ERIKA MAGDALENA PEPRNÁ sleduje ukázku nové doby v Evropě, která podezřele připomíná časy jen teoreticky dávno minulé, a s časopisem New American si klade otázku, kam budeme směřovat, pokud současná invaze, fakticky stěhování národů, bude pokračovat

Historie se opakuje v kruzích. Před patnácti sty lety podlehla v Evropě Římská říše nájezdům “barbarů”. Jak se zdá, směřujeme přesně do stejných míst. Wikipedie tehdejší dění komentuje slovy:

“V roce 476, když Odoaker sesadil posledního císaře Romula, vládla Západořímská říše zanedbatelnou mocí vojenskou, politickou či finanční a neměla žádný efektivní způsob, jak ovládat roztříštěné území západní Evropy, které se stále formálně dalo nazývat římským. Přicházející barbaři na většině území prosazovali svou vlastní moc.”

V západní Evropě a ve Spojených státech - zatím až na výjimky nikoli u nás, ačkoli budeme velmi pravděpodobně podobným dobrodiním povinně-kvótově (brzy po volbách, ač nyní všichni politici tvrdí opak) vystaveni - dnes vznikají a šíří se čím dál rychleji takzvané “no-go-zones”.

Jde o území nikoho (pokud jde o původní obyvatele), respektive území suverénně kontrolovaná přicházejícími "barbary” (nyní především ze severní Afriky). Jakmile se z nich stanou “místní”, efektivně blokují jakýkoli pokus existující státní moci zasáhnout do záležitostí, které si řídí sami - obvykle na základě práva šaríja a kmenových zvyklostí. Kultura, kterou prosazují, je pro Evropana-Římana údajně nikoli zničující, ale “matoucí”. Tak se o ní alespoň vyjádřila oficiální místa.

Problém černé a bílé kočky

Vyjádření se týkalo příkladného “barbarského státečku” v dánském Vollsmose. Praktiky jeho obyvatel vyšly najevo, když místní mládež napadla pracovnici záchranné stanice pro zvířata. Důvodem bylo, že žena na místo přijela oficiálně vyhlížející dodávkou s majáčkem. 

V zóně se ocitla kvůli neuvěřitelné krutosti "místních" vůči domácím zvířatům, především kočkám, kterou Vollsmose doslova přetékalo. Kočka je v islámu považována za posvátné zvíře, což ovšem místním dětem a dospělým nebránilo v experimentech, před nimiž bledne i organizovaná krutost západní vědy vůči laboratorním zvířatům.

Reakce oficiálních míst byla typicky neslaná nemastná: prý jsou “hluboce zmatena”. Ve skutečnosti však důvod k údivu ani není. Ochrana zvířat, jinak posvátná kráva levicových liberálů, se jaksi srazila s další modlou - “hodnými uprchlíky”. Koťátka bohužel prohrála. Nevyhnutelně.

Když už jsme u koček - předseda slovenské vlády Robert Fico jednou prý prohlásil o své straně Smer: “Není důležité, zda je kočka černá nebo bílá, ale zda chytá myši.” 

Nejspíš by stálo za to, aby si přesvědčení “vítači” tuto větu připomněli, než se Evropa propadne do dalšího období stěhování národů. O malé ukázce “kulturního tavícího kotle”, v němž se brzy ociteme, pokud situaci přenecháme současnému establishmentu - respektive silám, které jím v pozadí vládnou - přinesl zprávu americký internetový časopis The New American:

Čtěte ZDE: Případ Korán: U nás si islám urážet nedáme! Politické vězně již nemáme - jsou to všechno extrémisté. Ukázka dvojího metru. Mladé ženě hrozí šest let vězení! Slovenský právník však upozorňuje, že i něco horšího

Chlupatý kopací míč a jiné dětské hry 

“Viděla jsem kočky, s nimiž místní hráli fotbal. Viděla jsem kočky, kterým utrhali nohy a vydloubali oči. Viděla jsem kočky s utrženými hlavami, stažené zaživa z kůže, se zlámanou páteří a končetinami.” 

