Politický turista první třídy Martin Bursík napsal otevřený dopis premiéru Sobotkovi, v němž se spojil s Lubošem Dobrovským, bývalým ministrem obrany a velvyslancem v Moskvě, Michaelem Kocábem a Jaromírem Štětinou. Žádali co nejtvrdší sankce proti Rusku, jak ekonomické, tak politické. Jak to prý popsal kdysi Václav Havel, stejně jako „humanitární bombardování“; největší problém Ruska je, že neví, kde má hranice. Chtěli sankce, teď pláčou nad výdělkem českých dopadů..

tragičtí havloidi

Argumentovali tím, že Československo má tu zkušenost s okupací z roku 1968. Žili pod okupací, ví co to je. Imperiálnímu charakteru putinovského Ruska prý dobře rozumí, protože ho zažívali pod Sovětským svazem. Nic však o tom, že v roce 1968 existoval SSSR, Putinovi ale bylo šestnáct roků a okupaci šéfoval Brežněv. Kecy, jeho kámoš Schwarzenberg souhlasil s bombardováním Bělehradu NATO kvůli humanitární krizi tamních Albánců, ale o tom, že Ukrajina bombarduje vlastní občany a statisíce jich prchly do Ruska, ani slovo.

Kdysi jsem absolvoval mnohokrát akci „Sto jarních kilometrů“ a byl jsem vzorný turista, nemám ale šanci se srovnávat s politickým putováním Bursíka, který prošel tolik politických funkcí, že jsou proti němu žabaři všechna prasata, co je daňový poplatník neodtrhne od koryta, ani kdyby mlaskala o sto šest. Proč by to také dělal, když má za sebou už tolik dřiny. Vystudoval za totality za hydrologa, pak založil v Praze 4 OF a Očekávané Funkce se dostavily poté, co absolvoval stáž v americkém Kongresu. A to už přišel jeho první politický post; stal se poslancem ČNR a místopředsedou strany Svobodní demokraté. V komunálních volbách kandidoval do pražského zastupitelstva jako volební lídr Unie pro Prahu, s touhou stát se pražským primátorem.

Nevyšlo to, tak vstoupil do KDU-ČSL, po několika letech se mu zalíbilo stát se předsedou Strany zelených a ve dvou vládách (Tošovského a Topolánkově) byl ministrem pro životní prostředí. V březnu 2009 vláda Mirka Topolánka padla poté, co ji byla vyslovena nedůvěra sněmovnou (i za účasti několika bývalých poslankyň zvolených za Stranu zelených). Martin Bursík pak setrval coby ministr v demisi na svých vládních postech do 8. května 2009 mj. jako ministr školství. Krátce po vystoupení ze Strany zelených založil LES – Liberální ekologickou stranu a stal se jejím předsedou. Letos neuspěl ve volbách do Evropského parlamentu a na podzim 2014 bude kandidovat do senátu ČR za TOP 09; pokud bude zvolen senátorem, nebude se už ucházet o funkci předsedy své strany LES a bude pracovat pro TOP 09… Nadále přednáší na University of New York in Prague…

A tam představuje svoji ideu, kterou se naučil během stáže v Kongresu USA: „Evropa by měla připravit a hned začít realizovat plán, jak se v co nejkratší době od energetické závislosti na Rusku odpoutat. Je to záležitost strategická a podle mého jde o nejefektivnější sankci, kterou je možné vůči totalitnímu putinovskému režimu použít. Ekonomický tlak povede k politické změně…“ říká tvrdě, aniž by se snažil sám sobě přiznat, že bez ruské ropy a plynu by se Česko stalo jen prvobytně pospolnou společností. Jako by nevěděl, jak se na Ukrajině kradl ve velkém ruský plyn, jak za to bručela Tymošenková, co možná na rozdíl od Kateřiny Jacques alespoň ví, co je to biomasa.

