Druhá studená válka, která začala pohybem NATO na ruské hranice a svržením proruského režimu v Kyjevě, je v plném proudu - a právě se navzdory horkému létu znovu o několik stupňů ochladilo...
PATRICK JOSEPH BUCHANAN se smutkem autentického konzervativce pozoruje zahraniční politiku muže, který sliboval “učinit Ameriku opět velkou” a nyní se zřejmě snaží zavléci ji - a nás všechny - do nejméně dvou dalších válek
V sobotu otestoval Kim Čong-un novou mezikontinentální balistickou střelu, která má dolet dostačující k tomu, aby zasáhla území Spojených států. Momentálně pracuje na přesnosti jejího zaměření, a na vývoji nukleární hlavice, která by byla dostatečně malá, aby se na vrcholek jeho nové střely vešla a přežila návrat do atmosféry.
Kim není šílenec
Pokud vyloučíme možnost, že je Kim šílenec se sebevražednými sklony, je jasné, oč mu jde. Chce mít totéž, co jakákoli nukleární velmoc: možnost zasáhnout území svého protivníka s fatálními následky. Jakmile bude tuto možnost mít, poslouží mu k odstrašení nepřítele a k odvrácení možného konfliktu.
Kim jednoduše chce, aby jeho režim byl uznáván a respektován, a aby Amerika, která sever Koreje v letech 1950-53 zasypávala bombami při kobercových náletech, vypadla z poloostrova.
Co to pro nás znamená? Cliff Kupchan, šéf think-tanku Eurasia Group, si myslí, že: “Amerika je na pokraji volby, v níž není třetí cesty. Buď přijme Severní Koreu do klubu jaderných velmocí, nebo se odhodlá k vojenskému úderu, který ovšem bude znamenat obrovité ztráty na životech civilistů.”
O tuhle válku nestojíme
Má pravdu: Je čas nalít si čistého vína. Americké sankce vůči Severní Koreji, jmenovitě ty, které Kongres schválil minulý týden, nezastaví Kima, pokud bude chtít zvětšit vlastní balistický arzenál. Je příliš těsně před cílovou páskou na to, aby ho vyfázovalo, když mu zkusíme nastavit nohu.
Pokud bychom ovšem skutečně provedli preventivní úder na Severní Koreu, mohlo by to znamenat protiútok raketovou palebnou silou, shromážděnou kolem demarkační zóny. Útok, který by vedl na Soul. Což by znamenalo desítky tisíc mrtvých Jihokorejců, nehledě na americké vojáky a jejich pomocný personál.
Než bychom se nadáli, ocitli bychom se v otevřené válce, která by mohla skončit jedině zničením Severní Koreje. Je to válka, o kterou americký lid nestojí.
Zelený Trump
V sobotu si prezident Trump po Twitteru postěžoval, jak ho frustruje, že Čína odmítá tahat asijské horké kaštany z ohně: “Nedělají VŮBEC NIC pro nás ohledně Severní Koreje, jen mluví. Tohle už dále nedovolíme. Čína by tenhle problém mohla docela jednoduše vyřešit.”
V neděli přeletěly nad Korejí americké bombardéry B-1B a velitel amerického letectva v Pacifiku generál Terrence O ‘Shaughnessy varoval, že jeho jednotky jsou připraveny zaútočit na Severní Koreu “rychlým a smrtonosným, drtivým úderem”.
Současně se ovšem v neděli v Číně odehrála velká vojenská přehlídka čínských tanků, letadel, vojenských jednotek a střel a čínští státní představitelé si z Trumpa dělali legraci, že je “nováček na prezidentském postu” a “rozmazlené děcko”, které si myslí, že může blafovat vůči Severní Koreji. Mají pravdu? Blafuje Trump? To brzy uvidíme.
Podle japonského ministerského předsedy Shinzo Abeho prezident Trump slíbil, že podnikne “jakékoli kroky, které budou nutné”, aby ochránil americké spojence. A americká velvyslankyně ve Spojených národech Nikki Haley se čepýřila: “Čas rozhovorů skončil.”
