Břetislav Olšer – publicista

Pak jsem byl ve Vietnamu, na Kubě, v Kanadě, USA… Než jsem pochopil, že jen neznalost věcí pozemských ze mě učinila naivního jelimánka a pomýleného pacifistu, co se brzy změnil v realistu v té šílené lidské komedii. Kolik bylo již ve světě tragických 21. srpnů? Kolik jsme zaznamenali “globálních trestů za neposlušnost“…? Možná to stojí za kratší úvahu. Navíc, když na rozdíl od USA nemají Rusové své vojáky a vojenské  poradce ve více než 150 zemích světa… A ke všemu; tenkrát v osmašedesátém to byl Sovětský svaz, šéfoval mu Brežněv a Putinovi bylo šestnáct…

Tak si připomeňme, kde všude se už odehrály stejně zákeřné útoky, jaké zažilo i Československo před čtyřiceti šesti roky. Byly to USA, jež odstartovaly předlouhou šňůru násilných převratů „úspěšnou premiérou“ v Guatemale v roce 1954 svržením legitimně zvolené vlády. Následovaly další puče v latinskoamerickém regionu za podpory a často přímé účasti regionálního Kmotra – USA: Brazílie 1964, Dominikánská republika 1965, Bolívie 1971, Uruguay 1973, Chile 1973, Peru 1975, Argentina 1975, Nikaragua (osmdesátá léta), Salvador (1980 až 1992), Grenada 1983, Panama 1989. Většinou nešlo o čajové dýchánky, ale o opravdové katastrofy, kdy v některých případech země prakticky lehla popelem…

Ale od počátku a jen namátkou, přes dvě stě let invazí Spojených států se v jednom blogu prostě postihnout nedá. Tak třeba pod vedením generála Douglase MacArthura došlo 15. září 1950 k vylodění jednotek US Army v korejském přístavu Inčchon, pak k přesunu Američanů a jejich spojenců přes 38. rovnoběžku, aby 19. října američtí vojáci obsadili Pchjongjangu a postupovali k hranicím s Čínou…

Guatemala, od 1953 do 90. let: CIA zorganizovala převrat, jenž svrhl demokraticky zvolenou, pokrokovou vládu Jacoba Arbenze a vyvolala tak 40 let brigád smrti, mizení, masových poprav nepředstavitelných krutostí, s víc než 100 000 obětí – nesporně jednu z nejnelidštějších kapitol 20. století. Arbenz znárodnil americkou firmu, United Fruit Company, jež byla neobyčejně těsně svázána s americkou mocenskou elitou. K ospravedlnění převratu Washington prohlašoval, že se Guatemala ocitla na pokraji převzetí Sověty, i když Kreml měli tak malý zájem o tuto zemi, že tu ani neudržoval diplomatické vztahy. Skutečným problémem v očích Washingtonu bylo, vedle United Fruit, nebezpečí, že se guatemalská sociální demokracie rozšíří do dalších zemí Latinské Ameriky.

1960 – Podpora vojenského převratu v Salvadoru.

V roce 1963 byl v Dominikánské republice demokraticky zvolen nový prezident Bosch. Vyzval zemi k pozemkové reformě, zajištění lidí levným bydlením, umírněnému znárodnění podniků a omezení nadměrného využívání země zahraničními investory. Boschovy plány byly považovány za „vplížení do socialismu“ a rozhněvaly Spojené státy, tisk v USA oznámil, že je „rudý“. V září 1963 byl Bosch svržen ve vojenském převratu, se souhlasem Spojených států. Když po 19 měsících v zemi vypuklo povstání a vytvořila se hrozba návratu Bosche k moci, Spojené státy poslaly na pomoc pro potlačení povstání 23 000 vojáků.

Prvního náletu v operaci “Rolling Thunder” na severní Vietnam se 5. srpna 1964 kromě letadel jihovietnamského letectva účastnila i americká letadla ze tří letadlových lodí v Jihočínském moři a 7. srpna schválil Kongres USA rezoluci o Tonkinském zálivu, která prezidenta opravňovala k „použití síly na pomoc obraně svobody kteréhokoli státu SEATO“. “Každá jednotka US Army měla ve Vietnamu svoji My-Lai, ale byl jen jeden zrádce, který to prozradil!” řekl poručík Calley o veteránu Ronu Ridenhourovi, jehož příběh o vyvraždění pěti stovek starců, dětí a žen, publikoval novinář Seymour Hersh.

