Stále častěji zaznívají slova o tom, že lidé nemají na to se rozhodnout správně, což však v době vstupu do EU zjevně nevadilo. Pro volbu prezidenta přímé hlasy voličů nevadí, rozhodnout o osudu vlastního státu však už nesmí.

Právo se rozhodnout patří mezi základní kameny demokracie. Čím silnější jsou ve veřejném prostoru slova o referendu o Evropské unii, tím silnější je veřejný odpor k takovému právu občanů ze strany současných parlamentních politiků. Prý máme zastupitelskou demokracii a lidé navíc nejsou schopni rozhodnout, co je pro ně dobré a co ne. Opravdu? Pojďme do toho. Stačí pět obyčejných jednoduchých otázek, ke kterým není třeba slovutných škol a titulů:

1) Měli jsme v době konání referenda o vstupu do EU zastupitelskou demokracii? Měli. Přesto bylo referendum.

2) Měli občané osobní zkušenost s účastí v EU? Neměli.

3) Je osobní zkušenost jedním ze základních předpokladů pro kvalifikované rozhodnutí? Je.

4) Mají lidé po období členství své osobní zkušenosti s fungováním EU? Bezesporu. Rozhodování lidí je dnes už z principu a podstaty existence osobní zkušenosti kvalifikovanější než v době vstupu.

5) Změnila Lisabonská smlouva zásadním způsobem přístupová pravidla, ke kterým se lidé v referendu v době vstupu do EU hlásili? Změnila.

A teď řekněte, proč by lidé neměli mít právo se rozhodnout v referendu o účasti v EU při existenci Lisabonské smlouvy, která zásadním způsobem změnila pravidla smlouvy, ke které v referendu přistupovali. No a když už jsme si na pěti logických otázkách ukázali, jak jednoduché to je, můžeme přistoupit k něčemu, co se jeví na první pohled jako složité. Když totiž přestanou fungovat pseudoargumenty o zastupitelské demokracii, o neznalosti lidí, nebo o agentech Ruska, zazní věta „a co jako bude potom“.

Víte co? Pro „co jako bude potom“ teď není chvíle. Byl by to totiž naprosto promarněný čas. Nejprve je nutné prosadit ústavní zákon, tedy vůbec primární právo se rozhodnout, a dnem jeho vyhlášení ve Sbírce listin vést férovou diskusi pro a proti – ne jako v době vstupu, kdy žádná veřejná diskuse pro a proti nebyla. Vést ji nyní, v době, kdy lidé nemají právo se v té věci vůbec rozhodnout, je neefektivní ztráta času. Je to stejně neefektivní, jako vést nyní diskusi, zda přijmeme euro, když za rok nebo dva mohou lidé rozhodnout v referendu třeba o vystoupení z EU. Čas pro argumentaci přijde zkrátka až v době, kdy bude ústavní zákon. A ten je třeba přijmout co nejrychleji, protože to je základ všeho.

Tak co, chcete referendum o Evropské unii?