Žijeme v legračním světě. Leckdo by asi řekl, že nám „vládnou“ a řídí nás volení politici. Nebo nejnovější vědecké poznatky. Nebo případně cosi jako „názor lidu“, ať už prosazovaný v referendech, nebo v revolucích na ulicích. Já mám ale spíš pocit, že nám vládnou šéfové PR agentur. To oni nám překládají hodnocení světa. Když řeknou, že černá je bílá, bílá se přejmenuje a začne se označovat za černou. Mediální mašinérie pracuje dokonale. Tak dokonale, že v konečném důsledku řídí celou ekonomiku.

Markéta Šichtařová – Ekonomka

Příklad? Tak třeba nedávná intervence ČNB. Vzpomínáte? Média se loni v listopadu s vervou pustila do ČNB. Cupovala ji na kousky za to, že po její intervenci se zdraží. Všude se daly dočíst seznamy, co všechno zdraží. A zdražilo? Ano, řada věcí zdražila. A taky řada věcí zlevnila. A v konečném důsledku nějakého tři čtvrtě roku po intervenci překvapivě máme inflaci na 0,5 %. Jinými slovy, inflace je skoro nulová! Strach ze zdražování, tedy strach z inflace, byl zbytečný – statistika to zcela jasně dokazuje. Tohle prosím nemá být žádná obhajoba intervence, Šichtařová tehdy ČNB kritizovala a dnes, s odstupem času, to vidím stejně, intervence byla nešťastná. Jenomže moje kritika vždy byla založena nikoliv na strachu z inflace, tedy ze zdražování, ale strefovala se do špatné komunikace ČNB s veřejností, která podle mého mínění nadělala nakonec víc škody než užitku. Takže zopakujme si to: V listopadu jsme tu měli hysterii, že „se bude zdražovat“.

A teď střih v čase. Rusko zavedlo proti Evropě odvetné sankce. Ihned se začalo tvrdit, jaký bude kvůli ruským sankcím na trhu přebytek potravin. A že nás čeká strmý pád cen. Média a pod jejich vlivem veřejnost se dnes bojí zlevnění potravin. Jinými slovy: Dnes tu máme hysterii, že „se bude zlevňovat“.

Strach spotřebitelů ze zdražování byl vcelku pochopitelný. Ale vyvolat strach spotřebitelů ze zlevňování…? Tomu tedy vskutku říkám husarský píárový kousek.

Jen tak mimochodem, stejně jako v případě intervence a „zdražování“, ani tentokrát to v případě sankcí a „zlevňování“ nevidím tak horké (a to bez ohledu na to, jestli změna cen je či není důvodem k otrávenosti). Trh si najde svou cestu. Jen to nebude okamžitě. Tak třeba umím si představit, že ruští obchodníci budou potřebovat kvalitní ovoce. Evropští obchodníci jej zase budou potřebovat prodat. Tomu sice brání ruské vedení, které chce, aby Rusové nakupovali v jižní Americe, ale to je zjevně ekonomický nesmysl. Tak co třeba vyvézt polská jablka do Číny a následně teď už čínská jablka s jinými samolepkami vyvézt do Ruska? Cest je zkrátka víc. Bude to komplikovanější, bude to dražší, ale trh nakonec vykoumá nějakou pro všechny schůdnou cestu.

Jádrem pudla ale je, že v chápání veřejnosti ovlivňované dokonalým píárkem organizovaných lobbyistických skupin zdražení kvůli ČNB bylo špatně, zlevnění je také špatně. Špatně je vše. Důvod nadávat se vždy najde.

Média samozřejmě po nabídnutých negativistických píárových konstrukcích ráda skočí, protože strach a pocit vlastního ohrožení se prodávají lépe než klid. A tak se permanentně vytváří nějaké strachy. Lidé je chtějí. Najdete po 22:00 v televizi film, kde by se nestřílelo, nevraždilo a netekla krev? Horko těžko. Ale vraždy a všudypřítomná krev nejsou běžný život. Kolik z nás kdy drželo pistoli? To jen naše preference coby veřejnosti jsou vychýleny jednostranně. Analogicky to, že nám, spotřebitelům, zlevní potraviny, není špatná zpráva, a přesto nám je předložena tak, že se jí bojíme.

Pozor, nechci rozhodně tvrdit, že sankce jsou užitečné. Hospodářské sankce vždy ekonomicky vzato ubližují oběma stranám. Jen tvrdím, že je neposuzujeme racionálně, že znovu přeháníme.

Takže nakonec většina neorganizovaných lidí, kteří se neustále něčeho bojí, je v našem světě ovládána organizovanou menšinou lidí, kteří neorganizované většině profesionálně překládají správný mix zpráv, který strach podporuje. Jednou jsou ti organizovaní politici, jindy zemědělci, potřetí průmyslníci, počtvrté lékaři… a tak dál a dál. A ti všichni profesionálně vytváří pseudokauzy.

A my, společnost, se chytáme na udici, stresujeme se z těch Potěmkinových vesnic a papáme antidepresiva: Od roku 2000 jejich spotřeba prý vzrostla pětkrát…

Zdroj: Blog autorky