Přijel jsem do Qâra na pozvání matky představené, sestry Agnes-Mariam. Je to výrazná osobnost. Několik let jezdila po světě jako hippie. A má dar modernizovat mnišský život a zároveň uchovat jeho opravdovost. V klášteře Mar Yakub jsem našel to, co jsem po celý život hledal: charismatické nadšení, ekumenickou otevřenost, misijní práci a péči o chudé. Klášter byl ruinou, když do něj matka Agnes-Mariam dorazila, a od roku 2000 je pod jejím vedením nádherně zrekonstruovaný. Přijel jsem jako turista a jako turista bych i odjel, ale Agnes-Mariam se mě zeptala, zda bych nechtěl zorganizovat propedeutický rok, přípravu na výchovu ke kněžství, úplně první katolický seminář v Sýrii, a tak jsem zůstal.

Byla to krásná země. Jak jsem očekával, postrádala politickou svobodu. Ale hlavně jsem byl příjemně překvapen. Velmi se mi líbila východní pohostinnost a zakoušel jsem pokojnou a spořádanou společnost, jakou jsem nikdy předtím nepoznal ani ve své zemi ani nikde jinde. Krádeže nebo drzé chování zde prakticky neexistovaly. Mnohá rozličná náboženství a etnické skupiny tu žily ve vzájemném souladu. Země neměla žádný státní dluh a nebyli tu bezdomovci. Naopak, starala se o více než dva miliony běženců ze sousedních zemí, jako je Irák, a zacházelo se s nimi, jako by to byli rodilí Syřané. Navíc běžné potřeby, jako například jídlo, zde byly velmi levné. Školy, univerzity a nemocnice byly zdarma dokonce i pro nás cizince. Hovořil jsem s francouzským chirurgem, který mi říkal, že nemocnice v Sýrii jsou lepší než ve Francii.

To je naprostý nesmysl. Na vlastní oči jsem viděl, jak toto takzvané lidové povstání začínalo v Qâra. V pátek večer v listopadu 2011 jsem cestou na vikariát, kam jsem byl pozván, viděl skupinu asi patnácti mladých lidí u centrální mešity. Vykřikovali, že Asad je diktátor a že musí odejít. A viděl jsem i další mladé lidi, kteří si to fotografovali. Dělali ohromný hluk, běhal mi z toho mráz po zádech. Říkal jsem o tom vikáři, ale on už to věděl. Pověděl mi: „Už nějakou dobu přicházejí lidé ze zahraničí, aby dělali rámus, a zvou mladé lidi, aby vše fotografovali a natáčeli. Když to předají stanici Al-Džazíra, dostanou za to zaplaceno.“

Muselo to být přibližně v té době. Nizozemský kněz P. Frans van der Lugt, který žil v Homsu a později byl zabit, viděl a ve svém dopise popsal, že střelbu nezačala policie, ale teroristé skrývající se mezi demonstranty.

Koenders je stejný jako ostatní takzvaní evropští lídři. Je to malý chlapec, který se chová jako císař a neuvědomuje si, že je nahý. Každý, kdo má alespoň půl mozku, vidí, že je to loutka Američanů, kteří mu říkají, co přesně má říkat a co říkat nemá. Ten, kdo slouží zájmům cizích mocností a ničí životy lidí druhých národů, je vůdcem teroristů a není hoden nazývat se státníkem.

Vezměme si například útok jedovatým plynem v Goutha poblíž Damašku v roce 2013, z něhož byl Asad okamžitě obviněn. Je tak těžké pochopit, že za tím stáli teroristé? Rok před útokem jedovatým plynem Obama řekl: „Použití chemických zbraní pro nás bude červenou čárou.“ V tu chvíli mělo každého novináře napadnout: „Nezní to podobně, jako když prezident Bush říkal: ,Do 48 hodin se musí v Iráku objevit zbraně hromadného ničení.‘ “Ale opět se nechali obelhat. Do Damašku byla vyslána mezinárodní vyšetřovací komise doprovázená médii z celého světa, a jakmile přijela, došlo k velkému útoku jedovatým plynem, přímo před jejich očima. Skvěle načasováno, že? V Ghouta, v neobydlené oblasti, odkud lidé už před dlouhou dobou utekli. A do dvou hodin se objevily fotografi e místností plných umírajících dětí. Obrázky hollywoodské kvality. U některých vyšlo najevo, že byly pořízeny dlouho předtím, další dvě hodiny po útoku. A na žádném nevidíte ani jednu truchlící matku. Nicméně matky a otcové truchlili. Ale ti nežili v Ghouta. Žili o 200 kilometrů dál, ve vesnicích okolo Latákie. Na těch fotografiích poznali svoje děti. Dva týdny před útokem jedovatým plynem přepadli jejich vesnice teroristé, kteří jim děti unesli. Ony děti na fotografi ích byly ve skutečnosti děti unesené z Latákie, a byly zabity, aby se mohla vytvořit tato mediální senzace. Jak je možné, že je tolik hloupých novinářů, kteří to nevidí? Všechno bylo zdokumentováno ve zprávě matky Agnes-Mariam.