1966 – Guatemala. Američané dosazují svoji loutku Julia Cesara Mendeze Montenegro do vlády. Američtí vojáci vstoupili do země, byly uspořádány hromadné masakry indiánů, kteří se považovali za potenciální povstalce. Byly zničeny celé vesnice, proti poklidným zemědělcům se aktivně používal napalm. Po celém státě mizí lidi, aktivně se používá mučení, ke kterému američtí experti vyškolili místní policii.

1966 – Vojenská pomoc proamerické vládě Indonésie a Filipín. Navzdory krutosti represivního režimu Ferdinanda Marcose na Filipínách (60 000 osob bylo zatčeno z politických důvodů, vláda oficiálně zaměstnávala 88 expertů na mučení), George Bush Sr. o několik let později pochválil Marcose za „dodržování demokratických zásad“.

Dne 8. února 1971 začala operace jihovietnamské armády “Lam Son 719” s leteckou podporou USA, která měla být pokusem o narušení zásobování postupem k Tchepone v Laosu. Po zakončení operace se počítaly ztráty – pouze na straně útočníka padlo 1529 vojáků a 107 vrtulníků. Dne 27. března 1971 zaútočily jihovietnamské jednotky s podporou amerických vrtulníků na základny severních Vietnamců za hranicemi v Kambodži. Po deseti letech války zbylo na bojištích Indočíny přes tři miliony mrtvých Vietnamců, Laosanů a Kambodžanů, plus 59 tisíc vojáků US Army. K tomu největší novodobá ekologická katastrofa, způsobená 72 miliony litrů defoliantů. A z původního komunistického severu byl po protikomunistické válce komunistický celý Vietnam a tak je tomu podnes.

1972 – Nikaragua. Americké síly vstupují do země kvůli podpoře vlády, příznivé pro Washington

Dne 25. října 1983 po krátkém boji obsadila armáda USA Grenadu za spolupráce některých okolních zemí. USA invazi oficiálně zdůvodnily ochranou 800 amerických studentů na místní univerzitě. Převrat ukončila po necelých dvou týdnech invaze americké armády, kterou nařídil tehdejší prezident Ronald Reagan s odůvodněním, že komunistická Kuba připravuje okupaci ostrova. Invazi podpořily i další země regionu, například Jamajka, Barbados, Sv. Lucie, Antigua, Dominika a Sv.Vincenc. Při invazi zahynulo 71 Grenaďanů (většinou civilistů), 18 amerických vojáků a 27 kubánských dělníků. Ráno 25. října jednotky USA vpadly na ostrov, vyhnaly vládu a převzaly nad zemí plnou „dočasnou“ kontrolu…

Dne 20. prosince 1989 napadla Panamu US Army s 27 000 vojáky jako pomstu za smrt amerického vojáka, který byl zastřelen, když se v noci vracel z baru. Panamský prezident Noriega, jako agent CIA a Frankensteinovo monstrum, se obrátil proti svému stvořiteli. Rozkazem prezidenta USA G. Bushe začala vojenská operace z 19. na 20. 12. 1989. Vojenské letadla USA bombardovala 27 cílů, mezi nimi i Noriegovo velitelství El Chorillo, oblast San Miguelito a část města Colon. Během prvních hodin invaze spadlo na hlavní město Panama City přes čtyři sta bomb…

Dne 7. října 2001 vyhlásil Georg Busch ml. válku světovému terorismu a toho dne začalo americké bombardování Afganistánu. Ve svém rozhodování byl podporován Tonym Blairem, ale i ruským prezidentem Vladimírem Putinem. Je otázka, jestli by došlo k náletům na Manhattan 11. září 2001, pokud by USA nechaly Sověty v Afghánistánu dál bojovat pro Mudžahedínům a Talibanu v čele s dalším Frankensteinovým monstrem Usámo bin Ládinem, který byl údajně agentem CIA, nasazeným proti vojákům SSSR. Co je v této kauze fakt? Bin Ládin bojoval proti Sovětům, stejně jako proti nim bojovala i CIA. Sečteno podtrženo: Oba bojovali proti Sovětům; třeba by ho Moskva zničila už tenkrát a byl by klid se světovým terorismem. A odpadl by i krvavý útok na Irák… Když americké jednotky začaly 20. března 2003 s podvodným útokem na Irák, nikdo netušil, že se válka protáhne na deset let a počet obětí ze strany Američanů přesáhne čtyři tisíce a na straně Iráku překročí číslo obětí jeden milion.

