Po teroristickém útoku v Manchesteru se ukázalo, že ve Velké Británii není úplně na svobodě "jen" 3 000 džihádistů, jak byla veřejnost dříve informována, ale spíše daleko děsivější počet 23 000 džihádistů. Podle The Times:
"Zhruba 3 000 lidí z této celé skupiny je považováno za přímou hrozbu a jsou předmětem vyšetřování nebo aktivního sledování v 500 operacích, které provozují policejní a zpravodajské služby. Dalších 20 000 lidí se objevilo v předchozích šetřeních a je kategorizováno jako představující 'zbytkové riziko'."
Proč o tom nebyla veřejnost informována dříve?
Stojí za povšimnutí, že mezi těmi, kteří zřejmě představovali jen "zbytkové riziko", a proto již nebyli pod dohledem, byl i Salman Abedi, bombový atentátník v Manchestru a Khalid Masood, Westminsterský vrah.
Zdá se, že policejní agentury a zpravodajské služby ve Velké Británii, zápasící s nedostatkem personálu, nejsou plnohodnotným protivníkem 23 000 džihádistů. Již v červnu 2013 odhadlabývalá šéfka MI5, že bude potřebovat přibližně 50 000 agentů MI5 na plný úvazek, aby monitorovali 2 000 extremistů nebo potenciálních teroristů 24 hodin denně, sedm dní v týdnu. To je více než desetinásobek současného počtu zaměstnanců MI5. Andrew Parker, generální ředitel Security Service, v říjnu 2015 uvedl, že "rozsah a tempo" nebezpečí pro Spojené království je na úrovni, kterou ještě nikdy ve své 32-leté kariéře neviděl.
Zdá se, že britští politici tato varování důsledně ignorovali a dovolili, aby se neudržitelná situace v zemi dále zhoršovala, dokud se "novým normálem" nestali džihádisté vraždící pro Alláha děti na popových koncertech.
Vzhledem k astronomickým nákladům na monitorování 23 000 džihádistů se zdá, že jediným realistickým řešením tohoto obrovského bezpečnostního problému je deportace džihádistů, nebo alespoň cizích státních příslušníků mezi těmito 3 000 sledovanými, protože představují reálnou hrozbu. Britští občané představují samostatný problém, protože nemohou být deportováni. Přesto je deportace v boji proti islámskému terorismu nedostatečně využívána: politici se příliš obávají mezinárodních úmluv o lidských právech - tedy lidských práv džihádistů a odsouzených teroristů; na lidská práva svého vlastního obyvatelstva ohled neberou.
Společnost "Henry Jackson Society" v roce 2015 zjistila, že od roku 2005 do roku 2015, bylo 28 odsouzeným nebo podezřelým z terorismu dovoleno zůstat ve Velké Británii a bránit se deportaci pomocí Zákona o lidských právech. Naproti tomu Ministerstvo vnitra naprosto neuvěřitelně uvedlo, že neshromažďuje údaje o počtech podezřelých z terorismu, kterým soudy vydaly povolení k pobytu ve Velké Británii. Podle Evropské úmluvy o lidských právech a britského Zákona o lidských právech jsou jednotlivci chráněni před mučením a nelidským nebo ponižujícím zacházením. Jelikož těchto 28 teroristů pochází ze zemí se špatnou pověstí v oblasti lidských práv, tak je jim dovoleno zůstat ve Spojeném království. Ohrazují se tím, že pokud by byli deportováni do své země původu, tak by mohli čelit mučení.
Robin Simcox, výzkumný pracovník společnosti Henry Jackson, řekl:
"Neschopnost deportovat cizí státní příslušníky, kteří jsou národní bezpečnostní hrozbou, je problém, který sužuje již několik po sobě jdoucích vlád. Ani koaliční vláda nebyla schopna ukázat, že dokáže vyřešit problémy s relevantní legislativou, o nic víc než její předchůdci. Toto se musí změnit a to velmi rychle."
Neexistuje žádná záhadná síla, která by zabránila změně legislativy; vše, co je zapotřebí, je politická vůle opustit mezinárodní úmluvy, které v současné době zakazují nebo znemožňují takové deportace. Již v roce 2015 ministr spravedlnosti Chris Grayling řekl:
"Ani za milión let by autory původní Úmluvy o lidských právech nenapadlo, že by ji jednoho dne mohli zneužít jednotlivci, kteří představují nebezpečí pro naši zemi a náš způsob života, k tomu, aby dostali povolení k pobytu v naší zemi."
