Úvahy Tomáše Halíka o kandidatuře na prezidenta spustily vlnu velmi různorodých reakcí. Mnozí, často bývalí voliči Karla Schwarzenberga, chápou Halíka jako novou naději na slušného, vzdělaného a noblesního prezidenta. Jiní zase vidí v Halíkovi hotové ztělesnění zla – Halík je velmi zvláštní osobnost, protože paradoxně se jedná o lidi z liberálního i konzervativního spektra. No a třetí, nemalá skupina, prodchnutá primitivním českým antiklerikalismem bije na poplach a volá: kněžoura ne! a pozvedá přitom kartu špatně pochopené odluky církve od státu.

havloid Halík a čínský komunista v pravo | Foto: halik.cz

Můj vztah k Tomáši Halíkovi je, mírně řečeno, velmi rozporuplný a snad by proti němu musel stát jako protikandidát Vojtěch Filip, abych se dokopala k volební urně a zanechala tam pro něj hlas. Přesto: fascinuje mě představa, že by duchovní (a nejlépe každý věřící) měl být zbaven práva volit a být volen. Že duchovní v čele státu, řádně demokraticky zvolený, narušuje jeho sekulární charakter. To není dědictví žádných masarykovských idejí, na něž se představitelé podobných názorů často odvolávají (příkladem za všechny budiž Lenka Procházková), ale primitivního nejedlovského bolševismu.

Po celou dobu trvání první republiky byli po všechna volební období v parlamentu katoličtí kněží v aktivní službě, kteří byli řádně zvolenými poslanci. Všichni měli od církve dispenz od zapovězení politické činnosti kněžím a byli kandidáty v řádných volbách. Bezpodmínečný zákaz politických aktivit platil pro všechny vyšší církevní hodnostáře (např. pražský arcibiskup František Kordač byl původně poslancem, olomoucký arcibiskup Antonín Cyril Stojan senátorem), kteří se museli svých funkcí po jmenování na posty biskupů ihned vzdát. Z těch méně známých mě napadají František Hála, Ferdiš Juriga, a další. Parlamentní strany Československá strana lidová a Hlinkova slovenská ľudová strana měly katolické kněží přímo v čele – Jana Šrámka a Andreje Hlinku. Hned dva kněží – Jozef Tiso a Jan Šrámek – zastávali za první republiky ministerské posty. Tiso velel v letech 1927 – 1929 ministerstvu zdravotnictví a tělovýchovy, Šrámek pak byl ministrem různých rezortů ve všech vládách až do roku 1938. Postupně vystřídal ministerstva železnic, zdravotnictví a tělovýchovy, sociální péče a unifikací. A světě div se, život na zemi i v zemi běžel dál a nijak to neměnilo charakter tehdejšího státu.

Tomáš Halík prezidentem zvolen nebude. I kdyby se mu povedlo vyběhat si výjimku a kandidovat. Nebude zvolen už proto, že je kněz a Češi si kněze nikdy nezvolí. A je to v pořádku, lid si volí svého reprezentanta, člověka, který je mu blízký. Ale není v pořádku, aby mu to kdokoliv (vyjma jeho představených) zakazoval a zaštiťoval se charakterem státu. Jinak řečeno: to, zda smí kněží kandidovat do světských funkcí je záležitostí církve (a já jako člen církve jsem proti, nepřipadá mi to vůbec šťastné už proto, že politika je velmi často věcí kompromisu a církev jej v mnoha věcech udělat nikdy nemůže), nikoliv sekulárního státu. Ten ze své podstaty nikomu právo volit a být volen upírat nemůže. I kdyby to byl představitel kultu jednookých hlavounů s fialovými proužky.

Zdroj: Blog autorky