Jako velvyslanec samozřejmě, tak velkou světomoc zase mít nebude. Sedmašedesátník s šedinami. To by se mohlo líbit oproti jeho předchůdci, čupr chlapíkovi jménem Andrew Shapiro. Byl o hodně mladší, neprošedivělý a docela u nás zlobil. Jenomže pověřovací listiny se dávají do ruky hlavě hostitelského státu. Tedy Miloši Zemanovi, který na původní představu velvyslance USA v podobě Ivany Zelníčkové, bejvalky to Donalda Trumpa, může dočista zapomenout. I když, pravda, jistý náznak toho, že by to asi ani nebyla dobrá volba, předstřelil Miloš Zeman sám. Práce by to pro tuto někdejší dámu lyžařských svahů, se kterou se setkal, prý byla zřejmě velmi náročná. Tak by to řekl vychovaný diplomat. Nevychovaně nechť si intelektuální vyspělost této dámy dosadí každý po svém.

Schopnost běžného občana vyjmenovat všechny velvyslance v ČR se pravděpodobně v tu ránu změní na molekulu ničeho. Proč by si je taky měl pamatovat, ne-li brát na zřetel? Samozřejmě nemusí, tudíž ani brát na vědomí. Kdyby například ambasador Polska nebo nějakého afrického státu postříkal vodou svého zahradníka, nikdo by o to nejevil zájem, ani kdyby zahradník už upadal do mdlob. Nemaj blbnout, kluci pitomí, zaznělo by v éteru a dál ticho po pěšině. Protože Polsko i ten nějaký africký stát do našeho podvědomí nijak nezasahuje.

V popředí zájmu jsou vždy velmoci a jejich lídři. Že jsou někdy i pěkní sígři, to už pozornost budí velkou. A s nimi i jejich velvyslanci, hájící barvy své země. Někdy tak, jak se sluší a patří, někteří si svou roli pletou s místodržitelstvím. Což uměl právě Andrew Shapiro. Radit hostitelské hlavě státu v politických tazích je už fakt přes čáru. Protože o takové rady v žádné zemi nikdo nestojí, byť by byly sebelepší a nikdo z velvyslanců je taky v rámci slušného vychování nedává.

Je proto na Stevu Kingovi, jak se uvede a zavede v českých vysokých politických kruzích. Někomu to trvá déle, někomu se to nepovede nikdy. Někdo to takříkajíc zmákne už za den. Jako například za druhé větové války Jan Masaryk v Londýně. Velvyslancem tam sice nebyl, ale Winstona Churchilla prý okouzlil okamžitě. To když údajně prohlásil, že tak tlusté doutníky jako britský premiér může kouřit jen člověk, který z pusy vypouští s kouřem i krutou pravdu. To mu pak i ten poslední žebrák na to žváro přispěje poslední pencí. Hitlerovi by se do huby naopak nevešla ani Churchillova sirka, jak jí má staženou strachy, že mu po nezdařeném pokusu o invazi právě i ten poslední žebrák nakope...Vždyť víte, co.  

Welcome in Prag, mistr King!