Přesto po moři připlouvají další a mezi ty, kteří zastávají přesvědčení, že Evropu či přímo českou společnost v mnoha ohledech obohatí, se hrdě hlásí Martin Rozumek, ředitel Organizace pro pomoc uprchlíkům. Na svůj názor má právo, ovšem protistrana na argumenty případného  nesouhlasu taky. V České televizi však nezazněly a pan ředitel spokojeně poděkoval za pozvání.

Co má jako být? Vlastně nic, když je to tak asi v pořádku. Jenomže není a zda moderátorka diskuze měla příkaz nepříjemné otázky nepokládat, pak je to záležitost svědomí veřejnoprávního média. Jestli moderátorka žádný takový befel nedostala, pak je trestuhodné, že tuto příležitost, rovnající se povinnosti, nevyužila. Ta povinnost měla mít podobu otázky, co by u nás uprchlíci měli vlastně dělat krom toho, že si už nemusí krýt hlavu před válečnou vřavou v jejich domovině. V drtivé většině jsou to mladí muži, mnohdy ve značkovém oblečení s drahými mobily a nepochybně odhodlaní podrobit se všemu, co jen trochu odežene jejich noční můry. Správně, v otázce je trochu sarkasmu, ale aspoň by to pana ředitele donutilo k většímu zamyšlení v jinak pohodové atmosféře. Nestalo se a Martin Rozumek hravě odehnal veškeré pochybnosti o tom, že by to byl právě on, který by uprchlíkům cokoliv u nás nedopřál.  Nádavkem přidal i podle něj pádný argument – máme nedostatek pracovních sil, což se projevuje ve výkonu našeho průmyslu. Jinak by si jeho kapitáni právě z tohoto důvodu každodenně nestýskali.

Dobře tedy, podívejme se na samotné běžence, kteří už v Evropě, jistě k nemalé radosti páně ředitele, jsou. Nejbližší soused Německo jich má tolik, že je to k ostatním unijním členským zemím zřejmě až nespravedlivé. Tedy z pohledu těch, kteří migrantům stále otevírají svou náruč. Jenomže v té náruči je migrantům sice hezky, ale dál se po nich asi chtít nic nesmí. Podle dostupných zdrojů právě v Německu z nich nepracuje každý druhý. Žijí ze sociáních dávek. Jsou totiž vyšší, než někdejší výplaty v jejich domovině. Z logiky věci se pak pracovat nechce. Že by za odvedenou práci mohli mít víc? Netřeba, když dávky k životu stačí. Osm deset hodin v práci je už přímo strašák a mnohdy i nepoznaná skutečnost. Téměř prázdné české pracáky lze naplnit velmi snadno, k tomu přece stačí úplně malá krize. Zrovna tak jako v aktuálním prudkém zdražení másla. To kvůli opětovnému návratu záliby v živočišném tuku a jeho enormní poptávce ve světě.

Jakou to má spojitost s uprchlíky? Alespoň jednu ano. Prověřenou kvalitu produktu. Proto je o pravé máslo ve světě znovu rvačka. Rozumkova představa, že blízkovýchodní uprchlík se na osm hodin postaví k českému soustruhu nebo bude provádět výkopové práce, je poněkud úsměvná. Už jen kvůli tomu, že vzdělanost migrantů je mizivá, mnozí jsou i v jednadvacátém století analfabety. Najdou se i výjimky s krátkým studiem na vysokých školách. Tudíž stále nejsou ničím. A ve studiu nepokračují ani v Německu. Takže zrovna tak jako o máslo, tak i o skutečné a prověřené odborníky by už zájem byl. To by ale pan Rozumek musel vzít na zřetel, neboť jak klíčovat dobré od špatného zatím neřekl. A že by to, když už se za svou ideu pomáhat tolik bere, bylo víc než naléhavé. Říká se tomu oddělit zrno od plev. Jde jen o to, kdo je kdo.