Pokud jako novinář chcete vědět, co se skutečně děje v Sýrii, musíte místo čtení zpráv Amnesty International do Sýrie přijet a zjistit si to sám. A já se vás ptám: Jak je možné, že prezident, který spáchal tolik válečných zločinů proti vlastnímu lidu, nebyl zabit, když tak dlouhou dobu zůstává v zemi plné teroristů, kteří ho chtějí zlikvidovat? A proč vidíte, že tolik lidí v Sýrii má Asadův portrét na zadním okně automobilu?

Rozhodně. Převážná část sunnitů stojí za Asadem. A když přijedete do Tartúsu, kde žije mnoho sunnitů, uvidíte nejen fotografie Asada, ale také Putina.

Je to nepravdivé. Poslední historka vypráví o tom, že Asad v onom vězení spaluje tisíce lidí v krematoriu. To nemůže být pravda. Vězení je tak malé, že by to nikdy nemohli udělat za tak krátkou dobu.

Ale ani je nevyvrátili. A sdělovací prostředky mezitím stále opakovaly toto směšné obvinění tak často, že lidé začali věřit, že je to pravda.

Musíte si přečíst knihu německého novináře Udo Ulfk otteho Koupení novináři, v níž popsal vlastní zkušenosti. Pokud jdete proti dominantnímu pojetí a neřídíte se scénářem, nevyhnutelně se dostanete do konfl iktu s těmi, kdo mají moc. A ti vás z této profese odstraní. V jistém smyslu tyto novináře chápu. Většinou mají rodinu, o kterou se musí starat. Ale naprosto nerozumím tomu, jak může např. organizace Pax Christi podporovat vraždění syrských křesťanů. Jednají jménem křesťanských komunit a podporují tzv. „umírněné rebely“. Postavili se tak přímo proti křesťanům v Sýrii, proti tamějším biskupům a patriar chům. Byl jsem na přednášce tzv. blíz kovýchodní expertky z Pax Christi. Na konci přednášky uvedla své zdroje. Byly to: Al-Džazíra, Al-Džazíra a Al-Džazíra.

Roku 2009 Katar žádal Asada, aby umožnil  vést potrubí přes Sýrii do Středozemí. Asad odpověděl: „Nepovolíme to, protože už pracujeme na takovémto potrubí s Ruskem a Iránem.“ Pak začala válka. Ne v roce 2011. Nesmíme zapomínat: Homs je významným místem pro vedení tohoto potrubí. Není žádná náhoda, že násilnosti začaly právě tam a že s tím byla spojena katarská televizní stanice Al-Džazíra.

Pro Západ je nepřijatelné, že Sýrie je stále jednou z mála zemí se skutečně nezávislou centrální bankou a že tato země nemá žádný dluh, a tudíž nepotřebuje být „zachraňována“. A Turci. Ti prostě chtějí obnovit Osmanskou říši. To, co provedli v Aleppu, je skandální. Město Aleppo bylo průmyslovým srdcem Sýrie. Turci během několika dní rozebrali všechny továrny a převezli je do Turecka. Velmi významným činitelem v tomto konfl iktu je také Izrael. Sionisté si přejí čistě židovský stát od Nilu po Eufrat. Chtějí rozbít Sýrii na skupinu malých, slabých státečků, které spolu budou vzájemně válčit. Podle starého římského hesla: Divide et impera. Rozděl a panuj. Izraelci bombardují Sýrii, ošetřují zraněné teroristy a zásobují je zbraněmi. Domnívám se, že sionismus je pro judaismus špatný stejně jako ISIS pro islám. Ale neříkejte to nahlas, protože mnozí protestanté by vás mohli považovat za ďábla.

