Je to jako zrcadlový obraz: „Bažiny“ (tzv. Deep State) ve Washingtonu denně popravují nenáviděného prezidenta Donalda Trumpa. Obdobný „hluboký stát“ v Bruselu vede kobercové nálety na polskou a maďarskou vládu zosobněnou v postavách šéfa vládnoucí strany Právo a spravedlnost Jaroslava Kaczyńského a premiéra Viktora Orbána (Fidesz).

Ti ve Spojených státech amerických tak činí pod záminkou Trumpova údajného spiknutí s Ruskem (Vladimírem Putinem) proti Americe. Je to tak trapné, ubohé a již nekonečně nudné, že i významná komentátorka CNN (televize washingtonské Kavárny, jejíž pobočkou je ČT) si nad tím zoufá. Prořekla se v jednom rádiu, že se prý těší, až zase budou vysílat něco jiného, protože tohle bolševické ruské trumpování je už i pro ni k nesnesení. Holt nezažila mccarthismus, tak ať se učí.

Ti v (dosud formálně neustavených, ale bude to prý už každou chvíli) Spojených státech evropských to mají v tomto smyslu těžší. Nenáviděný Jaroslav Kazcyński je totiž Polák – a jako takový má „genetickou zátěž“ zvanou patologická nenávist k Rusku. Tak je zase prý zkázou pro „liberální demokracii“. Tento politický systém sice „ústava“ (Lisabonská smlouva) závazně nedefinuje – mluví se v ní maximálně o demokracii jako takové – ale snad všichni víme, co se tím myslí. Je to ono mystické „materiální jádro“.

Rudá komisařka

Věra Jourová, bruselská komisařka pro „spravedlnost“ (už to samo o sobě je dokonalý vtip), je českého původu. Pozná se to podle toho, že ze všech komisařů umí nejlépe česky. O českých národních zájmech má asi stejnou představu jako její šéf Juncker. Je to tak správné. Koho chleba jíš, toho píseň zpívej. A každoměšíční milióny korun (v přepočtu) i z našich daní a doživotní renta v téže výši jí velí „dělat spravedlnost“ podle not chlebodárce: Co je národní, je hnusné.

Rudá komisařka teď proto na pokyn politbyra zaútočila na polskou vládu. Pokud prý dokončí svou reformu soudnictví, hrozí Polsku „odebráním“ (zničujících) dotací a ztrátou hlasovacího práva. Také dobrá anekdota. jako by se o něčem v EU skutečně hlasovalo – viz „povinné kvóty“ na příděl muslimských a afrických „migrantů“.

Čtěte ZDE: Konec iluzí o jednotné Evropě: Nyní jde o všechno! Zničení národních států je politickým projektem. Cynismus elit nezná hranic. Priority EU: Zničení tradičních hodnot, otevření hranic a apartheid naruby

Pojistka proti lidovládě

Skutečný vtip je ovšem v tom, že „Kaczyńského“ vláda nečiní nic jiného, než co jí velí pravidla demokracie (té skutečné, nikoli té „liberální“). Reformu soudů slíbila voličům – a také pro to byla zvolena. Jde tedy o neslýchanou drzost. Co je demokracie určuje přece bruselská hydra. Takzvaná nezávislost soudů na politické moci k ní pasuje jako hýždě na hrnec. Na rozdíl od volených poslanců jsou totiž soudci a soudy pouze „jmenovány“ – a volená parlamentní většina (a z ní vzniklé například ministerstvo spravedlnosti) nad nimi nesmí vykonávat žádnou kontrolu.

Jde o poslední záchrannou pojistku proti demokracii – vžil se pro ni název „soudcokracie“. Dobře to známe také od nás. Ostatně soudruh Rychetský, nepochybně zcela nepolitický šéf ústavního soudu, se už do Poláků ostře navezl. Je to preventivní bububu především „pro domo“: My se pojistce proti nebezpečí nastolení demokracie zatím nebráníme. Poláci to právě zkusili – a „majitelé pravdy“ se v podobě trestní kolony rázem vynořili z bruselských bažin. Tamní saň Jožin má i jednu hlavu v podobě „české“ Jourové. Tak bacha!

Kdy bratrská pomoc?

Nejde o to, že bychom to (my i Poláci) nevěděli, ale o to, že se to nyní ukázalo v plné nahotě. S tím, aby bruselští soudruzi Polsko podle svých výhrůžek exemplárně „potrestali“, musejí ovšem formálně souhlasit všechny ostatní členské státy EU. Což se za současných pravidel nestane, protože minimálně Maďarsko bude takovou „akci“ vetovat. Náš premiér Sobotka by se bezpochyby připojil k Bruselu, ale už na to asi nebude mít čas, protože jeho merkelovské vedení sociální demokracie téměř jistě smetou podzimní volby. Jenže - co jsou v EU pravidla? Pokud jde o tu sběř ze střední a východní Evropy platí pouze to, co aktuálně panstvo z Německa (Macron se mýlí, pokud si myslí, že teď už i z Francie) určí za použitelné.

