Ač se říká „nevstoupíš dvakrát do též řeky“, prezident Obama si včera minimálně podruhé smočil palec, když dal pokyn k leteckému bombardování pozic islamistů u Irbílu. To jasně ukazuje, že situace v Iráku je kritická. Kurdové zřejmě nedokážou bez podpory islamisty zadržet, o vládních silách raději nehovořím. Jenže pár náletů dokáže sotva situaci nějak výrazně změnit, ovšem Obama nasazení pozemních sil opět vyloučil. A otázkou je, jestli by to stejně vůbec k něčemu bylo…

Terorista Hussein Obama

Co se týče islamistů tak – v nadsázce řečeno – „škoda bomby, která padne vedle“, ale bohužel tu Američani hasí požár, který sami založili. Svržení Saddáma nevyústilo v mír a demokracii, ale v krvavé sektářské násilí, které ještě zesílilo poté, co to Američani definitivně vzdali a z Iráku odešli. Další polínka pak přidali vyzbrojováním ISILu proti Asadovi, kteřížto bojovníci se posléze vesele přelili k sousedům. A jak se bohužel ukázalo, investice do irácké armády měly minimální návratnost.

Jak z toho ven? Báječní muži na létajících strojích sice můžou vojákům IS ostřelování Kurdů znepříjemnit, ale sami je neporazí. Museli by do nich bušit jak hluší do vrat na celé frontě, aby to mělo nějaký efekt. Vyslat pozemní jednotky by bylo ohromně drahé a politicky silně nepopulární. Američani by sice IS vojensky asi snadno porazili, ale islamisté by se vrátili ke své guerillové taktice, kterou praktikovali dřív. Amerika by po sebevražedných útocích opět počítala mrtvé vojáky a Irák civilisty.

I kdyby se Američanům podařilo dosáhnout v zemi jakés takés stability, vydržela by maximálně do jejich nevyhnutelného odchodu. Pokud se iráckou armádu nepodařilo dostat do kondice napoprvé, nepovede se to nejspíš ani napodruhé. Demokracie v zemi zůstane stejně zárodečná jako předtím a sunnité nebudou ochotni chránit šíity a Kurdy. A vice versa. Přežití země by mohla zajistit jen silná centrální vláda s vlastní bojeschopnou armádou. Ve světle současného vývoje to zní spíš jako špatný vtip.

A aby toho nebylo dost, četl jsem zprávu, že se IS zmocnilo největší irácké přehrady. V nejčernějším scénáři mohou zatopit „nepřátelská města“ v okolí. Nevím, jestli mají něco takového skutečně v úmyslu. Ale od lidí, kteří se po náletech nechali slyšet, že už se těší za Alláhem do ráje, se můžeme nadít čehokoliv. Opravdu bych nechtěl být na místě Obamy a jeho strategických poradců. Zatím to nevypadá, že by situace měla nějaké snadno proveditelné řešení.

Jistý jsem si ale jedním – že v porovnání s děním v Iráku bude momentální konflikt v Gaze vypadat jako pouhá hospodská rvačka…

Zdroj: Blog autora