Samozřejmě je tím myšlena Východní Ukrajina nebo také „státy“ či útvary sdružené ve svazku, který je často nazýván Novoruskem. Problém a vlastně neřešitelný problém vojenského řešení této vnitroukrajinské krize spočívá v tom, že není problém separatisty porazit, ale je problém porazit je bez masakru civilního obyvatelstva. Je to v podstatě kvadratura kruhu, pro kterou Kyjev nemá žádné odpovídající řešení. Buď těžkými zbraněmi, letectvem, dělostřelectvem, tanky a podobně nezaútočí a pak se mu separatisté budou vysmívat nebo zaútočí a nastane humanitární katastrofa.

Jiří Hermánek – Bloger

A kam jinam pro řešení než k Václavu Havlovi. On své zásady vysvětlil dne 29.4.1999, tedy skoro přesně před patnácti lety v rozhovoru pro francouzský list Le Monde a nám nezbývá než z této studnice zábavy a poučení citovat: „Domnívám se, že během zásahu NATO v Kosovu existuje jeden činitel, o kterém nikdo nemůže pochybovat: nálety, bomby, nejsou vyvolány hmotným zájmem. Jejich povaha je výlučně humanitární: to, co je zde ve hře, jsou principy, lidská práva, jimž je dána taková priorita, která překračuje i státní suverenitu. A to poskytuje útoku na Jugoslávskou federaci legitimitu i bez mandátu Spojených národů.“

A teď nezbývá nic jiného, než ctěnému publiku vysvětlit, že současná situace na Ukrajině je něco zcela jiného než tehdejší situace ve zbytku Jugoslávie a Kosovu zvlášť.

To já tak zdatným demagogem nejsem, ale po dlouholetém sledování zdejšího diskusního fóra si myslím, že pro mnohé zdejší borce to bude vysloveně brnkačka.

Nechci přímo jmenovat, ale každý si ta jména hned vybaví. Vždyť je to zde malý rybníček.

A vlastně, já jsem ještě dnes ráno přemýšlel nad naprosto jiným titulkem a také jiným obsahem dnešního článku. Ten titulek měl znít:

Na naši idiotskou akci odpověděl Putin efektivní protiakcí

A myslím, že v tom je hodně pravdy. Celá ta „naše“ ukrajinská anabáze je založena na jednom jediném a naprosto chybném předpokladu, že kdo je pánem v Kyjevě, je pánem na celé širé Ukrajině.

Ale to samozřejmě není pravda. To neplatilo ani pro malé Československo. Přičemž lze s jistotou říci, že tehdejší rozpory mezi Čechy a Slováky byly daleko, daleko méně dramatické a drastické než jsou ty dlouholeté rozpory mezi Západem a Východem Ukrajiny.

Demokracie není v tom, že se někdo zmocní vlády a silné menšině nebo dokonce geograficky vzdálené většině vnutí svou vůli. Nefungovalo to v Československu a nefunguje to ani na Ukrajině.

Za naprosto směšné až absurdní považuji pak tvrzení, že někdo musel samopaly nutit většinové ruské obyvatelstvo Krymu k opuštění „demokratické, mlékem a strdím oplývající a prosperující Ukrajiny“.

Pokud byly použity ruční zbraně, a ony skutečně použity byly, pak pouze a jedině v nátlakových akcích majdanistů a nyní samozřejmě i v bojích na Východní Ukrajině.

A idiotské bylo nejen naše rozhodnutí „získat Ukrajinu“ tímto unfair způsobem, ale idiotské je i naše pokračování v této zběsilé a lživé akci.

A Rusko, v čele s Putinem, to nám odpovědělo opravdu efektivně a (zatím také) bez použití vojenské síly. Samozřejmě, že Putin by musel být hlupákem na kvadrát, kdyby nepomohl svým krajanům na Krymu. Tam také byla ta touha spojit se, skutečně vzájemná.

A ani v otázce sankcí se ruský prezident neprojevil jako amatér. Zatímco v Rusku málokdo tuší a málokoho zajímá, kdo či co je vlastně pod sankcemi euroamerické pravdolásky, tak zde to již necelý týden po vyhlášení ruské potravinářské odvety vře silnou nespokojeností hlavně firem, ale i jejich zaměstnanců.

A zatímco Winston Churchill kdysi, v roce 1938 po uzavření Mnichovské dohody, jasnozřivě prohlásil na adresu britských a francouzských politiků „Mohli jste si vybrat mezi hanbou a válkou. Zvolili jste hanbu a budete mít válku.“

Tak my jsme celou tu akci rovnou začali hanebným majdanským spiknutím, které dodnes a to zcela iracionálně, podporujeme. A tím „my“, myslím naše politiky. Ti nám „demokraticky“ nedali na výběr, kterou cestou se dát.

Zdroj: Blog autora