Druhá studená válka dále nebezpečně chladne
Skutečně se blížíme k vojenskému střetu a válce se Severní Koreou? Trhy, které v pondělí rekordně rostly, si to evidentně nemyslí. Jenže Severní Korea není jediný potenciální protivník, se kterým se naše vztahy rapidně zhoršují.
Poté, co Kongres minulý týden drtivou většinou odhlasoval nové sankce proti Rusku a Trump souhlasil, že podepíše zákon, který mu odebere pravomoc sankce zrušit bez souhlasu Kapitolu, se mohlo Rusko vzdát veškerých nadějí na sblížení s Trumpovou Amerikou. Vladimír Putin zareagoval tím, že snížil počet amerických diplomatů v zemi o 755 osob.
Druhá studená válka, která začala pohybem NATO na ruské hranice a svržením proruského režimu v Kyjevě, je zkrátka v plném proudu - a právě se navzdory horkému létu znovu o několik stupňů ochladilo. Nelze než čekat, že Moskva zareaguje přesně tak - mrazivě - až budeme žádat společný postup v Sýrii či právě vůči Severní Koreji.
Satelity? Bomby? To je fuk
Sankce z minulého týdne se vztahují i na Írán, který právě otestoval raketu, jež mu umožní na oběžnou dráhu vynést satelit - a to ačkoli dohoda o jaderných zbraních, kterou jsme s Íránem podepsali, zakazuje pouze testy balistických střel schopných nést nukleární hlavice. Írán rozhodně trvá na svém a vyhlašuje, že v testech hodlá pokračovat.
Kromě toho jsme v posledních dnech měli možnost vidět americké lodě a íránské hlídkové čluny v těsné blízkosti, zatímco americké lodě pálily výstražná znamení i střely. Naše letadla a lodě se také stále častěji střetávají s ruskými a čínskými loděmi na Baltu a v Jihočínském moři. Zatímco se ostýchavě blíží k válce se Severní Koreou, zdá se tedy Washington slintat po válce s Íránem. Trumpovo prohlášení, že hodlá jednat, jako by Írán porušil nukleární dohodu, naznačuje jasně, že se blíží zásadní střet.
Transgendeři, mullové a americký volič
Člověk si říká: Když je Kongres tak žhavý poprat se s Íránem, proč mu tedy také nezruší opci na 140 letadel, které si mullové objednali od Boeingu? Proč prodáváme americká civilní letadla údajnému “největšímu státnímu sponzorovi terorismu na světě”? Nebylo by logické a morální nechat krvavé peníze raději evropskému Airbusu?
Zdá se, že jedno je jisté: Americké války v Afghánistánu, Sýrii, Iráku, Jemenu a Somálsku klice válečných jestřábů nestačí. Teď po nás chce, abychom v čele sunnitů na Blízkém východě vedli tažení, které má za cíl zničení šíitů. Ti dominují jak v Íránu, tak v Iráku, v Sýrii a Jižním Libanonu. Většinu představují i v Bahrajnu a ropných regionech Saúdské Arábie.
Všechno to zkrátka vypadá, že americká armáda má před sebou pěkně perný čásek. Asi bude mít plné ruce práce. Tak se mi zdá, že prezident Trump ještě bude rád potřebovat ty “transgender” vojáčky, kterým tuhle s takovou pompou zakázal sloužit naší vlasti.
Možná je bude potřebovat i jinak. Protože důvodem, pro který si získal náklonnost obyčejných voličů a porazil své rivaly v roce 2016, bylo především to, že se zdálo, že sdílí potřebu Ameriky podívat se konečně směrem ke své vlasti, nikoli ven.
Přesto se pod jeho vládou nacházíme v situaci, kdy máme nejhorší vztahy s Čínou i Ruskem za několik desetiletí - a o válce s Koreou a Íránem mluvíme docela otevřeně.
Je to skutečně ještě kandidát, pro nějž Amerika hlasovala, nebo ho nahradilo to, proti čemu ve volbách povstala?
Zdroj
