Petr Hájek se s přispěním Václava Dandy zamýšlí nad zatím posledním pokusem o eskalaci napětí mezi Západem a Ruskem, problémy kyjevských pučistů a zbabělostí většiny evropských elit. Starý scénář se zjevně opakuje. Tak jako sestřelení malajského boeingu mělo eskalovat – a eskalovalo – napětí mezi Západem a Ruskem, které „nebezpečně uhasínalo“, masakr civilistů prchajících z obklíčeného Luhanska zase byl prostředkem, jak zastavit konvoj s ruskou humanitární pomocí. Hrozilo totiž, že by se mohl stát uklidňujícím obratem ve válce Kyjeva proti vlastním občanům na východě země. A to je v zásadním rozporu se strategickými plány především Spojených států, pro něž se konfrontace s Ruskem pozvolna stává jediným řešením hlubokých domácích i mezinárodních problémů, do nichž se stále více noří.

Petr Hájek

Opět: V čí prospěch?

Konstatujme: Kolona autobusů s prchajícími civilisty byla rozstřílena salvami z raketometů GRAD. Podle mluvčího kyjevské armády Andrije Lysenka na luhanské uprchlíky zaútočili „proruští povstalci“. Ti to však důrazně popřeli a naopak tvrdí, že to byla kyjevská armáda, kdo ostřeloval silnici raketomety.

„Lidé uhořeli přímo v autech. Neměli ani čas opustit dopravní prostředky, kterými je odváželi,” sdělil Kyjev první – a stejně rychle jako v případě sestřeleného boeingu ihned označil původce této další masové vraždy nevinných lidí.

Stejně jako při měsíc staré letecké tragédii lze s úspěchem předpokládat, že pravdu o útočníkovi se stěží někdy dozvíme. Stejně jako tehdy se však musíme ptát: V čí prospěch se toto nejnovější „teatrální“ vraždění civilistů odehrálo? Chtěli snad „povstalci“ zabránit ruskému konvoji s humanitární pomocí pro občany, za něž bojují, aby se nedostal ke strádajícím? Museli by být šílení, když právě o to tak dlouho žádají a usilují. To kyjevští jestřábi jako je Dmytro Tymčuk a spol. se už předtím vyjádřili jasně: „Ruský humanitární konvoj nesmí nikdy překročit ukrajinské hranice.“

Jenže nakonec jim to nevyšlo. Především na nátlak Německa, jehož vláda je pod silným tlakem veřejného mínění, musela Ukrajina vydat konvoji všechna potřebná povolení. Jediným způsobem jak na poslední chvíli zabránit doručení humanitární pomoci byla drastická demonstrativní akce, při které musel zemřít co největší počet civilistů. Útok na kolonu autobusů a osobních vozů s civilními uprchlíky z Luhanska je přesně to „pravé ořechové“, co se mohlo stát. Otázka v čí prospěch má tedy pouze jedinou možnou odpověď.

Její pravděpodobnost dokládá i okamžitá akce propagandistické mašinérie. Česká televize i ostatní hlavní média u nás i na západě – stejně jako před měsícem v případě boeingu – nejenže okamžitě jako „prověřenou pravdu“ oznámila, že za útokem stojí „proruští separatisté“, ale stejně rychle také doplnila že povstalci získali z Ruska, kromě raket GRAD, také lepší zbraňové systémy, například rakety Uragán. Jako přes kopírák obdobně nám média sdělila před sestřelením malajského boeingu, že povstalci získali protiletecké systémy BUK.

Lesk a bída propagandy

O výsledku vyšetřování sestřeleného letadla stále prakticky nic nevíme a hned tak vědět nebudeme. Že se však patrně nedaří „vyšetřovatelům“ zahladit všechny stopy po skutečném „vrahovi“, je také pravděpodobné. Svědčí o tom kromě jiného i další absurdní vyjádření Kyjeva. Jeho „rozvědka“ se náhle probudila a dospěla k závěru, že sestřelit letadlo sice opravdu mohla ukrajinská armáda – leč skrze své dezertéry, s nimiž samozřejmě Kyjev nemá nic společného. Bylo by to směšné, kdyby to nebylo tak tragické.

A stejně směšné a tragické je, jak naše primitivní mediální protiruská propaganda s vážnou tváří tyto kabaretní piruety kyjevských pučistů věrně opakuje. Je třeba mít stále na paměti: Západ Ukrajiny si sice zvolil nového prezidenta, ale vláda je stále stejně nelegitimní. O parlamentních volbách, které by to mohly změnit, se po demisi-nedemisi pučistického premiéra už opět nemluví. Naopak slyšíme stále znovu ujišťování, že po prezidentských volbách již „separatisté“ bojují s demokraticky zvolenou ukrajinskou vládou. Česká propagandistická „jednosměrka“ je v těchto „výkonech“ svým způsobem unikátní i v celém evropském prostoru. Opakovaně připomínáme, že západní média se alespoň opticky pokoušejí vypadat občas objektivněji.

Některá se už třeba zamýšlejí i nad tím, zda hlavním cílem sestřelení malajského letadla byl pouze „obrat na frontě“ a radikalizace veřejného mínění na Západě, jež by umožnila dále izolovat Rusko a zavést proti němu sankce. Podle mnoha indicií se totiž zdá, že skrytým cílem celé operace mělo být přímé zatažení Ruska do bojů na východě Ukrajiny – jako záminka pro „odvetnou“ operaci NATO, po níž Kyjev už tak zoufale, nezakrytě volá. Ukazují na to podle řady zdrojů plány jestřábů ze zámoří. Právě o vlivu těchto „temných sil“ v genezi a „přetavení“ ukrajinské krize do „žádoucího“ světového konfliktu, vypovídá vynikající německý dokument „Jistota v předsíni pekla“, který všem doporučujeme ke shlédnutí. Česká televize ho totiž určitě neodvysílá.

