Ruský medvěd se zjevně pomalu rozkoukává. Pořádně dlouho mu trvalo, než se probral z letargie, než mu došlo, že ty další a další sankce nejsou jen nevinnou formou euroatlantického šprýmování. Včera už výhružné máchnul mohutnou tlapou. Tolik zatím o „úspěšně“ započatém vydírání, o hloupých, masochistických hospodářských sankcích, v kterých, jak se zatím ukazuje, Rusko vůbec nemusí hrát druhé housle. Velmi se obávám, že tahle hazardní hra, v počátku rozehraná stále zoufalejším Obamou, za trapné asistence představitelů EU, už jaksi z podstaty nemůže skončit dobře.

Černý diktátor z Bílého domu

Pořád se mi v těchto souvislostech vybavuje titulek starého, mizerného italského filmu – Jestli se rozzlobíme, budeme zlí! Jestliže se podaří toho ruského medvěda opravdu rozběsnit, až začne v afektu zavírat plynové, naftové kohouty, to bude teprve rodeo, měnící se postupně v zoufalý kvikot Evropanů!

Nepatřím k chytrolínům, ani k přizdisráčům, vždy náchylných sklonit se před hrubou silou, ochotně kapitulovat. Jenže, aby se usedlejší člověk pustil do nějaké rvačky, už jaksi potřebuje slušnou motivaci a nikoliv jen tu haldu prázdných keců.

Starému antikomunistovi netřeba připomínat, že rodnému kágebákovi Putinovi není co věřit, že si o něm nelze dělat iluze. Ale to, jak trapně v stávající krizi argumentují, jednají USA a EU, mi zní naprosto hloupě, falešně, teatrálně – bolševicky!

Pánové, soudruzi, v tom lepším případě tady momentálně platí – Jeden za osmnáct, druhý bez dvou za dvacet!

Zdroj: Blog autora