Pak s údivem poznali, že nemohou věci vrátit, ani reklamovat, protože zákony podobnému neetickému jednání nahrávaly. Když už toho bylo moc, natočil se o tom film a na světlo světa přišlo příhodné označení šmejdi. Píše v komentáři pro Prvnizpravy.cz Jaroslav Bašta.

Pak se zjistilo (a stále zjišťuje), že ještě horší malér než nepotřebné jednorázově nakoupené výrobky představovaly nejrůznější typy služeb, které odčerpávají finance opakovaně a fakticky nejdou vypovědět. Nahrál tomu i nový občanský zákoník, který způsobil, že k něčemu takovému se občan může zavázat i nevědomky – stačí když do telefonu neřekne důrazné ne.

Do boje se šmejdy a jejich praktikami se s vervou pustily příslušné státní orgány, politici i média. Pozoruju-li vývoj na naší politické scéně, připadá mi, že je to jen skrytá pomsta za prozrazení a obnažení podstaty fungování současného státu. Pod vlivem barnumské reklamy, psychologického nátlaku a nesplnitelných slibů jsme koupili něco, co nám nevyhovuje, s čím nejsme spokojeni. A předem nás nikdo neupozornil, že to nelze reklamovat.

Týká se to zejména našeho členství v Evropské unii. Když jsme tam před lety vstupovali, nikdo nám neřekl, že se tím dobrovolně stáváme kolonií, ekonomicky i politicky. Pokud jsme se odvážili s něčím vyjádřit nesouhlas, v lepším případě jsme se mohli dozvědět, že jsme promeškali příležitost mlčet. Když dnes namítáme, že při vstupu do EU nám nikdo neřekl, že na oplátku musíme změnit etnické složení našeho státu (což bude logický důsledek přistěhovalecké vlny a povinných kvót), označili nás za kverulanty a parazity. Pokud bychom se rozhodli řešit svou nespokojenost tím, že tento spolek trpící nedostatkem vnitřní demokracie a syndromem skupinové hlouposti opustíme stejným způsobem, jako jsme do něho vstoupili, tedy referendem, zjišťujeme, že evropská demokracie funguje jako polovodič, tedy jednosměrně.    

Bašta: EK je příkladem zhoubného syndromu skupinového myšlení
Dle mého názoru jde o logický důsledek nových etických principů otevřeně vyznávajících nadřazení práv individua, či menšin všem ostatním, takže z bližních se automaticky stávají konkurenti. To vede k desocializaci, dezorganizaci a chaotizaci společnosti, absolutizuje přítomnost a relativizuje budoucnost i minulost. A především vylučuje rovnoprávnou spolupráci v rámci EU. Nejmarkantnějším projevem této hluboké etické krize bylo zvolení a současná aktivita francouzského prezidenta E. Macrona.

To nám dává příležitost podívat se z jiného úhlu pohledu na českou politickou scénu. Pozvolna začínající předvolební kampaň charakterizují dva neobvyklé prvky. Tím prvním je nebývalé množství pokusů o recyklaci dávno zapomenutých politiků i politických stran, tím druhým pak zdánlivá absence závažných témat. Tedy toho momentu, který naplňuje smysl demokratických voleb jako souboje idejí, a ne jen svérázného personálního konkurzu na obsazení míst ve vedení státu, jak už se v kraji stalo zvykem.

Připadá mi, že se to nejdůležitější téma nastávajících parlamentních a pak prezidentských voleb vynořilo jaksi mimochodem a neúmyslně. Je jím spor o možné referendum o našem setrvání či opuštění EU. Mně osobně připadá, že zastánci jednosměrné polovodičové demokracie, kteří tuto možnost odmítají, vyznávají etiku šmejdů.

(rp,prvnizpravy.cz,foto:PL)