Dne 29. února 2004 byl opozičními silami, s podporou sboru americké armády o síle 3600 mužů USA, svržen na Haiti populární prezident Jean-Bertrand Aristide a unesen do Afriky. V hlavním městě země Port-au-Prince a jeho blízkém okolí bylo zabito na osm tisíc osob. Na 35.000 žen bylo v této oblasti znásilněno. Více než polovinu obětí tvořily dívky a ženy mladší 18 let.

Dne 24. března 1999 začaly nálety USA a NATO a bombardování Srbska… A pak ještě Libye. Když se Barack Obama počátkem roku 2011 díval přímo do kamery a řekl americkému lidu: “Válka v Libyi je strategický zájem Spojených států”, bylo vše jasné. Byla tím zájmem snad ropa, prodej nových zbraní, snaha ovládnout co nejvíc ropných polí? Šéf Bílého domu vydal tajné rozhodnutí, které umožňuje skryté operace CIA v Libyi. Agenti pomáhali povstalcům, kteří bojovali proti Kaddáfího jednotkám a také sbírají zpravodajské informace pro letecké útoky spojenců.

Fakta a nic než fakta, citovaná především ze Zprávy Kongresu USA k vietnamské válce 1965 – 1975, The Guardian, třetího nejserióznějšího deníku ve Velké Británii, a německého Die Welt… Prostě, každý z nás už někdy globálně zažil ten svůj tragický jedenadvacátý srpen, na něhož nezapomenou bratři Kličkové, co jsou v čele opozice; mír pro Ukrajinu, přitom starší Kličko vykřikuje: “Všichni občané Kyjeva, nasedejte do taxíků, aut a přijeďte na náměstí Mejdan, podpořit náš boj…” Kde se v něm bere ten agresivní styl komunikace? Otec bratrů Kličků byl totiž pilotem sovětské okupační armády v Československu. Jako věrný člen Komunistické strany Sovětského svazu a příslušník KGB putoval dle příkazu strany od posádky k posádce, kam bylo zapotřebí. Proto se jeden syn narodil v Bělorusku, druhý v Kyrgyzstánu.

Osud zavedl Vitalije a Vladimira až na Hradčany a Letnou, ale naštěstí ne v české metropoli; Hradčany jsou totiž vojenské letiště a Letná zase sídliště postavené pro sovětské letce v severočeské Mimoni. Nejdřív je obývali Češi, po osmašedesátém Sověti. Pro jejich děti tady vnitro v roce 1972 postavilo školu, gymnázium. Zapomněli? Po vzoru boxerů Kličků se dnes již celý Kyjev proměnil v jeden velký ring, plný rowdies, co používají hlavně rány pod pás, rány na zátylek a vše, co je nefair, a o čem právě Vitalij Kličko moc dobře ví.

Kdepak vězí zdroj této nákazy? Že by v USA, kde vše zřejmě řeší druhý dodatek Ústavy Spojených států, který mimo jiné říká: „Dobře organizovaná milice je nezbytná v zájmu bezpečnosti svobodného státu. Právo lidu držet a nosit zbraně nesmí být proto omezováno…” Tak bylo nařízeno a občané USA prokazují, jak si své ústavy váží. Platí, že svobodní občané mají právo vlastnit zbraň k ochraně svých domovů…

Jedni bojují proti hydře komunismu, druzí zase proti imperialismu a kapitalismu; kdo vede? Snadná odpověď – největším věřitelem USA, EU a zbytku světa je Čína, komunistický stát, v němž paradoxně z miliardy a pěti set milionů obyvatel je v Komunistické straně ČLR asi 70 milionů lidí, resp. zhruba pět procent… USA – 17 bilionů dolarů státní dluh, Čína má tři biliony dolarů devizových rezerv a za stejnou sumu vlastní státní dluhopisy Spojených států…

„Třesu se někdy o svou vlast, když pomyslím na to, že Bůh je spravedlivý.“ – Thomas Jefferson…

Inu, jako ogar ze srdce Valašska jsem v roli věřícího zůstal antikomunistou, nikdy jsem nebyl v žádné partaji a tak to i zůstane, ale při své valašské nátuře odmítající přesilu, musím fandit Rusku, proti němuž stojí mnohonásobná převaha armád třiceti zemí EU, NATO a USA. A to sa na Valašsku nedělá; ani omylem – jeden proti třiceti…