Ty, kdo obviňují Evropskou unii, že udělala chybu, když začala jednat s Ukrajinou o přístupové smlouvě a ohrozila tak zájmy Ruska, označil bývalý vicepremiér a exministr životního prostředí Martin Bursík za pátou kolonu Putina. „To je podle mne rétorika lidí, kteří jsou nějakým způsobem propojeni nebo napojeni na Ruskou federaci, nebo je tam ještě nějaký sentiment z minulosti,“ uvedl Bursík. „Vyžeňme ruské firmy, skončeme s ruským plynem…“

Zřejmě si asi sedí na uších, nebo jen dělá, že neví; on i západní politici se svými zlostnými sankcemi tak „ostrouhají mrkvičku“. Podpisem dohody o masivních dodávkách ruského plynu Číně se totiž jejich časté pohrůžky energetickým bojkotem Ruska, který by měl být citelným obchodním trestem za politiku Kremlu v ukrajinské krizi, změní jen v další prázdná slova. Vladimír Putin s čínským prezidentem Si Ťin-pchingem podepsali v Šanghaji na třicet dohod. Rekord. A rovněž uzavřeli kontrakt na 38 miliard kubických metrů plynu na 30 let.

Bursík ještě ovládá praktickou i zkušeností, jak šestkrát vydírat vládní koalice, že odstoupí, když… Nikdy neodstoupil, tak ho museli vyhodit, jako kdysi dávno české konšele, co z radnice spadli naštěstí jen do hnijící biomasy… A přitom Praha nadšením překypovala; na ustavujícím sněmu Liberálně ekologické strany LES se to jen hemžilo známými tvářemi. “Jestli má někdy přijít chvíle, kdy se ti vláda lide navrátí, tak je to teď,” řekla herečka Holubová o nové straně, do níž se rozhodla vstoupit. Jak to vše dopadlo posraným nahoru, to už víme. Několikrát jsem byl v kyjevských demonstracích proti atomové elektrárně Černobyl, ale nikoho s Bursíkovy partičky jsem tam nepotkal. Asi byli zrovna v Japonsku; řekněme tomu návrat velkého blondýna s černou botou, aneb Martina Bursíka, čaroděje dobroděje s emisními povolenkami.

Kjótský protokol byl odjakživa Mekkou ekologů; globální zásada byla jasná – všichni musí snižovat emise a ti, kdo je sníží nejvíc, dostanou emisní povolenky, splatné těmi, kteří mají emise nad limit. Jde prostě o splnění kvantitativních redukčních emisních cílů smluvních států… My emise snižujeme a vyděláváme na tom tím, že prodáme třeba Japonsku 40 milionů tun oxidu uhličitého v podobě emisních povolenek, čímž země vycházejícího slunce, aniž by svůj snižovací závazek splnila, získá “povolení” dál emise produkovat ve stejném množství.

Prostě si za deset miliard vykoupí své špinavé svědomí. Něco jako globální očistec. Zhřešils, zaplať odpustky a vše je odpuštěno. Hřeš si klidně dál. My střed Evropy zbavíme sice jen části emisí, ale nad Japonskem jich zásluhou naší “eko-dolarové uvědomělosti” zase přibude a planeta Země se dál bude otáčet i nadále ve stejném neměnném obalu škodlivých emisí. Vskutku úžasné, globální ekologii a fotovoltaice oddané Bursíkovo srdce, které právě tlouklo pro EU, jež si musí zajistit energetickou nezávislost!

Co však následovalo dále, byla zelená fantasmagorie, kterou si přinesl do právě vzniklého LESa. Česko se dle něj stane fotovoltaickou supermocností a nikomu nedocvalo, že výkupní cena za sluneční kWh bude podstatně dražší, než kWh vyráběná v našich uhelných či jaderných elektrárnách. Fotovoltaika se přesto v Česku rozvinula tak, že nás to ročně stojí bratru plus mínus o 35 miliard korun víc a každá rodina přidá ročně za elektřinu navíc tři tisíce. A soudům se zadírají převody od uvalování žalob a obvinění. Celkový neoprávněný majetkový prospěch má totiž podle Energetického regulačního úřadu činit 162 miliard korun. Čeští daňoví poplatníci mohou zaplatit kvůli špatně nastavenému systému podpory elektřiny ze solárních zdrojů až bilion korun.

Kam se hrabe mých turistických „sto jarních kilometrů“ na Bursíkovy turisticko-politické kšefty, které dopadly stejně pofiderně jako jeho byznys s dědictvím domu; díky majetku po předcích, rovněž něco mu káplo z fotovoltaiky, je ovšem Martin Bursík momentálně nejbohatším šéfem politické strany… Čiň se a bude ti dáno…

Inu, jak řekl velký blondýn o exposlankyni Zubové: „Ona ta kráva nás už ani neumí oslovit. To je neuvěřitelný. Donutíme ji ke spolupráci – silou, Kaťuško. Políbení, Martin.“

Zdroj: Blog autora