Kyjev na další frontě s „vnitřním nepřítelem“?

Rychlého „mediálního storna“ se dočkala mezitím jiná kyjevská „operace“: O údajné koloně ruských tanků a obrněných vozidel, která prý překročila Ukrajinské hranice a údajně – tak pravil prezident Porošenko – byla z velké části dělostřelectvem a raketami kyjevské armády zničena, se slehla mediální zem. Co jsme se totiž z oficiálních zdrojů již nedozvěděli, že Rusko tento nesmysl samozřejmě nejen ihned popřelo, ale a zároveň vyslovilo odůvodněné podezření, že Kyjev ve skutečnosti rozstřílel své vlastní vojáky, aby situaci dále vyhrotil. Některé nezávislé komentáře dokonce naznačovaly podobnost s nacistickou provokací v Gliwicích, kterou Hitler provedl také jako „akci pod cizí vlajkou“, a jež se stala záminkou k napadení Polska a rozpoutání druhé světové války.

Kyjev však mohl mít ke střelbě „do vlastních“ i jiný podstatný důvod. Není vyloučeno, že skutečným cílem útoku se totiž staly jednotky stále více vzpurného Pravého sektoru. Po ultimátu, které dal Porošenkovi jeho vůdce Dmitro Jaroš, se tito nezastření fašisté stávají pro Kyjev čím dál tím nepohodlnějšími. Nejen propagandisticky. Po zásazích jejich nedávných kyjevských spolubojovníků ve Lvově a dalších městech proti centrálám Pravého sektoru a zabavení velkého množství zbraní dal v sobotu Jaroš Porošenkovi ultimátum: Do osmačtyřiceti hodin se měl zbavil ministra vnitra Arsena Avakova, kterého Jaroš označil za jednoho z vůdců kontrarevoluce. Pokud mu Porošenko nevyhoví, což je pravděpodobné, je Jaroš podle svých slov odhodlán odvolat jednotky Pravého sektoru z „východní fronty“ a zahájit „pochod na Kyjev“.

Likvidace jednotek Pravého sektoru ukrajinskou armádou v Donbasu, by tedy ve světle těchto sporů vypadala logicky. Dobře informovaný zdroj z Kyjeva dokonce tvrdí, že již bylo rozhodnuto i o likvidaci Dmitro Jaroše, obdobně jako se to stalo s jeho nejbližším druhem Oleksandrem Muzyčkem, kterého Avakovovy policejní oddíly popravily při zatýkání. O plánu na Jarošovu likvidaci mělo být údajně rozhodnuto tento týden právě na schůzce mezi Porošenkem a Avakovem.

Bludný kruh

O dramatických vnitřních sporech kyjevských pučistů západní organizátoři a sponzoři ukrajinské krize samozřejmě vědí a radost jim rozhodně nedělají. Narozdíl od veřejnosti, která skrze rachot bubnů válečnické propagandy má mít před sebou pouze jediného nepřítele – Putinovo Rusko. A tak se donekonečna diskutuje o sankcích a protisankcích, které samozřejmě budou (a již jsou) mlčky obcházeny, mlčí se nadále o výsledcích vyšetřování sestřeleného letadla – a místo toho „stratégové“ vymýšlejí další brutální akce, které by situaci ještě více zostřily. Kauza „konvoj“ totiž také zjevně – alespoň prozatím – selhala.

Rusko se prostě do války jen tak zatáhnout nedá a zvláště ve Washingtonu jsou z toho již hodně nervózní. Organizace různých vojenských cvičení NATO v blízkosti hranic „nepřítele“ a stále rozsáhlejší shromažďování vojenských jednotek a materiálu v Pobaltí, Polsku, ale také v Německu, jsou mediálně téměř neviditelnou, ale o to nebezpečnější rovinou bezradnosti západních strategických jestřábů. Pokud se jim totiž nepodaří další dostatečně teatrální operací – typu „letadlo“ či „rozstřílený konvoj s civilisty“ – vyprovokovat Rusko k nějaké rázné odvetě, může narůstající nervozita vyústit do pokusu o přímou konfrontaci NATO s Ruskou federací.

Je to bludný kruh. Washington, který se právě ve Fergusonu, na předměstí jižanského „konfederačního centra“ Saint Louis, pokouší pomocí Národní gardy potlačit jeden z prvních místních „Majdanů“, z něho nevykročí. Bude to muset udělat Evropa, především Německo a Francie. Realistické hlasy premiérů Maďarska či Slovenska jsou totiž jen vrcholkem ledovce nespokojenosti i mnoha dalších významných politiků a průmyslníků ze zemí EU. Jsou stále více zděšeni z toho, kam se zpočátku napohled bezmála „romantické“ ukrajinské dobrodružství dostalo. Zatím, spolu s většinou zmanipulované veřejnosti, zaraženě a bezradně mlčí. Čas k tomu, aby konečně začali jednat ve skutečném zájmu svých zemí a lokajské vazalství k zámořské velmoci hodili za hlavu, se však neúprosně krátí. Jim i nám.

Zdroj: Protiproud.cz