To je pravda. Ale Hizballáh je zde jedním z největších hnutí odporu. Hovořil jsem s mladými muži z Hizballáhu a ti říkají: „Vytvořili jsme naši organizaci, když sionisté pronásledovali a zabíjeli naše rodiny. A proto pomáháme těm, kdo jsou stejným způsobem utiskováni.

Avšak částečně díky Hizballáhu jsou mnozí křesťané a další Syřané stále naživu. Přišli nás zachránit v nejtemnějších hodinách. A totéž platí o syrské armádě a o Rusech. Kdyby Putin v roce 2015 nepřišel, Sýrie by již jistě přestala existovat.

Jistě byl ve hře i jejich vlastní zájem. Ale Putin je opravdový křesťan, chce bránit křesťanství. A také chce multipolární světový pořádek, v němž žádná země nebude ovládat zbytek světa. Vadí mu, že Američané nehrají podle mezinárodních pravidel. Svrhli ukrajinskou vládu a potom měli drzost tvrdit, že Rusové reagovali agresivně. Sýrie je suverénní stát. Právě to Putin zdůrazňuje. Říká také: „Nejsme tu proto, abychom chránili Asada, ale abychom chránili syrskou státnost.“ Rusko si nepřeje další zhroucený stát, jako je Irák nebo Libye. A nezapomínejme: Ruská armáda je jediná zahraniční armáda v Sýrii se souhlasem syrské vlády. Co tam dělají ostatní země? Američané? Francouzi? Saúdové? Nemají žádné právo tam být. Podílejí se na destrukci Sýrie.

Vzpomínáte si na záběry v hollywoodském stylu, na nichž bylo zachyceno, jak ISIS vstupoval do Sýrie? Nekonečná kolona úplně nových Toyot. Pohybovaly se pouští bez ozbrojeného doprovodu. Nebylo by snadné vymazat je z povrchu země, kdyby to Západ opravdu chtěl? Ale to se nestalo. Proč ne? A kde vzali ty Toyoty? Kdo jim je dal? Opakovaně slýcháme, že ISIS dostává náhodně zbraně, které jsou určeny pro neexistující umírněné rebely a že bývají náhodně bombardovány syrské vládní jednotky. Spojené státy a jejich spojenci tu a tam zabijí nějaké bojovníky ISIS, ale jedná se spíše o výjimky.

Zaprvé považují tyto teroristické organizace za politický nástroj Západu, sloužící k rozbití Sýrie a ke změně režimu. A nejen křesťané, syrští muslimové jsou stejného názoru. Stydí se za ISIS a za an-Nusrá. Říkají: „Toto není islám.“

Islám je nejednoznačný. Korán obsahuje velmi krásné verše o míru. Ale v Koránu také najdete verše o tom, že nevěřící, nemuslimy, je třeba zabíjet.

Je to tak. Ale nedokonalosti Starého zákona byly uvedeny na pravou míru v Novém zákoně. A lze tedy říci, že Korán je jako Starý zákon bez ducha Nového zákona.

Když někoho zabijete nebo zraníte mečem, pak nikdo z křesťanů nebude tvrdit: „Tento člověk následuje slova evangelia.“ Ale když se muslim odpálí uprostřed velkého davu lidí, pak se najdou muslimové, kteří řeknou: „Vlastně bych to měl udělat také, ale nemám k tomu odvahu.“

Řeholní komunita v klášteře Mar Yakub (vlevo sestra Agnes-Mariam).

Křesťané i muslimové mě vždy přijímali se stejnou pohostinností. Sýrie je sekulární stát. Syřané se v prvé řadě považují za Syřany a teprve na druhém místě za křesťany, sunnity, alawity nebo šíity. Je to krásně vidět na syrské vládě. Jsou v ní ministři z různých náboženství. Každý může být sám sebou. Harmonická spolupráce různých složek společnosti byla pro Sýrii vždy charakteristická. Považují se za jednu rodinu. Dokonce jsem se setkal s plukovníkem syrské armády, sunnitou, který mě požádal, abych mu požehnal, než odjede do Aleppa.

