Ještě než začnu psát cokoli o Rusku, rád bych všechny čtenáře ujistil o jedné věci: nejsem Putinův fanoušek. Není to státník podle mého gusta a lze mu oprávněně vyčítat řadu věcí. Na straně druhé nejsem ani Putinův fanatický nepřítel. Rusko už mělo nesrovnatelně horší osoby v čele státu. A když si vezmeme poslední století, připusťme si fakt, že Rusko nemělo lepší hlavu státu. Boris Jelcin byl možná větší demokrat, alespoň v očích Západu. Málokterý Rus ale vzpomíná na jeho éru s nadšením. Nežilo se tehdy snadno ani materiálně, ani po jiných stránkách.

Putinova socha svobody

Rusové jsou zřejmě poslední národ s koloniální mentalitou. Zatímco Britové nebo Francouzi shlížejí na své koloniální období částečně s nadhledem a částečně s pocitem studu, ruské impérium z větší části trvá v rámci federace. Na státy, které se osamostatnily po roce 1990, pak Rusové mají tendenci nahlížet trochu jako na neposlušné děti, které utekly z domova, ale časem se vrátí.

Netvrdím, že se mi takový postoj líbí. Ani neříkám, že si to myslí úplně všichni Rusové. Ale je to hodně obvyklý názor.

Pokud jde o Krym a velmi pravděpodobnou ruskou anexi, názor Ruska lze charakterizovat slovy: „Vždyť už bylo dávno načase vzít si, co nám dávno patřilo.“ Názor Západu je pochopitelně zcela odlišný. Vychází z respektování hranic, mezinárodního práva a všech dobrých zvyklostí civilizovaných států. Chápu tento postoj, sdílím jej, je mi kulturně blízký a sympatický. Nicméně: medvěda nepřesvědčíte, aby dal přednost sojovým granulím před syrovým masem. Zvláště, když mu pěkná kýta leží na dosah pracky. Hillary Clintonová může Putina srovnávat s Hitlerem a s jeho záborem Sudet, ale nedosáhne tím ničeho.

Proč Rusko poslalo vojáky na Krym a proč jej hodlá urychleně anektovat ke svému území? Jednoduchá odpověď: protože může.

Rusko zůstane Ruskem a z medvěda se vegan nestane. Krym se vrátí k Rusku a Západ s tím nic nezmůže. Má snad NATO provést vojenskou intervenci na Ukrajině? To by byl šílený nápad. Má EU vyhlásit ekonomické sankce? Většina ekonomických sankcí nefunguje, jak ukazují odborné studie. Německo a další evropské státy stěží přestanou odebírat ruský zemní plyn, na kterém je Evropa závislá.

Nabízí se myšlenka omezených sankcí, které by byly cílené proti ruské ekonomické elitě. Tisíce bohatých Rusů vlastní nemovitosti a tučná bankovní konta na Západě. Jejich děti studují na západních univerzitách a středních školách. Už jen taková maličkost jako podstatné zpřísnění vízové politiky by tyto bohaté a mocné vrstvy citelně zasáhla. Nemluvě už o konfiskaci účtů nebo dokonce nemovitostí.

Jenže i zde jsou dvě úskalí. V první řadě, západní státy by porušily své vlastní zákony, které chrání soukromé vlastnictví. Před anglickým soudem si je roven britský i ruský majitel nemovitosti. Nelze diskriminovat na základě národnosti nebo státní příslušnosti. To by byl ekvivalent norimberských zákonů. Pouze válečný stav by snad mohl tento stav dočasně změnit, ale to již hovoříme o krajní možnosti.

Kromě toho, i Rusko má podobnou páku. Západní firmy vlastní v Rusku značné investiční majetky. Pokud by Západ přikročil ke zmrazení nebo přímo k zabavení ruského majetku, mohl by si být jist, že Rusové nebudou mít žádné zábrany provést totéž.

Západ je navíc finančně vyčerpán. Typické zadlužení západních zemí se pohybuje mezi 80 až 100 procenty HDP. Dluh ruské federální vlády naproti tomu činí jen deset procent HDP. Rusko má možná relativně chudou ekonomiku a zaostalý průmysl, ale jeho veřejné finance jsou velmi silné. Západ by velmi těžce finančně nesl i malý vojenský konflikt. I relativně malý rozsah vojenských operací v Afghánistánu je na hranici jeho finančních možností. Rusko naopak právě demonstrativně vyzkoušelo mezikontinentální raketu.

Neexistuje žádné skvělé řešení dané situace. Západ nemá na rozdíl od 80. let nástroje, kterými by mohl tlačit na Rusko. Reaganovy mistrovské kousky byly celkem tři. Embargo na vývoz pšenice do SSSR, jehož zaostalé zemědělství nedokázalo uživit národ. Dále dohoda o snížení cen ropy se Saúdskou Arábií, která postihla sovětský export. Závody ve zbrojení pak představovaly poslední kámen, pod jehož vahou se sovětská ekonomika zhroutila a SSSR se rozpadl.

Nic z toho dnes nelze zopakovat. Naopak, Rusko by mohlo vyprovokovat Západ k závodům ve zbrojení, které by tentokrát pro změnu vyhrálo samo.

Realistický závěr je jediný. Evropská unie by měla omezit své vlastní imperiální choutky, které sama vyčítá Rusku. Ukrajina je nad její síly. Chápu, že mnozí Ukrajinci se těší na volný pohyb po Evropské unii a na dotace. Možná se cítí být i kulturně bližší Evropě než Rusku. Jenže smůla. Evropa nemá dost peněz ani na dotace, které by ukrajinskému zemědělství náležely podle dosavadních zvyklostí EU. Nehledě na obrovský rozsah dotací strukturálních. Kdyby EU měla přijmout Ukrajinu, byť jen jakožto asociovaného a nikoli plného člena, přesáhla by tím hranice svých možností.

Kromě toho lze pozorovat, že předčasné přijímání některých méně vyspělých zemí budí silné odstředivé tendence v bohatších zemích s velkorysým sociálním systémem. Británie je nejlepší příklad. Britové nemají námitky proti Čechům nebo Slovákům (je jich relativně málo a většina z nich hladce zapadne do britské společnosti), smířili se s Poláky (je jich sice hodně, ale pracují a nedělají problémy), smířili se i s Rusy (alespoň mají peníze), ale těžko se smiřují s příchodem Rumunů a Bulharů. Těch sice nestihlo přijít zatím tolik, ale již se rozkřiklo, jak nesmírně velkorysý je britský sociální systém.

Evropská integrace zkrátka bude muset mít nějaké hranice. Jinak jako první vystoupí Británie. Následovat bude úplný rozklad. A navzdory veškeré kritice, Evropská unie zaručující volný pohyb osob, zboží a kapitálu je velká hodnota. Hodnota, která bohužel nemůže být pro každého.

Chápu, že Ukrajinci si mohou připadat ukřivděni. Dějiny nejsou spravedlivé. Ani zeměpis. Smiřme se s tím.

Zdroj: Pavel Kohout | Nová ústava