Všechno tu už bylo, jak vědí ti, kteří si nemyslí, že svět je pouze to, co nastalo po listopadu 1989. A kteří nerezignovali na paměť. Je to tedy jasné: nezbude než poskytnout Polsku „internacionální pomoc“. Do 21. srpna to asi soudruzi nestihnou, ale na termínu zase tolik nezáleží. Bude spíše zajímavé sledovat, jakou bude mít tentokrát podobu. Tanky to nejspíš nebudou, to už se v elektronickém věku na policejníé akce v koloniích nenosí. Polsko (a Maďarsko) bude tedy nutno „obsadit“ jinak. Jenže i ty Majdany jsou už trochu z módy. No – bude to zajímavé. Že se však „bratrská pomoc“ blíží, je nesporné. Už nejde o to ZDA, ale jen KDY a JAK.

Čtěte ZDE: Václav Klaus: Nebudete náš národ vychovávat! Živá a mrtvá voda pro Evropu? Neklaňme se krávě. Zatočí EU s naší svobodou a nezávislostí? Není západ jako Západ. Byli jsme před dotacemi, budeme i po nich

Poměrně přesně analyzuje zrádné polské „provinění“ proti pravidlům aktuálního tábora míru a socialismu bývalý europoslanec za ODS Ivo Strejček (dnes člen „kontrarevolučního“ Institutu Václava Klause). V Německu a dalších zemích EU si jeho text přečtou jen stěží. Nedávno tam kvůli udržení demokracie nechali z Facebooku „smáznout“ i vyjádření českého exprezidenta k útoku bruselské hydry na zbytky naší brežněvovsky „sdílené“ suverenity. Čtenáři Protiproudu však (zatím, než nás také „smáznou“) tuto možnost mají:

Ivo Strejček: Vážně je v Polsku ohrožena demokracie?

Šéfové většiny poslaneckých frakcí Evropského parlamentu ve svém společném dopise kritizují současnou polskou vládu za její návrhy reformy polského soudnictví. V textu, adresovaném předsedovi EP Tajanimu a Evropské komisi, tvrdí, že „přežití demokracie a vláda práva v Polsku jsou v sázce“, a tamní reformy „výrazně oslabují nezávislost a nestrannost polského soudnictví… stejně jako rozdělení moci“. Eurošéfové „důrazně“ žádají Evropskou komisi, aby v „zájmu ochrany základních práv EU začala náležitě jednat“.

O návrzích současné polské vlády se v polském Sejmu vede ostrá debata mezi vládní většinou a opozicí. Ani prezident Duda (do souboje o funkci prezidenta kdysi nominovaný právě stranou Právo a spravedlnost) se vládním návrhem nezdá příliš nadšený. Část veřejnosti může proti návrhům, se kterými nesouhlasí, svobodně demonstrovat. Jsou to snad signály o „konci demokracie“ v Polsku, jak to vidí z Evropského parlamentu?

Návrhy předkládá svobodně zvolená polská vláda, která tak činí s odpovědností ke splnění jednoho ze svých výrazných předvolebních slibů. Bude-li prosazovat to, co si většina Poláků nepřeje, může se snadno stát, že v příštích volbách budou lidé z Práva a spravedlnosti poraženi. Vypadá takto „cesta k totalitě“, jak Poláky poučují z Evropského parlamentu?

Čtěte ZDE: Ďáblův karneval v Polsku: Ženy chtějí vraždit vlastní děti. Vzpoura součástí boje proti konzervativcům. Zase ten Soros a neziskovky. Liberální šílenství nás zničí. Předseda PiS Kaczyński: EU zreformovat nebo rozpustit

Jednosměrná debata, podle které je v Polsku pod vládou Práva a spravedlnosti údajně všechno špatně, i jednostranná hodnocení, která z EU na adresu polské vlády znějí, nám nesmějí bránit v hledání odpovědí na vážnější (ale zakázanou) otázku: nedostala se evropská demokracie do situace, ve které se soudní moc vymkla, ve jménu vlastní absolutní nezávislosti, jakékoliv formě kontroly? Není to ve skutečnosti tak, že soudní moc sice už fakticky funguje jako forma politické síly spoluurčující vývoj společnosti, ale voliči nevládnou žádnou možností takové počínání nejvyšších či ústavních soudů ovlivňovat? Má to tak být?

Jinak řečeno: není žádoucí, aby návrhy reforem soudních systémů vrátily do rukou voličů nepřímou možnost - do jisté míry - limitovat „lehkost bytí“ na nikom nezávislých soudců? Pokud ano, pak polská reforma soudnictví jde zřejmě správným směrem.

Politická strana Právo a spravedlnost jistě nebude v Polsku vládnout do nekonečna. Bude, dříve či později, vystřídána jinými formacemi, kterým zanechá stejnou míru vlivu na polský systém soudnictví, o jehož prosazení přes dnešní všemožnou „evropskou“ kritiku usiluje.

Je zbytečné se tolik obávat o budoucnost svobody a demokracie v Polsku, ale mohlo by být užitečné o celém problému přemýšlet i jinak.

Zdroj.