Je tomu šest dní, co se narodilo mé čtvrté dítě. Narodilo se doma. Stejně jako ty předešlé. Na tom by nebylo nic tak zajímavého. Tedy pokud bych žila v Německu, Belgii, Británii, Kanadě, USA… A mě by ani nenapadlo o tom psát. Popravdě, nenapadlo by mě o tom mluvit ani jako Češku, kdyby nebylo onoho legračního nápadu poslance Svobody iniciovat zákon zakazující domácí porody. Nemám totiž sebemenší potřebu komukoliv se zpovídat, či snad dokonce své pohnutky omlouvat. Do toho, jak a proč já přivádím své děti na svět, je každému pendrek – s výjimkou tatínka a onoho děťátka. Ale je tu jedno ALE: Onen poslanecký nápad.