"Nechce se mi věřit, že bychom mohli být v takové situaci, kdy jsme paralyzováni do té míry, že nám to více méně znemožňuje chránit naše občany. Potřebujeme v naší zemi naléhavou a rozsáhlou reformu zákonů o lidských právech, abychom se ubezpečili, že nemohou být překrouceny tak, aby sloužily zájmům těch, kteří chtějí ubližovat naší společnosti."
 Jak v lednu 2015 řekl ministr spravedlnosti Spojeného království Chris Grayling: "Potřebujeme v naší zemi naléhavou a rozsáhlou reformu zákonů o lidských právech, abychom se ubezpečili, že nemohou být překrouceny tak, aby sloužily zájmům těch, kteří chtějí ubližovat naší společnosti." (Foto Dan Kitwood / Getty Images) |
Mnoho politiků předstírá, že tyto mezinárodní úmluvy jsou věčné, téměř božské, nástroje práva, ke kterým jsou navždy vázáni. Takové předstírání není jen hazardem, ale je přímo zločinem v době, kdy se tyto konvence staly nástroji proti nejzákladnějším svobodám - fyzické bezpečnosti, právu na život - občanů, které měly chránit. Žádný z autorů pravděpodobně nezamýšlel, aby tyto konvence byly zneužívány jako užitečné nástroje v "zákonodárství" na ochranu teroristů a jejich stoupenců.
Příkladem takového zneužívání je zacházení s odsouzeným teroristickým operativcem al-Kajdy, Bagdádem Mezianem. Měl vazby na útoky v Paříži; a v roce 2003 byl uvězněn na 11 let kvůli provozování sítě na podporu terorismu, stále však žije ve Velké Británii. Zákon o lidských právech použil na to, aby se ubránil deportaci do svého rodného Alžírska. Po výkonu trestu může ve Velké Británii svobodně pokračovat ve svých teroristických akcích.
Podle nejnovějších zpráv, se může zdát, že chybné priority policejních sil Spojeného království, zapříčiňují určitou část jejich selhání, pokud jde o účinnou obranu proti tisícům džihádistů. Podle Cambridge News byla do domu v Cherry Hinton po stížnosti ze strany veřejnosti na příliš hlasitou hudbu poslána policejní helikoptéra a deset policistů. Zpočátku byla k případu vyslána pouze jedna policistka, ale poté, co policistku zřejmě "urazila" píseň vysmívající se mrtvému teroristovi Usámovi bin Ládinovi, stiskla "poplachové tlačítko" a tím zavolala posily – další policisty a vrtulník. Hosté tohoto malého mejdanu jsou podle policejního mluvčího hrabství Cambridgeshire nyní vyšetřováni za spáchání "údajného incidentu podněcování rasové nenávisti". Co by koneckonců mohlo být naléhavější než vyšetřování jednoho mejdanu, kde se hrála parodie na bin Ládina, když máme v ulicích Británie pouhých 23 000 džihádistů?
Problém džihádistů volně se pohybujících ve společnosti není samozřejmě omezen jen na Spojené království. Nedávno byl Syřan, který přišel do Švédska jako "uprchlík" v roce 2015, osvobozen u soudu, kde byl obžalován za napadení šíitských muslimů ve Švédsku zápalnými bombami. Když při monitorovaných výsleších na policii uvedl, že se považuje za džihádistu, který se chce stát mučedníkem, tak ho, i vzhledem k tomu, že byl v kontaktu s ISIS, švédská zpravodajská služba začala považovat za příliš nebezpečného na to, aby zůstal ve Švédsku. Imigrační úřady proto usilovaly o to, aby byl deportován do Sýrie. Neuspěly: Zákon jeho deportaci do Sýrie neumožnil, protože existuje riziko, že by mohl být v Sýrii zatčen nebo popraven. Místo toho byl propuštěn a volně se pohybuje po Malmö. Ve Švédsku jsou lidská práva ctižádostivého teroristického cizince evidentně důležitější než lidská práva občanů, které chce zavraždit.
Stručně řečeno, zdá se, že politika nečinnosti ohledně otázky deportace a jejího střetu se zastaralými úmluvami o lidských právech je záměrnou politikou několika evropských zemí. Nabízí se otázka: Rozhodla se Evropa aktivně spáchat sebevraždu?
Judith Bergman je spisovatelka, publicistka, právnička a politická analytička.
