Sociální demokracie stojí za problémem Bakalovy lumpárny, kdy nájemníkům nasliboval modré z nebe s porozuměním Bohuslava Sobotky. Stejná strana se teď bere za to, že k podobnému případu nesmí dojít na pražském sídlišti Písnice. Stejně velký hráč jako Bakala je v tomto punktu ČEZ. Písničtí se bojí, že skončí na ulici. A to, že se tak stát nesmí, hřímá Lubomír Zaorálek ze stejné partaje, které na Ostravsku nemohou přijít na jméno. Co si z toho nakonec vzít? Hledá se předvolební téma, ke kterému se aspoň nějaký volič upne. Byty, to je bolístko, ne-li bolák! Tak s chutí do toho a mnohomluvný lídr Zaorálek na nějaké to slovo o nápravě křivd rozhodně nekouká. Ostatně to dělali politici vždycky. Jen nikdy za to nenesli odpovědnost a dosavadní ministr zahraničí to dozajista stále dobře ví.

Přitažlivá témata byla vždy velkým problémem i velmi úspěšných politických stran. Jako onehdá Občanští demokraté. Dokázali jsme, že to dokážeme, zněl jejich ústřední slogan devadesátých let minulého století. Jeden se musel na chvilku zamyslet, co ODS chce dokázat, když musel i přemýšlet nad tím, co tato partaj dokázala. Doba Bémů, Jančíků, Topolánků a jiných šibalů posléze předvedla totální morální devastaci, kdy se politika zcela nezakrytě už představovala jen jako byznys. Kdyby jen to – okázalost regionálních lotrů, předvádějících se před kamerami naditými peněženkami, byl už jen výsměch těm, kteří stáli opodál. Vyprázdněnost počátečních ideí musela zákonitě brzy nastat a dál už ODS neměla co nabídnout. Zejména po napáchaných aférách už pak ani nikoho nezajímala.

Podzimní volby se nebudou lišit od jiných, byť si veřejnost zpravidla namlouvá opak. Nálada obyvatelstva není a dozajista ani nebude v revoluční podobě. Není proč – vysoké preference Andreje Babiše a jeho hnutí nevychýlí nálady nikam, kde by se musel cítit ohrožen. Ti, kteří proti němu brojí, nepředstavují svým počtem bezprostřední nebezpečí.  Ostatní elektorát se rozdrobí mezi jiné strany s dvou či třícifernou podobou. Kdo si pozorně všímá, o čem politici v poslední době hovoří, pak jejich názory nejsou předvolební agitací či přímo tahákem. Žádný totiž nemají. Jsou na politickém kolbišti už příliš dlouho, než aby jiný a zase o něco zajímavější vymysleli. Hledají jako by především sami sebe, dezorientovaní sami ze sebe. Spojují se a rozdělují v hnutí mysli, že právě tak to teď bude nejlepší.

Ukazuje se, že není a slepá ulička je zase o něco delší a tmavší. Podzim opět rozhodne o buducnosti země, směřování politiky a nové netušené situace. Jen bohužel nerozhodne o tom, zda jsme si z minulosti vzali ponaučení. Nejen politik, ale i volič je totiž nepoučitelný. Proto volí stále stejné tváře a případně novější týpky, kteří svou bezprotředností dovedou vlézt pod kůži. Nikoliv nějakým předvolebním tématem, ale svým prostým kouzlem osobnosti. Z toho i kariérní politik musí zpozornět. A co udělá? Zoufale tvoří zoufalá témata aspoň o hezkém bydlení. Netřeba snad ani dodávat, že o jejich bejvák se samozřejmě nejedná. A tak volební říjen budiž předem pochválen.