Tyto věty pocházejí od jedné dánské pracovnice záchranné stanice pro zvířata, a anglicky mluvícímu světu je přinesl její krajan, psycholog Nicolai Sennels. Ale nemyslete si, že by anglická, americká či jakákoli levice zareagovala ofenzívou vůči nelidské krutosti, páchané na domácích mazlíčcích. Problémem není ani tak to, že se věc stala v “zahraničním” Dánsku, jako spíše to, že na druhé straně rovnice je jiná skupina, která má také své “ochránce”: nově příchozí muslimové. Ten, kdo se snaží situaci ubohých koček řešit, navíc zjistí, že dost možná dopadne sám stejně. Zdá se, že Vollsmose je “no-go-zónou”. Ochránkyně zvířat, která přijela kočkám na pomoc, měla štěstí, že ji z oblasti pouze vyhnali.

Legrační střeva?

Většina západního světa za krutost vůči zvířatům v islámu považuje především halal porážky dobytka, při nichž nesmí být zvíře omráčeno ą musí být při smyslech ve chvíli, kdy mu podříznou krk. (Jeden relativně nedávný skandál z roku 2015 se týkal krutého zacházení se zvířaty na britských halal jatkách.) Ale ve Vollsmose, ležícím poblíž třetího největšího města Dánska Odense, jde o krutost jiného druhu. Nepředepisují ji náboženská pravidla. Je čistým sadismem.

Zmíněná profesionální ochránkyně zvířat dokonce kvůli své “drzosti” čelí výhrůžkám na facebooku. Vystupuje tedy raději pod pseudonymem Anya, ale FYN, dánský zdroj, který její příběh původně zveřejnil, uvádí, že její skutečné jméno zná. “Anya” tvrdí, že během pěti let, kdy ve Vollsmose působila, viděla zhruba stovku podobných případů krutosti vůči zvířatům. Jak říká: “Asi nejhorší byl jeden vrh koťátek, která jsem našla, jak se plazí kolem se střevy, visícími z bříšek, která jim někdo “z legrace” rozřízl zaživa nožem.”

Čtěte ZDE: Civilizační diagnóza: Sebevražda v přímém přenosu. Imigranti zválcují náš svět. Vládnoucí elity chtějí zlikvidovat Evropu. Probudí se ještě někdy veřejnost? Nejsme rukojmí šílenců, jde o promyšlený záměr

“Místní si nepřejí zásah zvenčí”

Therese S. Wilbertová, ředitelka dánské organizace pro ochranu koček Cat Safeguard, k tomu uvedla, že ačkoli většinu krutosti na kočkách v Dánsku páchají statisticky vzato dospělí, ve Vollsmose se zřejmě jednalo převážně o dětské zábavy. Běžný západní člověk se trochu diví, čemu děti asi jejich rodiče učí (a neučí) a proč je nezajímá, co jejich děti provádějí.

Wilbertová dodává, že ve Vollsmose je míra krutosti vůči kočkám “větší než běžně v Dánsku”. Její organizace odtud dostala zhruba dvacet až pětadvacet hlášení o podobných incidentech jen v roce 2016 - Wilbertová ale sama uznává, že většinu případů patrně nikdo nehlásí. Ostatně, v muslimy ovládaných “zónách nikoho” se většinou nehlásí ani zločiny, páchané na lidech. Místní preferují si své záležitosti vyřešit sami, obvykle podle šaríji, jako by byli státem ve státě. 

Hrozivá příhoda nemusela skončit šťastně

Existenci podobných “no-go-zón” se mainstreamová média přesto stále povětšině vysmívají. Starostka Paříže Anne Hidalgová dokonce vyhrožovala americké stanici Fox News žalobou za to, že odvysílala reportáž o podobných čtvrtích v jejím městě. Především v této souvislosti je důležité si připomenout zážitek dánské ochránkyně čtvernožců (není jasné, zda jde o “Anyu”, nebo některou její kolegyni), který se stal právě ve Vollsmose. 

