Podrobnosti  plánovaného výkupu vepřína v Letech u Písku, který stojí na místě někdejšího pracovního  tábora, řešil ministr pro lidská práva Jan Chvojka s ministrem  resortu kultury Danielem Hermanem.

"Dohodli jsme se, že se dohodneme. Zástupci firmy Agpi do dneška nebyli podle mého názoru úplně na sto procent přesvědčeni o tom, že ten velkovepřín chtějí prodat. Co jsem dneska pochopil, tak ho prodat chtějí a už nám zbývá jenom jedna maličkost – dohodnout se na ceně," řekl ministr Jan Chvojka v pořadu 90' ČT24.

Chvojka věří, že se podaří věc uzavřít ještě do říjnových voleb. "Je to otázka příštích týdnů, kdy se dostaneme k řešení. Nevidím důvod, proč by jednání mělo zkrachovat," potvrdil ve stejném pořadu  i ministr kultury Daniel Herman (KDU-ČSL).

"Dobrým směrem to jde, ale konkrétní informace, myslím nabídka, zatím nepadla. Ta doba se blíží, kdy dojde k předložení nějaké nabídky, alespoň podle vyjádření obou ministrů,“ řekl v přímém přenosu Jan Čech, ředitel firmy Agpi, které vepřín patří. Společnost už dříve uvedla, že letos je poslední rok, kdy je ochotna vyjednávat.

Vláda chce vepřín odkoupit a následně ho zbourat. Ministerstvo kultury nechalo vypracovat posudek o hodnotě pozemků, budov a vybavení. Cenu nezveřejnilo, spekuluje se o několika stovkách milionů.

Proti zbourání vepřína se na konci června vyslovil prezident Miloš Zeman, protože by to podle něj znamenalo ztráty pro státní rozpočet.

Bourat v Letech prosperující podnik by byla národohospodářská ztráta

Česko už dříve kvůli vepřínu kritizovala řada domácích i mezinárodních institucí, jejichž počet členů a jejich financování nebylo v souvislostí s těmito protesty nikde zveřejněna.

Víme, kdo vůbec usiluje o to, aby se zboural vepřín v Letech?
 
Tábor Lety začal fungovat v roce 1940 formálně jako kárný pracovní a určený byl pro osoby, které se – dobovým slovníkem – štítili práce. Romové tvořili necelých deset procent vězňů, dále šlo o tuláky nebo bezdomovce.

Změna nastala v roce 1942, kdy Lety změnily jeho určení na sběrný tábor (židovským ekvivalentem sběrného tábora byl na českém území Terezín). Od srpna 1942 se hovoří o cikánském táboře určeném pro „potírání cikánského zlořádu“. Dozor zde po celou dobu nevykonávali nacisté, ale dozorci z řad českého četnictva.

Do května 1943 táborem prošlo 1308 Romů. Z nich  327 včetně v táboře narozených nevluvňat v něm zahynulo na následky epidemie, na kterou zemřeli i četníci, kteří zde působili jako dozorci. Ostatní  byli  převezeni  do Osvětimi.  V době existence tábora v něm podle vědeckých prací historiků  nikdo nebyl zastřelen a to ani na útěku, jako se to dělo v zajateckých táborech. 
 

(ps, Prvnizpravy.cz, obrázek z katastrální mapy)