Zpráva idnes: Zdravotní pojišťovny mají dostat novou pravomoc: budou smět nahlížet na data o partnerech a rodinných příslušnících svých klientů. Překvapivě si to přeje veřejná ochránkyně práv Anna Šabatová v návrhu novely zákona o zdravotním pojištění. Samy pojišťovny o to přitom nestojí.

Miroslav Macek

Pojišťovny by nově směly nahlížet nejen na data svých pojištěnců, ale i na údaje o jejich manželech, rodičích, zákonných zástupcích či registrovaných partnerech.

„Je to pro klienty výhodné. Pojišťovny mají problémy s doručováním zásilek, takto se zjednoduší kontaktování klientů, a ti budou mít jistotu, že jim důležité zásilky přijdou,“ vysvětluje Barbora Kubíková z úřadu ombudsmanky.

Přitom samy pojišťovny o to nestojí. „Nemám k tomu co říct jiného, než že tuto pravomoc skutečně nepotřebujeme,“ reagoval mluvčí VZP Oldřich Tichý.

Dodávám:

Jde jen o další důkaz, kolik lidí s bolševickým myšlením bylo mezi disidenty…

Čtenář glos M. B. mi napsal:

Vážený pane M.,

v poslední glose jste zveřejnil starší výrok pana Klause, který považuje zákaz kouření na veřejných místech za útok na elementární svobodu jedince. Rozumím tomu tak, ze tento názor sdílíte, neboť jste jej nijak nekomentoval. Pokud bych tedy v restauraci, kde, dejme tomu, zrovna obědváte s panem Klausem, začal rozprašovat naprosto zdravotně nezávadnou a snadno smytelnou červenou barvu (substituce za cigaretový dým), jakou šanci bych asi měl s argumentem svobody jedince?

Neměl by platit výrok o konci svobody jednoho člověka tam, kde začíná svoboda druhého? Nejde pokud vím, o zákaz kouření jako takového – teprve tady bych obavy pana Klause považoval za oprávněné.

I odpověděl jsem mu:

Vážený pane B.,

díky za mail a vyjádřený názor, tady je ten můj. Domnívám se, že by mělo být jen na majiteli restaurace, pivnice, baru či jiného obdobného zařízení, zda udělá svůj podnik kuřácký, nekuřácký či s oddělenými prostorami pro kuřáky a nekuřáky. (Optimální by byla dohoda provozovatelů na nějakém označení podniků, ale není nezbytná, neboť každý se může personálu pochopitelně zeptat). Hosté se pak svobodně rozhodnou, do kterého z nich chtějí jít a číšníci a jiní zaměstnanci se též svobodně rozhodnou, v jakém z těch podniků chtějí či nechtějí pracovat.

Abych použil Vaši paralelu: kdybych si měl vybrat mezi podnikem, kde mne neobarví či obarví (přičemž jsem předem před vstupem informován o jaký z podniků jde, vybral bych si ten, kde mne neobarví. Stejně tak, jako bych si vybral nekuřáckou restauraci. (Byť mně vůně doutníku od vedlejšího stolu po večeři pranic nevadí).

Je pochopitelné, že co se týká obecních, krajských či resortních úřadů a obdobných veřejných prostor, u nichž občan nemá možnost jít ke „kuřácké“ či „nekuřácké“ konkurenci, je zákaz kouření namístě. (Ale proti tomu jistě nic nenamítal ani VK). Na druhé straně si dovedu představit „kuřácké“ kino , kam dobrovolně namísto kina nekuřáckého chodí kuřáci – multiplexy by toto řešení dozajista umožňovaly.

Při sledování zpráv z Fergusonu v Missouri si říkám, co by se asi dělo, kdyby v nějakém bílém americkém městě zastřelil černý policista neozbrojeného bělocha…

Zdroj: viditelny-macek.cz