První incident se ženě přihodil 26. března, kdy ji obtěžovali mladíci v autě. Jeden z nich si v té chvíli přejel prstem po hrdle v oblíbeném muslimském gestu pro výhrůžku stětím.

Další den se žena vrátila kvůli hlášení o zraněné kočce. Okamžitě se na ni vrhla tlupa celkem asi deseti výrostků, včetně osádky auta z předešlého dne, která posléze odjela. Sennels příhodu popisuje slovy: “Mladíci zastavili její 'zvířecí sanitku', otevřeli dveře vozu, ukradli klíček od zapalování, drželi ženu za vlasy a zblízka jí křičeli do obličeje. Auto posléze nabourali a rozbili mu jedno zadní světlo.” Údajně také ženě vyhrožovali smrtí. Podařilo se jí ovšem uniknout, když jí jeden z rozumněji naladěných kluků vrátil klíčky a umožnil jí z místa ujet.

Celý incident byl dokonce natočen na video bezpečnostní kamery a je k vidění zde. Společnost pro ochranu zvířat zareagovala tak, že se rozhodla respektovat teritoriální nároky a životní styl místních a své pracovníky už do Vollsmose neposílá. Asi nejvíce o věci říká reakce dánského úředníka pro ochranu práv zvířat Henrika Bucholze, který podle stanice nyheder.TV2.dk k věci říká, že se muslimští přistěhovalci “zřejmě na pracovnici zlobili, protože přijela v drahé sanitce s majáčkem na střeše a logem na boku." Dodává: “Možná si nás lidé pletou s úřady, ačkoli jsme jen dobrovolníci, kteří chtějí zlepšit život zvířatům - a to je vše, co děláme!”

Čtěte ZDE: Středomořský expres nabírá tempo: Velikonoční vlna jako ostrý start. Premiér čelí žalobě za spolupráci s invazními hordami. Na obzoru "itexit? Kam dřív skočit, soudruzi?

Otevřme oči

Jinými slovy, žena mohla být napadena také proto, že si místní mysleli, že je tak či onak spojena s dánskými úřady. A že vstoupila do no-go-zóny. Která samozřejmě neexistuje a je jen výplodem příliš aktivní fantazie některých konzervativců, jak je nám denně vykládáno…

Měli bychom ovšem poznamenat, že původci příběhu no-go-zón nejsou američtí či jiní konzervativci, ale (levicový) New York Times Magazine, který se v eseji z roku 2007, nazvaném “Bitva o předměstí”, zabýval převážně muslimskými pouličními nepokoji, jež ve velkých francouzských městech vzplály v roce 2005. Johnatan S Tobin k tomu poznamenal v článku z roku 2015, nazvaném “No-go-zóny nejsou jen memem konzervativců”, že se Timesy tehdy “nijak nestyděly naplno říci, že některá místa se stávají zakázanou zónou pro všechny, jejichž předci nepřišli ze severní Afriky.”

Problém se neustále zhoršuje. Nedávno vyšla zpráva o tom, že ve Švédsku podobných území přibylo zhruba osm. Jsou popisována jako místa “obzvláště zranitelná”.

Jistě, neexistující se může jevit jako skutečné, pokud pevně zavřete oči. V okamžiku, kdy je zase otevřete, pak ovšem čelíte situaci, kterou přesně popsaly dánské úřady. Ty v reakci na osud vollmoských koček a jejich ochránkyň uvedly, že jsou “hluboce zmateny.”

Kéž bychom na rozdíl od nich udrželi oči otevřené, abychom přesně věděli, čemu čelíme. 

Bude toho třeba.

Zdroj.