Kdyby Babiš vedl firmu jako stát tak v takovém případě se obávám, že by velice rychle jím řízená firma zkrachovala a zanikla. Když Andrej Babiš vstupoval do politiky, prohlásil, že nebude jako politici, což je samo o sobě krásným protimluvem. Samotným vstupem do politiky se stal politikem ať chce, či nechce. Je tedy úsměvné, když po půl roce ve funkci ministra financí se stále označuje za nepolitika.

„No ty koky“

V mezidobí proběhl na Slovensku soud, který vynesl nepravomocný rozsudek, že nejsou důkazy, že Andrej Babiš byl vědomým agentem StB. Podle soudu tedy stačilo skartovat list s vázacím aktem a rázem se z téměř jistého spolupracovníka StB, který donášel na jiné lidi stal Nebureš.

Tento pán, který, nutno přiznat, svou češtinu hodně zlepšil vstoupil do politiky se svým podnikatelským projektem Ano. Další heslo, že bude líp, platí. Povětšinou ale jen pro další a další lidi z Agrofertu, kteří jsou dosazováni na různé posty.

Psal jsem to už před volbami a dnes se to projevuje v plné nahotě. V případě Ano došlo k naprosto nežádoucímu propojení byznysu s politikou. Přišla částečná berlusconizace. Netvrdím, že dříve politici neměli vazby na různé firmy, čímž se de facto stali lidmi zastupujícími zájmy té které společnosti.

V případě Agrofertu ale jde o to, že téměř zcela ovládl jednu politickou sílu. Dříve se o něco podobného pokusil Vít Bárta se svou firmou ABL, ale proti Andreji Babišovi to byl jen příštipkář. Politické strany jsou naplněny lidmi, které spojuje idea a mají vazby na různé firmy.

U Ano je toto hnutí naplněno lidmi, které nespojuje žádná idea, ale kteří jsou spjati s Babišovým Agrofertem a je zcela jedno, že se Andrej Babiš demonstrativně vzdal vedení holdingu, když jako majitel může do běhu svého impéria dále zasahovat.

Andrej Babiš před volbami prohlásil, že chce stát řídit jako firmu. Co na tom, že mnozí lidé poukazovali na to, že to je nesmysl. Firma se nemusí starat o děti, nezaměstnané nebo seniory. Firma má jediný cíl, dosáhnout zisku, a proto se snaží získat co nejvíce muziky za co nejméně peněz. To je zcela legitimní.

Stát ale tímto způsobem fungovat nemůže. Nelze jen tak škrtnout nějaké výdaje, nelze se zbavit lidí, kteří státu (firmě) nic nepřináší. Měl-li Andrej Babiš na mysli, že ministerstva a státní podniky začnou fungovat jako soukromé firmy, tak ani to se mu naprosto jednoznačně nedaří a ani podařit nemůže.

Vezměme si pár posledních příkladů. Pár hodin po skončení karlovarského filmového festivalu byl odvolán ředitel státního hotelu Thermal. Tento člověk hotel řídil se ziskem. Možná se někomu může zdát zisk malý, ale nesmí se zapomínat, že zároveň bylo investováno do rekonstrukce a vylepšení hotelu bez toho, aniž by hotel prodělával.

Jedinou vadou na odvolaném řediteli Thermalu může být snad jen to, že jde o bývalého hejtmana za ODS. Pokud ale tento člověk dokázal řídit hotel tak, že i přes investice prosperoval, tak je na odvolání cosi prapodivného. Může za tím být i zavilá animozita Babiše vůči ODS.

Místo Josefa Pavla byl Babišem dosazen Daniel Křováček, který byl vyhozen z postu šéfa soukromého hotelu Čajkovskij a který proslul svou neschopností a vozením se po personálu. Zároveň byl dosazen do dozorčí rady poslanec za Ano (není to náhodou skoro to samé jako trafiky pro exposlance za ODS, kteří skončili kvůli domnělé korupci ve vazbě?).

Ten záhy odstoupil, protože se zvedla vlna nevole. Nové vedení vydrželo hotelu Thermal sotva týden. A jak Andrej Babiš odůvodnil svůj krok? „Poté, co jsem se dozvěděl informace o některých členech vedení hotelu Thermal, jsem začal neprodleně jednat a prověřovat situaci. Po zvážení všech skutečností jsem se rozhodl pro výměnu představenstva a odvolání generálního ředitele.“

K tomu se zmínil o tom, že tito lidé mu byli kýmsi doporučeni a on jednoduše dal na rady jiných a jmenoval na post šéfa hotelu Thermal člověka, aniž by o něm měl jakékoli informace. Kdyby toto dělal ve své firmě, tak by asi těžko jeho Agrofert mohl přežít.

Další příklad je ve vedení pražské kandidátky. Předsednictvo pražské buňky schválilo jako svou vůdčí osobnost do voleb podnikatelku Schopperovou. Vcelku neznámá podnikatelka má přímé vazby na Andreje Babiše. Jednak se zná s Babišovou manželkou a jednak její manžel vedl českou větev Kauflandua s Babišovým Agrofertem úzce spolupracoval. Takže taková malá domů, řeklo by se.

Poté, co se objevily kritiky, že lepší by bylo, pokud by pražskou kandidátku Agrofertu, pardon, Ano vedla bývalá ředitelka české pobočky TI Krnáčová, došlo k bleskové výměně. Schopperová odstoupila (údajně z osobních důvodů) a ze třetího místa na post jedničky se posunula právě Krnáčová. Populismus v přímém přenosu. I Schopperová vydržela necelý týden.

Firma se opravdu nedá řídit tak, že je na post jmenován člověk jen na doporučení nějakých známých či že se lidé na vrcholu mění jen podle přání veřejnosti častěji než svatí na orloji. Je to smutné a zároveň alarmující. Ano není politickou stranou, která by měla nějakou ideu, ale jen projektem rozmařilého miliardáře, který z dlouhé chvíle šel dělat politiku ve prospěch svého impéria.

Rošády tím ale nekončí. Tanečky okolo zlínských primátorek nasvědčují, že Ano není vůbec demokratické. Ve Zlíně probehly dvoje primátorky a ani v jedněch nynější jednička nebyla zvolena na první post. Na ten se dostala až po schválení Babišem.

Politika nemůže fungovat jako firma, kde má jeden člověk právo vše řídit a hýbat s lidmi jak se mu zamane. Ve firmě funguje určitý styl diktátorství. Šéf rozhodne, a to platí. V politice je vše založeno na hlasování, nikoli na mocenských ambicích jednoho člověka, který považuje demokracii za zbytečnou a škodlivou.

Zdroj: Blog autora