Trpí tím, že je křesťané na Západě opustili. Prostě to nechápou.

Takové lidi neznám, ale když je budete hledat, možná je najdete. Vždycky existují výjimky z pravidla, ale průměrný Syřan se staví proti tomu, aby Západ jakkoli podporoval jakékoli ozbrojené skupiny.

Hovořil jsem s Hermanem van Rompuyem v roce 2012, když byl předsedou Evropské rady. Měl jsem z toho dojem, že vlastně ani neví, kde se Sýrie nachází. Vše, co o Sýrii věděl, se zakládalo na zprávách, které zemi popisovaly jako nejstrašlivější diktaturu na světě. To setkání mě opravdu zklamalo. Když jsem mu řekl, že podle mých zkušeností Asada podporuje naprostá většina obyvatelstva včetně sunnitů, pohlédl na mě, jako bych se dopustil svatokrádeže. Připadalo mi, že se mnohem víc zabývá otázkou, jak nepopudit oněch 28 členů Evropské rady. Četl jsem, že v Nizozemsku křesťanské strany hlasovaly ve prospěch návrhu na zastavení podpory Svobodné syrské armádě, ale Strana pro svobodu Geerta Wilderse hlasovala proti. Rozumíte tomu? Hlasovali tak, protože jsou sionisty? Jste-li proti radikálnímu islámu, proč podporujete islámské teroristy v Sýrii?

Každý, kdo měl možnost uprchnout do oblastí kontrolovaných vládní armádou, tak učinil, kromě těch, kdo v Sýrii nevidí budoucnost.

Je to organizovaný rozklad. Tito mladíci jsou lákáni do Evropy, protože Evropa má být islamizována.

Může kterýkoli muž vstoupit do syrské armády? Existuje vojenská povinnost?

Ano, jediný způsob, jak se jí vyhnout, je skrývat se nebo uprchnout ze země.

Na druhou stranu mnoho starších mužů odchází do armády dobrovolně.

Do země se prostřednictvím charitativních organizací dováží velké množství pomoci. Ale ke svému údivu jsem těsně před odjezdem ze Sýrie viděl léky vyrobené v Aleppu. Takže navzdory veškeré tamější devastaci dokázali znovu rozběhnout výrobu.

Trump během volební kampaně říkal to, co by na jeho místě říkal každý rozumný člověk: „Musíme přestat dodávat zbraně skupinám bojujícím v Sýrii, protože nevíme, co jsou zač. Přestaňme se vměšovat do záležitostí suverénních států. A bojujme proti terorismu společně s Ruskem.“To znělo nadějně. Ale mezitím přišel útok ze strany hlubokého státu, skutečných vládců Spojených států. Trump nechal vypálit ony střely na vojenské letiště v Sýrii, pravděpodobně pod tlakem hlubokého státu. Nicméně předem Syřany informoval, takže vzniklo jen málo škod. Většina letadel byla již pryč a polovina střel dokonce ani nedoletěla. Následujícího dne bylo letiště opět provozuschopné.

V roce 2013 bylo Qâra obsazeno obrovskou armádou desetitisíců teroristů. Chodili po ulicích a stříleli. Ukrývali jsme se tehdy ve sklepení kláštera. Po týdnu syrská armáda celou oblast vyčistila. Bylo to pouhých 200 mužů! Zatlačili teroristy zpátky do Libanonu, jednu skupinu za druhou. Podařilo se to proto, že teroristé nejsou jednotní. Bojují jeden proti druhému. Ano, neexistuje lidské vysvětlení, proč teroristé neobsadili klášter, když přišli.

Většina z nás neměla strach ani ve chvílích, kdy jsme si mysleli: „Je s námi konec.“ Neměli jsme ani čas na obavy, protože s námi byli děti, ženy a postižení lidé, o které jsme se museli starat. Dokonce se tam v době, kdy jsme se skrývali, narodilo dítě. Strachovali jsme se jeden o druhého. Museli jsme nějak zaměstnat děti. Hráli jsme hry, modlili se a zpívali. Po několika dnech nám došla voda, zbývalo nám jen mléko a na konci týdne začalo sněžit. V tu chvíli již obléhání končilo.