prezident republiky 186 300 Kč. Vláda chce tyto platy zvýšit o 1%. Ale dle Ústavního soudu má mít od roku 2015 třicetiletý soudce okresního soudu 71 800 Kč, soudce okresního soudu s 15 letou praxí 83 900 Kč, soudce nejvyšších soudů 130 700 Kč, předsedové nejvyšších soudů 177 600 Kč, předseda Ústavního soudu 206 000 Kč, tedy více než hlava státu, a ústavní soudce 146 400 Kč. Nejvyšší státní zástupce bude mít více než premiér – 173 300 Kč, státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství 117 700 Kč.

Olomoucký vrchní státní zástupce bude mít 147 100 Kč. Právník Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových bude mít 61 400 Kč, víc než poslanec, a jeho generální ředitel 145 100 Kč, více než jemu nadřízený ministr financí.

Poslanec? Méně než redaktor ČT…

Členové vlády, Parlamentu i Nejvyššího kontrolního úřadu jsou nezbytní pro demokratický stát. Náročnost pozice prezidenta či premiéra je více hodna ocenění než pozice ředitelů státem ovládaných podniků, kde odměny překračují platy představitelů státu. Význam poslance není menší než ředitele odboru na ministerstvu nebo redaktorů České televize. Platy politiků jsou ve srovnání s managementem ve firmách menší.

Petr Fiala prohlásil, „že politika je pro stále menší počet úspěšných a schopných lidí opravdu zajímavá…“ (Politika, jaká nemá být. 2010, s. 56). Nakonec nastane situace, že politiku budou jako za starého Říma dělat jen bohatí, kterým bude sekundovat jejich poslanecký fanklub závislý na bohatém sponzorovi, jenž díky zákonným změnám může v podnikání získat obrovské peníze.

Poslanecký plat mocné oligarchy nezajímá. Proti růstu platů poslanců se proto postavil Andrej Babiš (Události. Česká televize 20. 7. 2014). Kritizoval i dlouhé jednání Parlamentu a volá po jeho racionalizaci. Ovšem i fašisté parlament dle svého „racionalizovali“. Zbavili jej schvalování zákonů a poslanci pak nemuseli pobírat žádný plat.

Zdroj: protiproud.cz | Původní zdroj: ceska-justice.cz